Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

6.

   Kluk zvedl hlavu. Podíval se na mě a v očích byl nepřítomný. Přišel jsem k němu a kleknul si do podřepu, abych mu koukal do očí.
   „Dobrý den, pane, co tady děláte? Nepotřebujete s něčím pomoci?" Zeptal se, ale kluk neodpovídal. Jenom se na Leviho nepřítomně díval. Levi čekal jestli z něho něco nevypadne, ale když už mlčel moc dlouho, zamával mu rukou před obličejem.
   „Haló, je tu někdo? Ty, kluků jsi v pohodě? Neměl bys jít domu? Už je dost pozdě!" Kluk se na něho dál díval, potom uhnul pohledem a hlavu opět otočil před sebe a Koukal do země.
   „Já nemám kam jít," řekl potom nezúčastněně kluk. Zavrtal hlavu zpátky mezi ruce a Leviho už si nevšímal. Ten tam jenom stál a nevěděl co by teď měl sakra dělat. Upřímně si přál aby si ho prve nevšiml a nemusel to tady teď řešit. Na druhou stranu se začal tak nějak cítit zodpovědný za celou tuhle situaci, ani nevěděl proč, ale potřeboval mít jistotu, že kluk bude v pořádku. Chytnul ho tedy za rameno a prudce ho zvednul. Kluk nijak neprotestoval a dál měl hlavu upřenou na zem.
   „Jak to ze nemáš kam jít, hhhm? Copak ty nikde nebydlíš? Nejsi náhodou opilej?" Podíval se na kluka pozorně a zadíval se mu do očí. Od té doby co pracoval na plný úvazek, i večer za barem, byl Levi zvyklí jednat občas s opilími lidmi a tudíž poznal když byl někdo nalitej. Ale tenhle kluk vypadal normálně. Spíš v jeho krásně smaragdových očích se občas zablískaly náznaky smutku a ignorance.
   „Řekni mi svoji adresu," promluvil na něho Levi znovu. „Doprovodím tě domů."
   Kluk se na něho ani nepodíval a bezmyšlenkovitě odpověděl. „Už jsem vám řekl ze nemám kam jít, tak mě prosím nechte být!"
   Levi už toho měl dost. Absolutně nechápal tuhle situaci, ale rozhodně se mu tady v noci nechtělo tvrdnout dlouho. Vzal kluka za paži a vydal se ráznými kroky temnou ulicí.
   „Tady každopádně zůstat nemůžeš, pokud nemáš kam jít dnes přenocuješ u mě, a doufám ze mi to později vysvětlíš. A neloudej se, nechci tady už tvrdnout moc dlouho," řekl zpoza ramene. "Pane bože, co to vlastně dělám, tohle se mi vůbec nepodobá." Dodal spíš pro sebe.
 

   Vedl mě za sebou temnou nocí a cestu nám osvětlovaly pouze pouliční lampy. Moc jsem okolí nevnímal, jenom jeho ruku držící se mé paže. Byla příjemné chladivá, oproti současnému počasí. Zavřel jsem oči a nechal se vést.
„J-jak se vlastně jmenuješ?" Zeptal se náhle muž do tmy. Eren si vlastně ani pořádně neuvědomoval o koho jde, nějak to nepochytil, ale byl si jistý ze ho odněkud zná. Nechal oči zavřené a klidně odpověděl. „Eren..."
   „A dál?" Optal se muž. „Eren Yeager," odpověděl jsem mu. Pak jsem je nechal vláčet, jako hadrový panák, letní nocí.

   Stáli před domem. Levi začal hledat v kapse a po chvíli našel klíče. Odemknul dveře a zatáhl Erena dovnitř, světlo uvnitř se s pomocí automatického senzoru rosvítilo. Vystoupali po schodech až do pátého patra a zastavili se u bytovích, vstupních dveří. Levi otočil klíčem v zámku a otevřel.
   Vstoupili do tmy bytu. Zmáčkl vypínač a rosvítil světlo. Zul si boty a šel i s Erenem do obývacího pokoje. Když viděl že má na sobě pořád špinavé boty, vrátil se s ním zpátky a donutil ho si je zout. Chlapec to docela rychle a bez námahy udělal a poté ho následoval do obýváku.
   Levi ho tam posadil na gauč a odešel do kuchyňky, která stála kousek vedle. Neměl to tady moc veliké ale co, žít se tu dalo. Postavil vodu na čaj. Po chvíli se udělala a mohl připravit várku tak akorát pro dva.
   Již s hotovými čaji se vrátil ke klukovi. Dal mu čaj do ruky a sám si svůj odložil na stolek u gauče. Přisunul si židli z kuchyňky a obráceně si na ni sednul.

   „Tak Erene, a teď mi to všechno pěkně vysvětli.!"

Tak joooo dalsiii kapitolka... tak jak se vám zatím příběh líbí?🤗🤭