Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

27.

Eren se ráno vzbudil poměrně brzy. Nemohl spát, celou domu přemýšlel o tom jak se cítí a co nemůže už déle popírat. Více než vyspali byl tedy unavený.
Otráveně vstal a odešel do koupelny. Jenom v černém tisku. Sedmých sortkach jakožto jeho obleku na spaní se postavil před zrcadlo. Potom se prudce nadechnul, pustil do umyvadla ledovou vodu a strčil hlavu pod kohoutku... Jakmile ji vyndal pryč, ihned se mu udělalo lépe. Jakoby ho to zbavilo trápení... jako kdyby ze sebe všechny trapne smyl, pročistila a zchladil si hlavu. Ledové kapky mu setkaly po zatylku na krku a Marcely mu čisté tilko...

Eren si dal na hlavu ručník a strčil si do pusy kartáček s poštou na zuby... Hodlal začít den hezky pořádně a konečně začít něco dělat. Rozhodl se, ze si konečně najde nějakou tu práci, už bylo na čase, pomyslel si.
Ve dveřích do něčeho, nebo spíše jak později zjistil, do někoho narazil. Rozespaly Levi stal ve svetle sedem tricku a bxerkach ve dveřích a mrzute si drzel hlavu... Eren si ho předtím vůbec nevšiml. Najednou se cítil hrozné trapne a o krok podstoupil... nejspíš mu i hrudky tváře. Oba dva se nervózně zasmáli a rozpacite se omluvili, vyhlídku se, a Eren odešel v polobehu do kuchyně. Bylo to celé takové divné. Před tím se Erenovi bydlení s Levim nezdálo nijak divné, ale teď ho všechno znervózňovalo...
Radši se pokoušel na to přestat myslet a začal připravovat snídani. Dal na stůl šunku, sýr, máslo v misce s nožem a dvěma prázdnými talíři a k tomu navrch doprostřed barového stolu dal mísu s houskami... pak zasedl na židli ve vnitřní straně kuchyňského koutu. Levi zanedlouho dorazil a sednul si naproti němu.
,,D-dobré ráno," vykoktal nějak v zápětí. Eren mu na to odpověděl. Najednou bylo ale ticho... Nikdo nemluvil... bylo to takové to nepříjemné ticho, kdy člověk neví co by měl říct a radši by byl, kdyby mu na hlavu spadl mrakodrap, než aby musel v tom tichu být a sedět déle. Eren se natáhl pro housku. Nad miskou se ale srazil s Levim, protože najednou omylem sáhli po té samé, jejich ruce se setkaly. Oba instinktivně odtrhly ruce zpět a cestou zpátky každý uchopil tu první housku, kterou nahmatal... Eren si pečivo mazal jemnou vrstvou másla. Po očku pokukoval po Levim. Ten byl ale velmi zaměřený na svoji housku a provrtával ji pohledem. Eren nevěděl proč ale bylo mu trapně, měl pocit jakoby měl začít konverzaci. Nejak se ale neodhodlal. Takže celý zbytek snídaně toho moc nenamluvili.
Po snídani odnesl Eren nádobí do dřezu a Levi se šel oblékat a připravit k odchodu do práce. Eren ho v zápětí Dohnal a oba se v předsíni navlékali do kabátů, šál a klobouků. Když byli hotovi, Levi se na Erena nechápavě podíval.
,,Co to děláš?," zeptal se nakonec a přeměřil si Erena pohledem.
,,Jdu na pohovor," odpověděl Eren. ,,Včera jsem nemohl spát a tak mě napadlo, že už je načase abych si konečně našel práci, tak jsem si prošel pár inzerátů." Levi se na něj uznale podíval. ,,Tak to držím palce," řekl povzbudivě, otevřel dveře a pokynul Erenovi, aby šel napřed. Přede dveřmi od domu, se jejich cesty rozešly jinými směry, a tak si jenom zamávali, prohodili pár škádlivých narážek a každý se vydal svým směrem.
Eren kráčel zamyšleně, ale vesele ulicí. Zdálo se mu až neuvěřitelné, jak se teď ke konci spolu bavili. Skoro jako dřív, dřív před tím. Při myšlence na to se Eren malinko začervenal. Pak se ale podíval na oblohu a na tváři se mu objevil ještě větší úsměv. Moc se tím stresoval, a usoudil, že to nemá cenu, takhle se stresovat. Prostě to nechá být... zatím... Někdy, Někdy možná... mu to povím... pomyslel si pak.
Erenovi už zbývaly asi jenom dvě zatáčky a ohyby ulice k cíli, když něco uviděl. Naproti němu se tichou ulicí rozlehléhaly pánské kroky. Dlouhý kabát se vlnil při chůzi na středně velké postavě. Eren se podíval na obličej a vytřeštil oči, když osoba zvedla hlavu, která byla předtím zakryta huňatou čepicí.