Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

1.

Řeknu to jenom krátce, ale moc vám děkuju ze jste se rozhodli kliknout na tenhle příběh. Vymyslím ho s jednou naprosto dokonalou bytostí, ne fakt věřte mi: vypravuji . Jo a budu moc moc ráda za odezvy, moc by mě zajímaly, tak pište pište, jen do toho.

Informačně:

Eren - normální písmo
Levi - tučné písmo
___________________________________________________________

Sedím na houpačce a vítr mi čechrá kaštanové vlasy, matka mě houpe a usmívá se. Je krásný letní den u nás na chatě a všichni si ho plně užíváme. Najednou se ale zatáhne obloha a nad hlavou se mi rozprostírá veliký stín. Najednou je bezvětří, houpačka se zastaví. Ohlédnu se na matku, ale nevidím ji. Není tam... zmizela... Jenom cítím na tváři její slzy, které mi nepatří.
Eren otevřel oči. Ležel v posteli a obličej měl mokrý od proudu slz. „Bože, další noční můra. A zase sem zaspal!!! Ksakru!!!," pomyslel si a s námahou vstal.
Ještě v tričku se vyhrabal z postele a přešel na druhý konec pokoje. Otevřel malou skříň, kterou tady měl skoro jako jediný nábytek a oblékl se. Když byl hotov, ještě si zašel na záchod a omyl si tvář. Poté otevřel dveře pokoje a vyšel ven.
Eren pracoval jako brigádník v mateřské školce. S majiteli měl dohodu, že tu za výpomoc bude moci bydlet. Velmi mu to vyhovovalo, nemusel se starat o hledání bytu na pronájem nebo spolubydlícího.
Když tedy došel dolů do společně kuchyňky, uvařil si vařící kávu a pozdravil se s kolegy. Usedl se za kuchyňský stůl a nalokal se pořádných doušků. Ihned toho ale litoval, protože si spálil jazyk. Zkusil se uklidnit a vychutnat si, teď již pitnou kávu. Moc dlouho mu ten pocit ale nevydržel. Pribehla za ním učitelka ze třídy kde vypomahal s hysterický výrazem ve tváři.
„Erene tak kde jseš, už jsme měli vyrazit. Pohání kostrou, ať už jsi venku, sama je tam moc dlouho neukočíruju," řekla a opět zmizela.
„Jojo už jdu," řekl si spis pro sebe, a dopil rychle svůj hrnek. Dneska jsme měly jet s dětmi na výlet do zoo.
Když se dostal ven do očí mu zářilo ostře slunce. Zakryl si obličej rukou, a zavřel oči. Ještě pořád trochu spal. Z tohoto stavu ho ale skvěle probrala rána, kterou mu zasadil do břicha malý Toník. On byl takový ten třídní rošťák, ale Eren ho měl až na ty rány rád. Pohladil ho po vlasech a řekl mu se to není dobře, ale zdálo se, že klučina už vůbec nevnímá. Zeď byl totiž zaměstnaný sledováním holuba, který něco zobal na zemi.
Eren ho teda pustil pryč a šel spočítat zbytek. Pak už je bylo jenom potřeba je nějak dostat do rezervovaneho autobusu. Asi po deseti minutách se jim to potom konečně podařilo.

Asi po půl hodině jízdy se autobus zastavil. Všechny děti se jako na povel vypálili ven z autobusu. A bylo to tady. Celá tahle pochybná groteskní skupinka se zastavila a stála před branami zoo...

Tak jo doufám ze se vám první kapitolka líbila. Je to naše první fanfikce takže budeme moc rádi za vaše odezvy.🤗🤗🤗❤️