Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

4.

   Jakmile se za Levim zatáhl závěs, začal se Eren urychleně převlékat. Převlékl si i kalhoty, protože byli taky trochu mokré. Navíc bylo pohodlné být zase v suchu. Celé mu to trvalo tak pět minut. Protože byl ale z celého dne vysílený, sednul si na zem a opřel se zády o zeď. Zavřel oči a odpočíval. Suché oblečení krásné vonělo, to se musí nechat. 'Až mu to budu vracet, musím se ho zeptat čím to pere,' řekl si Eren v duchu.
   Jeden maličký problém tu ale byl. A tím maličký myslím doslova maličký. Číšník, byl malého vzrůstu, takže Eren byl v jeho oblečení opravdu narvaný. Naštěstí to ale zas až tak hrozné nebylo takže na to zachvíli ani nemyslel.
   Asi po šesti minutách se odhodlal vstát. Posbíral vše co tu po něm zbylo, včetně masti a ledového hrášku, který nechal na poličce u dveří, a odešel pryč.
   Prvním překvapením bylo ze na místě kde jejich školka seděla, nikdo nezůstal. Stoly byli prázdné a utřené, po dětech ani paní učitelce nebyli stopy. Eren prošel celou restauraci, ale nenašel je. Nenarazil už ani na toho zvláštního číšníka.
   Vyšel tedy před restauraci, nikde nikdo. Stál tam a nevěděl co by měl dál dělat. Najednou mu ale začal zvonit mobil. Volala paní učitelka, díky bohu. Když to zvednul ozvala se ustaraným tónem.
   „Erene, pane bože, kde seš? Moc se ti omlouvám že jsme tě tam nechaly, my už jsme skoro u školky. To víš někam jsi se vypařil a já je tam musela hlídat úplně sama. Mimochodem kam jsi to šel? Nechal jsi je tam bez dozoru a neřekl jsi mi nic. Vůbec jsem si toho nevšimla. Pak začaly být děti k nezvládnutí a já s nimi musela odejít. Vůbec mi nedošlo ze nejsi s námi. Víš co? Teď mi to nevysvětluj a proste pojď zpátky, ve školce mi to vysvětlíš. Z tohohle bys mohl mít velkej problém.!" dořekla a zavěsila.
   Eren tam stál a mobil pořád držel u ucha. Věděl ze z tohohle bude mít problém. Udělal nejspíš fakt chybu, když je tam nechal samotný, myslel si ze paní učitelka si toho všimne. Ale tohle mu samozřejmě nikdo nevezme. No co, teď s tím stejně už nic neudělá. Uklidnil telefon a pomalu se rozešel pryč.
   Kráčel po asfaltové cestě a už se začínalo stmívat. Napadlo ho že den opravdu rychle utekl. Děti teď už musely být určitě ve školce a většina z nich už možná i doma u rodičů.
   Šel už asi půl hodiny, když konečně uviděl budovu školky. Byla už tma a vchodové dveře byli zavřené. Eren si otevřel čipem, který vlastnil a vešel dovnitř. Prošel kuchyňkou aby byl co nejdříve u sebe, ale v tom se srazil s paní učitelkou.
   „Jé Erene, díky bohu už ses vrátil? Kdes byl člověče?" Koukala se na něj a v obličeji vypadala nějak posmutněle. Eren úplně nechápal proč, vždyť se mu nic nestalo. Stručně paní učitelce vysvětlil co se stalo a popřál jí dobrou noc, Byla totiž už na odchodu domů.
   Vyšel nahoru k sobě do pokoje a zavřel dveře. Konečně měl klid. Ještě v oblečení sebou hodil na postel a už se nebyl schopen pohnout. Zachumlal se do peřiny a zavřel oči. Tričko, které měl na sobě opravdu krásné vonělo. Usmál se a během minuty spal.