Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

9.

Netrvalo moc dlouho než si Eren zvyknul na nový byt. Už si docela zapamatovával, kde co je a začínal se docela slušně orientovat. Mohl s klidem říct, ze gps nebude muset používat.
Asi před hodinou Levi odešel do práce a Erenovi začínal jeho nový život. Právě zde, teď a tady. Jak už se předtím dohodli, měl se starat o byt, když tu Levi nebyl a měl na starosti hlavně vaření a uklízení. Pustil se tedy do práce. Když si nachystal vše potřebné, zhluboka se nadechl, rozhlédl se po pokoji a přemýšlel kde začne. Zjistil ale, že dům je už dokonale čistý.
Uklidil tedy jenom ty největší nutnosti a umyl okna. Přežíval takhle až do večera, dokud se Levi nevrátil. Eren to poznal tak, že slyšel jak se otevírají dveře a rozsvěcí se světlo v předsíni. Levi se zul, svlékl kabát a došel do obýváku.
   „Výtej zpátky, jak bylo v práci?" Zeptal se bezmyšlenkovitě Eren a kupodivu mu ani nepřišlo divné ze s ním mluví takhle normálně a samozřejmě, jako by tu už dávno bydlel. Levi mezitím prošel okolo kuchyně a s úlevným a poněkud unaveným zavzdychnutím, který vypovídal za vše, se svalil na gauč. „Dneska to celkem ušlo, zákazníci tam tak neotravovali a nedělali nějaký zvlášť náročný požadavky nebo problémy. Třeba představ si, že si tam na sebe nikdo nevylil vařící čaj. No věřil bys tomu?" Odpověděl mu Levi a poslední větu už pronesl v plné ironii. Eren se při vzpomínce na ten den musel usmát, ale pak se mu vybavil ten zbytek a co všechno se k vůli tomu stalo. Radši si zakázal o tom přemýšlet a změnil téma.
   „Hele a jak dlouho už tam vlastně pracuješ?"
   „Letos to bude třetí rok," odpověděl bezmyšlenkovitě Levi. „Paní to fakt uteklo, pamatuju si když jsem tam přišel první den a udělal jsem tam hned pár průserů," doplnil pak s hlasem, ve kterém byla zřetelně a jasně slyšet příjemná nostalgie.
   Erenovi se to zdálo nějak divné. Nevycházeli mu počty. Levimu tipoval tak 17, 18 maximálně 19. Pokud už tam pracuje tři roky nedává to smysl. To by znamenalo, že by mu bylo tak 15, 16 když nastoupil, ale to přece ještě dost lidí studuje. On sám ve školce byl sotva rok.
Nalil vodu, co se právě dovařila, a zalil již připravenou kávu. Poté do ní přilil jemnou smetanu a zamíchal. Kávu rozlil do dvou hrnků a obrátil se k Levimu. Ten rozvalený na gauči ležel s hlavou zakloněnou dozadu a svit lampy ho z boku ozařoval v jinak tmavém pokoji.
   „Takže, pane domácí, je libo čerstvé kávy?" Nabídl mu větší hrnek a naoko vážně a s respektem se uklonil. Sám si nechal hrnek menší a posadil se na židli ke kuchyňskému baru. Chtěl se ještě zeptat na ten nástup do práce, ale ostýchal se a zdálo se mu trapné ptát se Leviho na věk. Zvědavost ho ale přemohla a tak se s hraným, ledabylím tónem zeptal.
   "Ty Levi, a kolik ti vlastně je?" Řekl a ihned si zacpal pusu příjemnou vonící kávou aby nebyl vidět jeho obličej.
   „Letos mi bude 23 no a-" Levi to nedořekl, ani totiž nemohl protože Eren vyprsknul kávu ven. Malém se zakuckal. Dvacet tři? D-dvacet tři? Eren tomu nějak nemohl uvěřit. Vždyť Levi vypadal tak na 17 víc ne.!
   „Dvacet tři, vážně? To bych ti nikdy netipoval. Vždyť vypadáš mnohem mladší. Tak teď se cítím ještě víc trapně, že tě tu okupuju. Jsem si myslel, že jsi mladší." Dořekl zmatený Eren a pokoušel se utřít si kávu z trička. Přitom se jemně začervenal, když mu došlo co teď právě vypustil z úst.
   „No jo, fakt mi je dvacet tři, už jsem velkej kluk," ušklíbnul se, „ a prosimtě mám pro tebe návrh. Měl by ses přihlásit do soutěže, protože za tak krátkou dobu se tolikrát snad nikdo nepoleje," odpověděl s pobavením Levi. Pak ale ještě dodal.
   „Jo a prosím tě, támhle v zádu je taška z práce, jsou v ní dva kelímky čokoládový pěny. Jsou den prošlí a kvůli nařízení se nesmějí už používat k vaření, tak jsem je vzal. Tak to přines, dáme si." Dodal a mrknul na Erena.

   Povídali si takhle asi dvě hodiny. Řec ubíhala rychlým proudem a nikdo ji nechtěl zastavit. Eren se dozvěděl o Levim spoustu nových věcí, jakože má třeba sestru, která studuje v cizině.
   Už měli dojedeno a vypito. Teď jenom líně odpočívali a měly tichou pauzičku. Eren se zvědavě ohlédnul na Leviho. Ten měl zavřené oči a vypadal už opravdu unaveně. Černé vlasy mu ve světlu lampy žíhaně zářily a padaly mu do jemného obličeje. Bylo hrozně uklidňující se na něj jenom tak dívat. Dívat se a- Eren spadnul ze židle až to křuplo. Asi se na židli uvolnil až moc.

   Hned otevřel oči, protože se ozvala rána. Podíval se na Erena a zjistil ze leží na zemi. Věděl, že by neměl, ale neubránil se a začal se z plna hrdla smát. Smál se bez přestání a sotva popadal dech. Eren se k němu vzápětí připojil. Dalo by se s klidem říct, že právě teď vypadaly, jako dvě puberťačky. Levi konečně popadnul dech a podařilo se mu sice trošku trhavím a hekavím, zakuckaným hlasem prohlásit.
   „Tak-k se zvedej ty můj dlužníků, o-ode dneška jsi moje paní domácí, ch-chci říct, že budu zachvíli moct prohlašovat, no Eren ten je moje stará," ani to nemohl doříct, protože se tentokrát už oba svalili na zem v nové záplavě smíchu, který nešel zastavit.