Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

5.

Ráno se Eren vzbudil poměrně brzy. Vstal a šel se převléknout. Teprve po chvíli mu došlo ze oblečení, ve kterém spal, nebylo jeho. Vzpomněl si na včerejšího číšníka. Jmenoval se Leon, Lein... myslím. Ne blblost, Levi to byl, tak je to. Levi, levi Ackerman.
Oblékl si čisté prádlo a prohrábnul si vlasy. Ještě si vzpomněl na léčivou mast, kterou mu půjčil. Otevřel ji a nanesl na ránu. Nejdříve to velmi štípalo, ale pochvíli se to proměnilo v příjemné chlazení.
Vzal do náruče leviho oblečení a sešel dolů po schodech. Tentokrát si to zamířil rovnou do místnosti za kuchyňkou. Tam otevřel pračku a oblečení vložil dovnitř. Zamlčknul tlačítko a pracka začala vrčet a prát...

Dnešní den, byl zase jako každý jiný. Až na to že Levi byl dnes více nevyspalý, protože musel ještě po tom včerejším hostovi uklízet v šatně, protože tam nechal na poličce hrášek. Ten roztál a nechal tam louži. Když ji umil, pustil se rovnou do úklidu celé šatny. Když už byl hotov a dorazil domů, musel ještě přeprat svůj pracovní úbor, aby nebyl po cestě domů špinavý a mohl si ho dnes vzít. Šel tedy spát až někdy v půl jedné ráno.
Dnes tu byl už od Půl deváté, protože měl první směnu a ve všední den, otevíraly brzo. Utíral stoly, umýval skleničky a přijímal objednávky. Někdy ale také míchal drinky za barem do různých variant.
   Už tu pracoval asi pět hodin a schylovalo se k nejživější části dne, k obědu. Vždycky tu byl velký nával a Levi nestíhal. Kolegové v práci na tom byli stejně jako on, a tak byl po práci vždycky unavený. Dnes jim sem naštěstí nepřišla žádná skupina malých děti jako včera, ale i tak to dávalo opravdu zabrat. Několikrát Leviho malém polili kolem procházející kolegové jak zpěchali v narvané restauraci. Opravdu už se nemohl dočkat až tahle pasáž skončí a bude večer.
   Nějak přežil odpolední šrumec a teď umíval skleničky za barem. Restaurace už byla skoro prázdná a jenom v krajích posedávali zbylí hosté.
   K baru si náhle přisednul nově příchozí host. Levi k němu přišel a chtěl mu nabídnout meny, ale v tom ho poznal. Byl to ten host ze včerejška, který se opařil. Sedel tam a rozhlížel se po restauraci, poté se jejich pohledy setkaly.
   „D-dobrý den," začal kluk. „Jsem moc rád, že jsem vás tu zastihnul. Přišel jsem vám vrátit to oblečení," s těmito slovy se natáhl k zemi a zvednul nějakou tašku. Podal ji Levimu a ještě dodal. „Mockrát vám děkuji, opravdu jste mi pomohl."
   Levi tam stál a nevěděl co říct. Upřímně nečekal že se ten kluk ještě ukáže. Myslel, že si nechá oblečení a už se sem nevrátí, ale on přišel. Vzal si tedy od kluka tašku a nahlédnul dovnitř. Bylo tam opravdu vše co mu půjčil. Kalhoty i tričko, vyprané a vyžehlené. Mast tam ležela na vrchu. Levi se podíval zpět na kluka a poděkoval. Poté uklidil tašku pod bar a nasadil opět profesionální výraz.
   „Budete si ještě něco přát? Dáte si něco?" Kluk si nakonec objednal malé pivo. Leviho to udivilo myslel si, že mu je tak šestnáct, ale když se podíval na jeho občanský průkaz zjistil, ze je opravdu dospělý. Bylo mu devatenáct. Natočil mu tedy malou sklenici, a vydal se k ostatním hostům, jestli něco nepotřebují. Nikdo nic moc nechtěl, až na jeden pár, který zaplatil a odešel, a tak se Levi po chvíli vrátil zpátky. Zanedlouho už odešli skoro všichni návštěvníci. Popadnul hadr, a šel utřít stoly po posledních hostech.
   Když se vrátil, chlapec tam pořád seděl. Pivo měl teprve ze tříčtvrtiny vypijte, a Koukal do prázdna. Na tváři měl zamyšlený, skoro až smutný výraz. Levi k němu přistoupil a zaklepal mu na rameno.
   „Pane, už budeme zavírat." Kluk rychle dopil pivo a zaplatil. Ještě jednou Levimu poděkoval, zvedl se ze židle a odešel pryč do tmy.
   Asi po půl hodině byl Levi konečně připravený zavřít. Nějakou dobu mu trvalo než douklidil a pozvedal židle. Poté musel ještě zhasnout a zkontrolovat jestli je vše hotové. Malém zapomněl tašku s oblečením, kterou měl pořad za barem, ale naštěstí si včas vzpomněl.
   Když vyšel ven před restauraci, zamknul dveře. Otočil se a chystal se vydat domů. Když ale ušel sotva deset metrů, příšerně se lekl. U pouliční lampy někdo seděl. Seděl schoulený a tvář měl zabořenou ve spletených rukách.
   Levi na dotyčného zavolal. Když, ale dotyčný zvednul hlavu, Levi byl ještě více zmatený. Byl to on. Byl to ten popálený kluk. Kluk, který mu až moc v poslední obě zasahoval do života.