Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

18.

Erene! Erene!

Levi se otáčel pořád dokola ale Erena neviděl. Dokonce i zvýšil hlas a volal, ale nic. Už se mu to zdálo dost divné a v polo chůzi v polo běhu se vracel cestou zpátky. Ani na chvilku nepřestával volat Erenovo jméno a chvíli co chvíli se neustále ohlížel.

Asi po deseti minutách hledání se ho začala jímat panika. Co se stalo? Je Eren v pořádku? Levi si vzpomněl, že šli okolo takový sráze a doufal, že tam Eren nespadl a nezranil se. Snažil se tu myšlenku pustit z hlavy a říkal si, že to by přece určitě slyšel, ale stále ho to trápilo.

Objevovaly se ale také myšlenky typu: Co si to ten spratek dovoluje, jak si vůbec může myslet, že mi takhle zmizí a nic. To pako jednoho dne ztratí i svojí hlavu, to vážně nemá smysl.

Nad stromy se blýskali hvězdy noční oblohy a Levi stále sám bloumal pustým lesem. Byl úplně zničený a hrozně vystrašený co se s Erenem stalo. Už opravdu nemohl a svalil se k jednomu ze stromů. Přitáhl si nohy k sobě a zabořil do nich tvář. Začal vzlykat. Už to opravdu nemohl zadržet. Rozbrečel se úplně. Měl vlhkou tvář a nemohl už na nic myslet. Tohle byla jedna z nejhorších věcí co se mu mohla stát. U se i pokoušel, ještě za světla, slézt dolů ze srázu, ale nepovedlo se mu to a tak mol jenom doufat, že se Erenovi nic nestalo.

Tápal už dlouho po lese a nemohl Leviho najít. Už před hrozně dlouhou dobou ho ztratil z očí. Levi mu totiž něco vyprávěl a on si všiml nějakého motýla sedícího na kmeni stromu, tak se na něj šel potichu kouknout, Levi si toho ale asi nevšiml a odešel. Chtěl ho potom dohnat, ale na rozcestí asi odbočil špatně.

Teď šel již ve tmě lesem a už pomalu ztrácel naději, když v tom něco spatřil. Poznal v šeru shrbeného Leviho sedícího na zemi u stromu, no málem ho přehlédl. S neskutečnou úlevou se zastavil.

,,Levi!" zavolal na něj do ticha a bylo mu jedno jak nahlas to muselo být.

Levi zvedl hlavu a v měsíčním světle se mu na ní objevil třpyt slz. O-On brečí? Pomyslel si najednou naprosto zmatený Eren. Nikdy tuhle Leviho stránku neviděl. Ani si nevšiml, že se Levi zvedl a skočil na něj. Povalil ho na zem a dlouze ho objímal. Eren opravdu nechápal co se děje.

,,Nikdy, nikdy mi už takhle nemiz ze života, jasný? Nemůžu, nechci ztratit někoho, kdo pro mě znamená hodně. Už delší dobu jsem nikoho, kdo by mi byl takhle blízký, nepoznal!," řekl Levi, udělil Erenovi pohlavek a ještě pevněji ho obejmul. Ten chvíli jenom zůstal zmraženě ležet tak, jak ho levi shodil ale potom ho stejně pevně obejmul.

,,Neboj, taky bych se teď od tebe nechtěl odloučit."

Když se konečně odhodlali vstát, oprášili se a rozhlédli po nočním lese.

,,A co teď?" zeptal se Eren.

,,No domů teď už jít nemůžeme. Nic by teď nejelo. Nevím jak t ale já bych zůstal tady, nebo akorát zase zabloudíme," odvětil mu už úplně klidný Levi.

Došli tedy zpátky ke stromu, kde Levi ještě před chvílí seděl a Eren si opřel svůj batoh o ten Leviho. Posadili se a opřeli se zády o kmen stromu. Popřáli si dobrou noc a už bylo ticho.

Levi už byl skoro v říši snů. Nasával vlahý a studený noční vzduch, čistý jako sama studánka a bylo mu i celkem pohodlně, kupodivu. Pořád ale měl pocit, že se vedle něj něco hýbe. Otevřel oči a podíval se. Eren byl schoulený a klepal se.

,,Hele, jsi v pohodě,?" zeptal se ho tedy Levi.

,,J-jo-o, jenom tu tak trošku mrznu, jak to že je v noci taková zima," odvětil, rozdrkotanými zuby Eren. Levi se musel zasmát.

,,Přesně, tak. Kdybys mě ráno poslechl a vzal si ten vlněnej svetr cítil by ses teď mnohem lépe. Prosimtě pojď sem. Půjčím ti svůj."

,,Ne Levi, to nemůžeš, zmrznul by si," odpověděl rázně ale nerozhodně Levi.

,,Neodmlouvej, prosimtě, jasně že ti nedám ten svetr celej, vlez si ke mně, podělíme se."

Eren pomalu přikývl a přišoupl se k Levimu. Ten mu udělal místo u sebe a Eren se mu schoulil do klína. Kupodivu to ani jednomu nepřipadalo divné.

,,Když budu blíž, bude unikat méně tepla," prohodil už jenom Eren a oba za chvilku usnuli.