Za zdí přátelství / Yūjō kabe no ushiro [Ereri/Riren]

21.

Když dojeli domů, skoro beze slova si vybalili. K večeři si udělali celkem obyčejné špaget se sýrem a troškou oliv. Už chteli jít oba spát, ale Levi si vzpomněl, že dnes vysílají jeho oblíbený pořad a šel si ho pustit. Další dny už totiž nemohl, protože zítra opět nastupoval do práce.
Usadil se tedy na gauč a zapnul televizi. Asi po deseti minutách se k němu s otráveným výrazem došoural Eren.
„Fakt bezva, to z pokoje slyším a nemůžu spát," řekl jenom a posadil se vedle nej. Levi mu udělal trošku víc místa a odšoupnul se. Odvrátil od něj pohled a opět se ponořil do sledování filmu. Z toho ho asi po půl hodině vytrhl dopad Erena na jeho klín. Nechápavě se podíval. Ano byl to on. Eren mu ležel na klíně a spokojeně oddychoval. On... usnul...
Levimu se nechtělo Erena budit a nechal ho v klidu spát. Teď už ale bylo stoprocentně nemožné soustředit se na film. Zase se mu začaly vracet ty podivné myšlenky z odpoledne a z rána.
Erenovi spadly vlasy do obličeje. Leviho to z nějakého nesmyslného důvodu hrozně iritovalo a tak mu je jemně odhrnul z čela. Měl je tak hezké a krásné až tomu Levi nemohl uvěřit. Jak to, že si toho nikdy předtím nevšiml? Zamyslel se Levi a prohrábl mu je. Po chvilce mu to už ani nepřišlo zvláštní a proste začal Erena jemně hladit a laskat po vlasech. Bezmyšlenkovitě se zase přesunul ke sledování filmu a úplně na to zapomněl.
Film skončil a běžely titulky. Levi se usmíval a klidně zavřel oči. Tenhle film měl moc rád. Najenou sebou Eren trhnul. Levi se okamžitě probral a rychle sundal ruku pryč. Co to sakra dělá? Pomyslel si o sobě, když si uvědomil co celou dobu dělal. Eren se naštěstí jenom zavrtěl a spal tvrdě dál.
Opatrně se Erenovi vysmeknul a vstal. Chtěl si jít lehnout ale došlo mu jak je tenhle gauč malý. Na tom by se Eren sotva vyspal. Nechtěl ho ale budit. Shýbl se tedy k němu a opatrně ho vzal do náruče. Nevzbudil se, díky bohu. Potichu ho odnesl do ložnice a něžně ho položil na jeho matraci. Pak ho ještě Přikryl a narovnal se. Zaklonil hlavu, zavřel oči a zhluboka se nadechl. To snad není možný co se to se mnou děje, pomyslel si.
Potichoučku přešel ke své posteli a vklouzl pod přikrývku. Zakryl si hlavu polštářem ale i přes něj bylo jasně vidět jak se červená. Úplně celý zrudl. Konečně si to uvědomil. Neviděl už jiný smysluplný význam jeho pocitů a myšlenek.

„Erene, asi te mám rád," zašeptal do ticha...