CreepyPasta Stories (Cz překlad)

7. Clockwork

Holčička seděla ve svém pokoji. Měla špinavě hnědé vlasy spletené do dvou copánků. Svýma hnědýma očima pozorovala dveře. Objímala svojí plyšovou žirafu. Přitáhla si jí ke svému drobnému tělíčku a pozorně poslouchala hlasitý křik jejího otce a matky...

,, Nemám žádného zatraceného syna!" Křičel silný a vážný hlas.

Byl přerušen výkřiky dívčiny matky.

,, Jsou to děti, Davide! Nejsi o nic lepší!

,, Oh, jdi k čertu s Marybeth. Nechci slyšet žádné tvé další debilní výmluvy! Mám jich po krk..."

,, Co si myslíš, že s tím mám dělat?"

Dívka uslyšela těžkopádné kroky směřující k jejímu pokoji. Přitiskla si žirafu k tělu, jak nejpevněji uměla. Dveře se prudce otevřely a v nich stál dívčin starý tlustý otec s rozzuřeným výrazem na tváři. Vzal do svých masitých rukou učebnici, co ležela na polici.

,, Davide, přestaň!" křičela její matka.

Ale otec ignoroval výkřiky jeho manželky. Vší silou dívku bouchnul učebnicí do krku. Zalapala po dechu. Chvěla a třásla se strachem. Dívčin otec se napřáhl.

,, To je poškrábání zdí, malá děvko!"

O několik let později devítiletá holčička známá jako Natálie zrovna procházela pubertou. Jako vždycky seděla na gauči a dívala se na televizi. Její otec křičel nějaké hlouposti o tom, aby vypnula televizi a a šetřila elektřinu. Dávaly nějaký horror, ale Natalii to neznepokojovalo. Pro ni to bylo jako nějaký zvláštní druh oddechu. Dívala se na to už v raném věku. Ale tvrdě pracovala na tom, aby na to nemyslela. Jediné co podle lidí bylo na jejích zájmech ,,normální", byly koníčky. Byl to způsob, jak se na chvíli uklidnit a alespoň nemyslet na starosti okolo.

Najednou uslyšela, jak se zavírají dveře od jejího pokoje. Podívala se doleva, a přestala žvýkat popcorn.

Byl tu její čtrnáctiletý bratr Lucas.

,, Co?" Pořád slyšela děsivý křik jejího otce. Třásla se strachy.

Lucas se zasmál.

,, Pořád se ho bojíš?"

Natalie přikývla.

Lucas zvážněl.

,, Mám se tě na něco zeptat..." podíval se na ní.

Lehce se zamračila. Rostla v ní netrpělivost.

,, Co je?" přiblížil se k ní.

,, Víš jak si říkala, že jsi chtěla vyrůstat jako správný teenager?" Pokývala hlavou.

,, No, mám nabídku."

,, Ven s tím!"

,, Víš... Víš, co kluci a holky někdy dělají dohromady, že jo?"

Další den ve škole, Natalie neřekla ani slovo. Nechtěla celý den ani promluvit. Vlastně neměla nikoho, s kým by si o tom mohla promluvit. Nikdo to nemůže vědět. Nikdo to nesmí vědět.

Její učitel si všiml jejího prázdného pohledu. Ale myslel si jenom, že nerozuměla jeho výkladu. Natalii to hodně bolelo. Nikdy si nemyslela, že by jí mohl ublížit. S pocitem strachu odešla domů a vklouzla do svého pokoje. Ale ví, že jí bratr zase dostane.

Nikdo to nesmí vědět.

Ve škole se nakonec rozhodla to někomu říct. I když neměla přátele, myslela si, že by si je mohla udělat. Přešla ke skupině dívek, s kterýma se občas viděla na chodbě. Vypadaly fajn. Natalie s nima už párkrát mluvila.