☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 27. Twentyseven. ☂︎

,,Přiznávám, že to nevypadá dobře" Uznal Pětka. Podepřela jsem si znuděně hlavu, tyhle jejich apokalypsy mě přestávali bavit.

,,Je to pravda, přesně tohle se ti Hazel snažil říct" Přidal se Diego ,,Máme mu zabránit ve vraždě prezidenta"

,,Táta nebyl atentátník" Vmísila jsem se do jejich konverzace.

,,Atentát na prezidenta? To není jeho styl" Potvrdil.

,,A jak to můžeš vědět? Prošvihnul jsi zlatý roky jeho života" Založil si Diego ruce na hrudi. Probodla jsem ho nevěřícným pohledem.

,,Myslíš, že jsem to měl snad lehký?
Byl jsem sám. Celých 45 let" Zamračil se. Loktem jsem drkla do Diega na náznak, aby se omluvil ,,Na tohle teď nemáme čas" Ošil se ,,Táta musí být někde v Dallasu, promluvíme si s ním. Třeba by nám mohl pomoct napravit časovou osu"

,,Dallas je moc velkej. Musíš ho nejdříve najít" Podotkl Diego.

,,Možná bych mohla pomoct" Zamyslela jsem se ,,Náš fotřík má firmu, takovej velkej barák. Myslím že se to jmenuje D. S. Umbrella na Olive st." Promnula jsem si čelo.

,,Co ty o tom víš?" Oba mi věnovali lehce udivené pohledy. Možná jsem si to měla nechat pro sebe.

,,Náš bratr nebyl jediný kdo si sháněl celý rok kontakty" Mykla jsem rameny. Co jsem si pamatovala, Luther pracoval pro Rubyho.

,,Fakt, necháme ho svázanýho?"Podíval se k Eliotovi.

,,Necháme" Odešel Pětka z místnosti. Chvíli jsem tam jen postávala a přemýšlela, když jsem ho chvíli potom následovala.

~~~

Nešla jsem s nima. Nepotřebovala jsem, aby si o mě myslel kdo ví co. Místo toho jsem se vydala za Lilou. Přiznávám, šla jsem zjišťovat běžné holčičí věci. Dost mě zajímal její vztah s Diegem. Natočila jsem si do sklenice vodu a napila se.

,,Jak se někdo sakra může ztratit v tak malým bytě!?" Zanadávala jsem si potichu když jsem jí nemohla najít. Hra na schovku mi nikdy nešla.

,,Hledáš mě?" Ozvalo se z chodby. Otočila jsem se za hlasem. Nikde nikdo.

Rychlým krokem jsem se rozešla do ložnice. Lila zrovna vylézala Eliotovi z podpostele. Jen jsem jí s nevěřícným výrazem pozorovala. Radši jsem to nechala být a šla do obýváku.

,,Co jsi potřebovala?" Skočila na gauč.

,,Jen jsem si chtěla popovídat" Sedla jsem si naproti ní ,,Pověz.... " Podepřela jsem si typicky hlavu ,,Co ty a Diego?" Zakmitala jsem obočím.

,,My dva? Blé, nic spolu nemáme" Opřela se a dala nohy na stůl ,,Jinak nás nikdo ještě nepředstavil, jsem Lila" Nohy zase Sundala a nabídla mi ruku.

,,Isabel" Příjmula jsem jí s váháním.

,,Vážně? A tvoje pravý jméno?" Zeptala se s pobavením v hlase.

,,Osm" Pustila jsem její ruku a napila se.

,,Fajn" Uchechtla se ,,A co ty, líbí se ti Pětka?" Nadhodila. Zaskočila mi voda. Rozkašlala jsem se na celý kolo ,,Uhm" Napřímila jsem se ,,Co tím máš na mysli? Jsme jen sourozenci" Odkašlala jsem si a přitom si pohrávala s konečky svých vlasů.

,,Takže se ti nelíbí?" Nadzvedla vyzvídavě obočí. Upřímně... Ani já sama jsem na tuhle otázku odpověď neznala.

,,C-Co? Nelíbí..- nebo jako líbí, on není uh- nijak odpornej neboo tak, ale nelíbí se mi, jako že tak jak myslíš, ale no.. Chápeš" Snažila jsem se jí to vysvětlit. Mluvila jsem páté přes deváté, jako kdyby vše najednou bylo v dvojvýznamech.

,,Jasně, chápu. Líbí se ti" Roztáhl se jí na rtech úsměv.

Zaklonila jsem hlavu dozadu ,,Božeeee. Jsi tak otravná" Zaryla jsem obličej do polštáře a modlila se, aby už zavřela pusu ,,Je to můj bratr" Zabručela jsem do polštáře.