☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 4. Four. ☂︎

,,Naso?" Zaslechla jsem Pětku. Musela jsem si oddychnout, už jsem si opravdu začínala myslet, že otec vstal z mrtvých. Rychle jsem si začala zarovnávat deník pod oblečení. Nevěděla jsem proč, ale asi jsem nechtěla, aby to u mě kdokoliv viděl.

,,Pochybuju že by byla u fotříka v pracovně" Ozval se i Klausův hlas. O to víc jsem znervózněla. Nemotorně jsem si ho nacpala za sukni na záda, když se předemnou objevilo známé světlo. Zamračila jsem se k němu.

S pobavením si mě prohlédl, jak se schovávám pod deskou ,,Škoda, že jsem se nevsadil" Ušklíbl se Klausovím směrem. Náš bratr jen něco zamumlal a odešel z pracovny.

Nabídl mi ruku. Otráveně jsem ji přijala a nechala se vytáhnout do stoje ,,Co jsi tady vlastně dělala?" Zajímal se, když přesměroval svůj pohled k mým rukou.

Jen jsem se na něj podívala a ruce schovala pod rukáv ,,Nic jsem nevzala" Prošla jsem okolo něj tak, abych zavadila ramenem o to jeho. Mohla jsem zaslechnout, jak si lehce frustrovaně povzdechl.

Vyšla jsem na chodbu kde už vyčkával Klaus, který se opíral se založenýma rukama o protější dveře.

,,Co se děje, že jste mě postrádali?" Nadzvedla jsem tázavě obočí, a anižbych na ně počkala, jsem zamířila do prvního patra. Netrvalo dlouho než mě Pětka došel.

,,No.. Řekneme, že jsem furt a stále tvůj milující bratr a chtěl bych s tebou strávit nějaký čas" Řekl na oko s ironií.

Podívala jsem se na něj. Nevěděla jsem jak odpovědět, vypadal, že to ale myslel vážně. Věnoval mi pohled když vycítil ten můj. Jeho oči ani výraz mi nic neprozrazovaly stejně tak, jako jeho mimické svaly v obličeji. Odvrátila jsem se.

,,Dřív to tak nevypadalo" Neodpustila jsem si poznámku na společnou minulost.

,,Ale copák dětiii? Nenechte mě z vás chytit cukrovku" Objevila se mi Klausova ruka okolo ramen, stejně tak i Pětce. Vyměnili jsme si pohledy, které se aspoň pro jednou shodovali.

,,Hele mám tě ráda Klausi, ale někdy jsi vážně nepoužitelnej" Znechuceně jsem jeho ruku shodila dolů. Jen bůh věděl, kde všude ty ruce už pro dnešek měl.

Poraženecky zvedl paže nad hlavu.

~~~~

,,Jak jsem zdělil již vašim dětem. Všechny informace o námi vyráběných protézách jsou důvěrné. Bez povolení klienta vám informace nemohu poskytnout" Sdělil Klausovi muž v bílém.

,,Povolení nedostanem, když nám nedáte to jméno" Zavrčel Pětka vedle mě.

,,To není můj problém" Začal si vyplňovat papíry, aniž by dbal na naší přítomnost.

,,Opravdu směšné" Uchechtla jsem se nad tím, jak je celé tohle ironické. Už na mě asi začínal dosedávat puberťáckej humor.

,,A co mé povolení?" Nadhodil Klaus. Muž k němu zmateně vzhlédl od stolu.

,,Co jste říkal?"

,,Kdo vám dal povolení," Přiložil si ruce k hrudi ,,Vztáhnout ruku na mojí malou dcerku," Přitáhl si mě k sobě tak, aby to vypadalo více realisticky ,,a mého drahého synka" Podíval se i na Pětku. Zmateně jsem pozorovala tohle malé divadélko.

,,C-Co prosím?" Muž mi věnoval také pozornost.

,,Slyšel jste," Stáhl svou masku a převzal pozornost zpět na sebe. Vše mi začínalo pomalu docházet až v okamžiku, kdy byl pokus o útěk nereálný. Ihned jsem se začala vzpírat, jakmile mě odchytl za paži tak, abych se od něj nemohla nijak vzdálit.

,,Ani jsem se vašich dětí nedotkl" Lance mi věnoval znepokojený pohled.

,,No tak, pusť mě" Vrčela jsem na něj. Mé aktuální chování by se dalo přirovnat k rozzuřené zmiji. Podívala jsem se na Pětku v naději, že u něj najdu pomoc. Ten ale jako kdyby neslyšel, a s potěšením pozoroval vyděšeného doktora za stolem.

,,Vážně?" Nevesele se zasmál a zesílil stisk na mé ruce ,,Tak jak mi tedy vysvětlíte, že má můj syn rozseklý ret, a má nebohá dcerka zlomený nos?" Jakmile stisk o něco povolil, jsem využila příležitost a dala se na úprk. Na to, mě Klaus ihned chytl za rameno a přitáhl zase zpět k sobě.

Doufala jsem, že tu půjde pouze o nacvičené herecké výkony.

,,Pětko pomoc" Řekla jsem zoufale a zatahala ho za rukáv.

,,Nemá rozseklý ret, a ona nemá zlomený nos" Řekl s falešným pobavením nad jeho nepravdivým tvrzením. Než jsem stihla cokoli dalšího říct, jsem už narazila hlavou do stolu.
Odrazila jsem se, a dopadla na zem

,,Ty idiote!" Vystřelili mi ruce k nosu s nevěřícným pohledem ke Klausovi, který o chvíli na to, vrazil i Pětce. Nevypadal, že by s tímto plánem měl cokoliv společného. Jeho pohled se zatoulal ke mně. Jedním krokem byl u mě.

Zvedl mi bradu tak, aby se mohl lépe zorientovat v tom, jaké jsem měla zranění.
Utřela jsem si rukou krev z nosu a odeslala nenávistný pohled směrem ke svému druhému bratrovi. Už jsem ho začínala mít plný zuby. A ne jen jeho, celé téhle rodiny. Ucítila jsem, jak se Pětka kapesníkem dotkl mého nosu, i to stačilo k tomu, abych ho plácla přes ruku. Zamračeně jí zase odtáhl.

,,To jméno. Hned" Přikázal Klaus doktorovi.

,,Jste šílenec!" Muž vydešeným pohledem přeskakoval mezi námi třemi.

Náš bratr se jen uchechtl ,,Nemáš ani tušení jaký" Vyloženě si užíval jeho strach. Popadl malé sněžítko a věnoval pohled muži za stolem ,,Mír v zemi? Jak milé" Falešně se uculil. Odstrčila jsem Pětku z cesty. Jen co jsem stála na nohách, jsem přispěla k tomu, aby se mu sněžítko rozbilo o hlavu. Zkřivil obličej bolestí a já se jen spokojeně pousmála.

,,Ksakru to bolelo!" Zaskučel. Zrovna se snažil rozmrkat skrze tekutinu ze sněžítka, která se mu dostala do očí.

,,Můj nos taky bolel!" Ohradila jsem se. Uvažovala jsem, jestli tuhle akci neprovedu znovu jen abych ho složila do spánku. Utřela jsem si mokré ruce do sukně a nezapomněla se prohlédnout. Vypadalo to, že si musím sehnat nové oblečení.

Muž v bílém neváhal moc dlouho. Rychle popadl telefon a začal vytáčet nějakou linku. Klaus jako kdyby se hned vzpamatoval, a telefon mu vytrhl z ruky.

,,V kanceláři šéfa došlo k napadení. Potřebujeme hned ochranku! SCHNELL!" Hned poté zavěsil a shhodil pevnou linku ze stolu.

,,Teď bude následovat tohle Grante" Opřel se rukama o stolek.

,,Jsem Lance" Řekl roztěkaně.

,,To nikoho nezajímá Grante" Protočil Klaus očima.

Podívala jsem se na své hodinky. Zatím šlo vše podle plánu.. Svěsila jsem ruku podél těla ,,Asi za 60 vteřin těmahle dveřma," Přiblížila jsem se k Lancelotovi ,,přiběhnou dva i více hlídačů, podívají se, a co uvidí? Spoustu krve. A co je napadne až uvidí mého OTCE?" Podívala jsem se na Klause ,,Nebo mého bratra? Oba jsou zranění a to vůbec nepočítám svůj nos" Hrála jsem ublíženou a začala falešný pláč. Jakmile chtěl něco říct, jsem mu přiložila ukazováček ke rtům ,,To oko, nenuťte mě k tomu, aby vás ještě zavřeli" Přitlačila jsem, když se pokusil znovu promluvit ,,Je nechutné, že chcete znásilnit mladou dívku a to přímo v kanceláři, jste přeci do-ktor" Pomalu jsem se nahla k jeho tváři. Poslední slovo jsem vyhláskovala ,,To oko" Pronesla jsem varovným tónem a moje falešné já, jako kdyby se vypařilo.

,,Nebooj, v base se budeš mít dobře. Opravdu. Věř mi, už jsem tam byl. Takový kuře jako ty? Bože... Budou si tě posílat jako děvku" Vyžíval se ve své 'roli' náš zvrácený bratr. Vyslala jsem k němu pohled, který jasně říkal, že teď mám svou chvíli já.

,,Ty jsi taková mrcha" Zatnul Lance ruce v pěst když to tiše řekl.

,,Doufám, že se nemusím opakovat" Postavila jsem se zase normálně.