☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 18. Eighteen. ☂︎

Grace vytáhla dlouhou jehlu. Jakmile jí náš BATMAN zaznamenal, omdlel.

,,Nabodni ho" Povzdechl si Pogo.

Bylo toho na mě moc. Projela jsem si rukou vlasy avšak jsem se zastavila v pohybu jakmile jsem zaznamenala krev okolo svého zápěstí. Ihned jsem se vydala najít nejbližší koupelnu. Musela jsem si umýt ruce.

Pustila jsem proud horké vody a popadla nejbližší ručník. Po navlhčení jsem začala smývat z rukou zaschlou krev své sestry. Tyhle stavy nekončí nikdy dobře...

Úplně jsem vypustila teplotu vody i to, že na ručník moc tlačím. Svět jako kdyby se zmenšoval a snažil se mě dusit. Před očima se mi začali zjevovat temné etapy života. Taky jsem si mezitím vším povšimla, že červená z mé ruky nepouští. Prudce jsem odhodila ručník a obrazce se rozplynuli. Otevřela jsem šuplík a popadla houbičku. Musela jsem zvýšit teplotu vody. Začala jsem drhnout tak silně, že už to nebyla jen krev mé sestry, která zdobila mé zápěstí.

Ozval se povědomý zvuk. Nevěnovala jsem tomu pozornost a dál upírala zrak na svou zarudlou ruku. Krev mé sestry na mém předloktí stále držela. Vzteky jsem se až rozvzlykala.

,,Naso?" Promluvil na mě. Neodpovídala jsem.

,,Naso" Zopakoval a přistoupil k umyvadlu blíže. Jakmile si všiml malé páry kohoutek rychle zaklapl.

Zůstala jsem stát jako socha ,,Hej" Otočil mě čelem k sobě. Pustila jsem ven své emoce a propadla v pláč. Rozešla jsem se rychlou chůzí ke svým malbám, a začala je shazovat na zem, ničit papíry nebo potrhávat plátna.

,,Hej Naso" Natáhl ke mě ruku s pokusem mě zastavit. Hrubě jsem jeho ruce odstrčila.

Mísilo se ve mně nespočet emocí. Tohle bylo po druhé co jsem takhle začala vyvádět. Poprvé to skončilo sedativy.

Dál jsem bezmyšlenkovitě ničila své díla a vybíjela si ten vztek, vztek na Vanyu, vztek na celý svět. Bylo mi v tuhle chvíli fuk co zničim. Jedno plátno už dokonce prolétlo oknem. Hned na to jsem popadla další obraz, aniž bych si to uvědomila, jsem roztrhla Bénův portrét vejpůl.

Zastavila jsem se. Všechno jako kdyby zmizelo mávnutím ruky. Pohled mi spadl ke zničenému plátnu ,,Ne.." Zůstala jsem na něj se slzami v očích koukat ,,Ne, ne, ne, né" Mumlala jsem si pro sebe. Tikala jsem po něm pohledem.

<<Vzpomínka>>

Po chodbě se roznášel tichý smích. Opřela jsem se o dveře a ruku položila na kliku ,,Jsi připravený navštívit mé myšlenky?" Zacukali mi koutky.

,,Co ještě musím udělat abych to potvrdil?"

Usmála jsem se a se skrytou nervozitou otevřela dveře. Kromě Pětky, který sem nazvaně lezl, to nikdo ještě neviděl. To byl taky důvod, proč se mi vařila krev v žilách jen co jsem ho viděla.

Ben se udiveně porozhlédl po pokoji ,,Páni," Pootevřel pusu. Všude na zdech včetně stropu byly nalepené všechny mé výtvory. Bylo hezké každý den sledovat své pokroky za celý život.

,,Co musím udělat abych si taky vysloužil portrét?" Vytrhl mě z myšlenek. Podívala jsem se k místu, kam ukazoval.

,,Nó, to bude drahé" Pokývala jsem a dělala že přemýšlím.

,,Všichni víme, že Nasa nic zadarmo nedává" Zacukali mu koutky. To byla pravda. Vždycky po někom chci něco nazpátek. Naposledy co jsem pašovala Luthera s Alison do jejich zamilovaného úkrytu, jsem chtěla dvě bonboniéry. Vzhledem k tomu, že minule mi to nezplatili, jsme byla nucena je udat otci. Takhle to hold chodilo. Aspoň u mě ano.