,,Přestává mi být dobře" Točila jsem se smíchem až jsem nakonec zastavila, a nevyváženými kroky se opřela o polici s knihami. Pětka s pobavením v očích sledoval opilí stav mé maličkosti ,,Co je?" Nadzvedla jsem zmateně obočí, když jsem jeho pohledu věnovala větší pozornost. Určitě mohlo být i hůř.
Odvrátil pohled a aniž by mi odpověděl se napil.
——
,,Tak tady jste oba" Zaslechla jsem povědomí hlas a lehce otevřela znavené oči. Luther i s Diegem, super.
,,Oni jsou..." Nedokončil Diego.
,,Totálně zlitý" Stáhl rty do tenké linky. Museli jsme vypadat hrozně.
Luther vyzvedl Pětku ze země a Diego se postaral zase o mě. Obmotal mi ruku okolo pasu a mou si uložil za hlavu. Moc jsem se nevrátila na to, že mě bude nést zrovna on, ale nechtělo se mi po svých. Jakmile jsme vyšli ven, využila jsem toho a nadechla se čerstvého vzduchu. Bylo to tak osvobozující.
,,Domů je vzít nemůžeme" Zaslechla jsem Luthera ,,Není tam pro ně bezpečno. Mohli by se vrátit" Řekl směrem k Diegovi.
,,Kdo?" Přimíchala jsem se do konverzace. V tuhle chvíli mi to připadalo až směšné, to co říkají.
,,To není tvá věc, stejně by jsi nám nebyla nijak nápomocná" Musel si do mě rýpnout ,,Půjdeme ke mně. Je to blíž" Ohlédl se k Lutherovi. Nechápala jsem, co proti mě furt měl. Otráveně jsem ruku za jeho krkem stáhla pryč.
Ozvalo se hlasité krknutí a všechny pohledy se stočili k Pětce, který se zrovna nejspíš probral.
,,Jestli budeš zvracet na mě" Pohrozil mu Luther. Protočila jsem očima a sledovala cestu před námi.
,,Víte, co je ironie?" Nedbal na Lutherova slova.
,,Říkej" Vyzval ho Diego bezzájmu to vědět.
,,Prožívám pubertu. Po druhý" Zaklonil hlavu a přitom se usmíval od ucha k uchu ,,Hodně jsme pili co?" Podíval se na alkohol v mé ruce.
,,Něco tam ještě bude" Zatřásla jsem si s ní u ucha, jakmile jsem se toho zbytku chtěla napít mi Diego pustil nohy a flašku mi vzal.
,,Na to zapomeň" Sotva jsem se udržela na nohou i přes jeho podpírání.
,,To uděláte když vám svět mává na rozloučenou. BUM. A je po něm" Ukázal jednou rukou výbuch ,,O čem jste mluvili?" Zajímal se Pětka. Diego mi flašku odložil na nejbližší popelnici a opět mě vyzvedl.
,,Dva útočníci v maskách přepadli včera akademii" Podělil se Luther.
,,Nejspíš hledali tebe tak přemýšlej co chtějí" Šel Diego rovnou k věci.
,,Hazel a Cha-Cha"
,,Co?"
,,Krycí jména" Uvedla jsem ho do obrazu.
,,Nesnáším krycí jména" Povzdechl si Luther.
,,Byli nejlepší z nejlepších. Teda až po mně, samozřejmě" Zacukali mu koutky do samolibého úsměvu.
,,V čem nejlepší?" Zmateně jsem Nadzvedla obočí. Trochu jsem se ztrácela v návalu nových informacích.
Povzdechl si ,,Dolores vždycky nesnášela když jsem pil. Prej jsem pak nevrlej" Věnoval mi svou pozornost.
,,Vypadá to, že Dolores má jednou za čas pravdu" Stáhla jsem rty do tenkého, falešného úsměvu, když se mi v hlavě už tvořila iluze toho, jak se roztéká ten kus plastu v ohni.
,,Soustřeď se, co ti ty dva podivíni chtějí?" Naléhal na něj.
,,Chceme tě jen chránit" Připomínal mu Luther.
Pětka se na něj otočil ,,Chránit mě? Nepotřebuju od vás žádnou ochranu Luthere. Umíš si vůbec představit kolik lidí už jsem zabil?" Vyjel po něm povýšeně a já stuhla.
Netušila jsem, že Pětka někoho zabil, ale pokud jo, určitě k tomu měl důvod. Pochybuju že by byl tak bezcitný, aby zabil nevinného člověka jen tak.
———
,,Docela vtipný, kdybych nevěděl jakej je to vůl, řekl bych i, že je roztomilej" Zamyslel se nahlas Diego.
,,Nenech se zmást. Brzo oba vytřízlivý a budou nervní a protivní jako vždycky" Luther postával vedle Diega.
,,Tak dlouho čekat nemůžu. Musím zjistit co má společného s těma dvouma psychopatama, než umře někdo další" Řekl s menším vztekem.
Když oba odešli, zůstali jsme v místnosti sami. Byla jsem skoro v polospánku ale i přesto, jsem stále vnímala dění okolo sebe. Pětka vedle mě se převalil. Cítila jsem na sobě pohled stejně tak moc, jako teplé konečky prstů na své tváři. Na jednu stranu to bylo docela děsivý, když jsem se nedávno dozvěděla, že je to sériovej vrah.
,,Spíš?" Zaslechla jsem, jak to téměř neslyšně zašeptal.
Pootevřela jsem oči a jeho ruku lehce nervózně sundala ,,Ne" Zamumlala jsem. Nebyla jsem si jistá jestli s nim zvládnu fungovat i potom, co jsem o něm zjistila. Podívala jsem se na něj a spojila tak naše pohledy.
,,Všechno v pohodě?" Prohlédl si mě s obavami.
Jen jsem přikývla ,,Jo jen.... Jsem unavená a opilá, ráno budu.. Budu v pohodě" Otočila jsem se k němu zády.
YOU ARE READING
☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}
Fanfiction,,Žertuješ? Nenuť mě ti ublížit" Řekl s falešným pobavením když stál naproti mě připravený na cokoli. Jen jsem se ušklíbla a pomalými kroky se rozešla k němu. ,,Ne. To ty mě nenuť ti ublížit, Pět" Jeho jméno jsem skoro zašeptala. Zastavila jsem se t...
