☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 2. Two. ☂︎

,Váš otec vždy věřil v to, že váš bratr tam někde je. Nikdy neztratil naději"  Odvrátil pohled od obrazu a podepřel se o svou hůl.

Hluboce jsem se nadechla ,,Potřebuju na vzduch" Nasadila jsem falešný úsměv, který jsem vykouzlila během pár vteřin.

Vyšla jsem ven z domu. Už delší dobu mě přemáhali myšlenky, že přeruším svoji odvykačku na alkohol. V aktuální situaci bych brala cokoliv.

Vešla jsem do náhodného baru. Při vstupu jsem ještě stihla hodit zářivý, flirtovní úsměv na mladíka u baru a posadila se na jedno ze sedátek.

Během chvilky už předemnou stál pohledný barman ,,Co to bude?" Zeptal se s jemným úsměvem, který prozrazoval vše, na co by mohl myslet v tuhle danou chvíli.

Uculila jsem se ,,Tři pańaky" Podepřela jsem si hlavu. Bylo by tak špatné si s někým konečně užít? Prohlížela jsem si ho. Dala bych si říct..

Mohla přejít i hodina, co jsem do sebe lila skleničku za skleničkou. Podívala jsem se na hodiny.

Otráveně jsem zafuněla a v tašce nahmatala peněženku ,,Tady, drobné si nechte, jako dýško za ten váš neodolatelnému úsměv" Zaplatila jsem a poplácala ho po tváři. Opatrně jsem se zesnula ze stoličky a odešla z baru.

Přišlo mi, jako kdyby se mi zem doslova hýbala pod nohama. Klopýtla jsem načež jsem se přitom opile zasmála. Všechno mi připadalo vtipné v takovém stavu. I to, že jsem hned na to zakopla bylo k potrhání se smíchy. Posadila jsem se. Promnula jsem si místo na hlavě kam jsem se bouchla.

,,Krev?" Zamžourala jsem, jakmile jsem rozeznala tekutinu na svých prstech. Nesnesla jsem pohled na krev. Opatrně jsem se položila na záda a zavřela oči. Nečekala jsem, že bych mohla usnout..

---

Znaveně jsem zamžourala a rozhlédla se očima po pokoji. Byla jsem zmatená, měla jsem otřesnou migrénu a cítila se na umření. Doslova. Jak jsem se sem dostala? Pohledem jsem zavítala za zvukem, který se dal přirovnat k rytí do omítky.

,,Aaaah" Vylekaně jsem vykřikla, div jsem z postele nespadla.

Pětka dál postával na stoličce a v klidu psal cosi na stěnu. Za co jsem umřela takhle brzo?! Ihned jsem vstala z postele a rozběhla se pryč. V tom mi ale zabránil můj aktuální stav, který mi bodl kudlu do zad. Zamotala se mi hlava. Před pádem mi zabránili cizí ruce na mých ramenech. Zvedla jsem pohled a ihned zacouvala dozadu. Spustil ruce z mých ramen. Ostražitě jsem popadla první, co bylo po ruce. Boty.

,,Fajn, po alkoholu lidi mají halucinace, no ne? Je to naprosto normální" Uklidňovala jsem samu sebe ,,Ve skutečnosti" Zamířila jsem na něj ,,Tu není" Mrštila jsem botou po Pětce, který se stihl  jen tak tak vyhnout.

,,Hej" Zamračil se ,,Nejsem žádná tvoje halucinace" Řekl poněkud popuzeně.

,,Ono to i mluví!" Vytřeštila jsem oči ,,To ne.. Mami?!" Zavolala jsem a vydala se pryč z pokoje. Zasekla jsem se v pohybu. Otočila jsem se k zrcadlu. Jako kdybych nedýchala... Sáhla jsem si na tvář, jakmile jsem nahmatala neupravené obočí se už domem rozléhal můj křik.

,,Nádech, výdech, nádech, výdech" Opakovala jsem si dechová cvičení. Seděla jsem na posteli a doufala, že to, co se zrovna odehrává je jen  má pouhá fantazie. Co jiného by to mohlo být, co?

Zabořila jsem hlavu do dlaní ,,J-já.. Mně je dvanáct" Snažila jsem se zpomalit svůj dech.

,,Svým způsobem třináct" Podotkl Pětka.

Probodla jsem ho zlým pohledem.

Nadzvedl zmateně obočí ,,Fajn- Hele," Ústupně vydechl ,,nemám úplně čas tu řešit tvoje problémy. Nic méně.." Přerušila jsem ho.

,,A ty jsi živej?" Zeptala jsem se na rovinu.

Pobaveně se na mě podíval ,,Neměl bych?"

,,Doufala jsem v to" Zvedla jsem se z postele.

,,Promiň že jsem nenaplnil tvé očekávání" Zaznělo mi za zády s ironií. Neřešila jsem to, a pokračovala dál v chůzi.

Už jsem byla na prahu dveří, když jsem na paži ucítila stisk. Ihned jsem se otočila.

,,Hele Naso. Co bylo, bylo. Oba jsme..." Prohlédl si mě ,,v rámci možností dospělí ,,Jen mi slib, že až tě budu potřebovat, budeš tu" Díval se mi do očí. Chvíli jsem se nechala hypnotizovat, když jsem ze sebe dala jeho ruku pryč.

,,Najdi způsob jak se vrátit do normálu, a i tak zapřisáhnu jen jediné, jednou tě vlastnoručně zabiju. Nejsme rodina, nejsme sourozenci a ani mezi sebou nemáme žádný jiný vztah, jsi pro mě mrtvej a doteď si prakticky ani neexistoval" Procedila jsem skrze zuby a o něco se přiblížila. Stála jsem tak blízko, aby mě slyšel co nejlépe ,,Vrať se tam odkud si přišel a nezatahuj nás do problému, za který si můžeš sám" Jakmile jsem domluvila, jsem z místnosti odešla.