☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 17. Seventeen. ☂︎

,,Ale fakt je, že jestli jo, tak jeho šílenej plán vyšel. Všichni jsme doma. Když už tu jsme, aspoň zachráníme svět"

,,Tím myslíš nás tři?" Řekli jsme s Klausem oba najednou. Vyměnili jsme si pohledy.

,,Ideálně ne, ale musím jednat s tím co mám" Řekl a rozešel se ven z pokoje.

,,To zabolelo" Řekla jsem spíše s ironií.

Vyšla jsem z pokoje zrovna ve chvíli, kdy k nám dorazil Diego. Byl udýchaný. Asi trénoval běh, nikdy mu moc extra nešel.

,,Kde jsi byl?" Zeptal se Pětka.

,,Ve vězení" Prošel kolem mě a popadl svůj pásek s noži ,,Kde je Luther?" Pohlédl na nás.

,,Od rána se neukázal" Pokrčila jsem rameny.

,,Dva dny do konce světa a on se musí hned někam zašít" Uchechtl se Klaus.

,,Sakra. Alison je v nebezpečí"

~~~~

Vešli jsme dovnitř nějakého baru. Rozhlížela jsem se okolo sebe. Byl to přesně ten samý bar ve kterým jsem byla na své třicátiny.

,,Dejte mi pokoj" Zaslechla jsem Luthera a otočila se.

,,Dejte nám minutku" Řekl ke Klausovi a Pětce Diego.

Klaus s Pětkou se opřeli o stůl opodál a já přešla k nim. Sebrala jsem někomu drink položený opodál a začala tiše usrkávat. Asi né tak tiše jak jsem si myslela. Pětka mi ihned vytrhl skleničku z ruky. Čichl k rudé tekutině s během chvíle už ležela rozbitá na zemi.

,,Hej" Zamračila jsem se. Dál pozoroval naše dva bratry jakoby nic.

,,Proč jsi to neřekl dřív!" Vstal Luther prudce od stolu.

Tušila jsem, že pokud mu řekne o Alison nebude váhat. Co si budeme, furt po sobě hází ty zpropadený zamilovaný pohledy.

Až teď jsem si všimla, že jsou všichni moji bráškové už u auta. Rychle jsem je doběhla a zasedla místo spolujezdce.

,,Umíš řídit?" Zeptala jsem se s obavami když nastartoval.

,,Já umím všechno, na co si jen vzpomeneš" Ušklíbl se a věnoval mi pohled. Trochu mi přejel mráz po zádech.

,,A dosáhneš na pedáli?" Podívala jsem se mu na chodidla pobaveně.

,,Radši se připoutej" Změnil téma. Nahnul se k mým dveřím pro pás a připoutal mě.

,,Mám se snad bát" Řekla jsem s ironií. Už jsem si chtěla pás vycvaknout načemž prudce chytnul mé zápěstí.

,,Nebudeme přeci riskovat. Jen pro jistotu" Povolil stisk a chvíli potom pustil.

Jen jsem si povzdechla a vyjeli jsme. Po dlouhé cestě která ještě nekončila, měsíc vystoupal na oblohu a já ho znuděně pozorovala. Začala jsem být unavená a mé víčka začali pomalu klesat dolů. Nakonec se mé oči zavřeli a já nechala svou hlavu spadnout na Pětkovo rameno. Furt pohodlnější než dveře auta.

Seděla jsem na louce v tureckém sedu, převalovala se v jemné trávě a okolo pozpěvovali ptáčci. Země se otřásla. Lekla jsem se. Ihned jsem se začala rozhlížet okolo když ptáci utichli a sluníčko začalo šednout. Louka najednou zmizela a já prudce otevřela oči.

,,Vstávej, jsme tady" Zaslechla jsem Pětky hlas. Promnula jsem si rychle spánky a vystoupila.

Měl hezkou chalupu. Doběhla jsem ostatní. Luther vyrazil dveře a rychle vešel dál. Jeho zděšený výraz mluvil za vše. Sama sebe jsem se ptala, jestli tam vůbec chci jít.

,,Alison ne!"

Pomalu jsem šla za Lutherem. I když měl Luther tlustý sklo, přesto jsem si snadno odvodila situaci. Alison, která ležela ve velké louži krve. Srdce mi vynechalo úder. Jako kdyby se čas zastavil. Ucítila jsem ruku na svém rameni, podívala jsem se na Pětku. Jeho pohled směřoval stejným směrem.

,,Nebreč, nebreč, nebreč" Říkala jsem si v duchu ,,Tohle není v pořádku, ale NEBREČ" Nepomáhalo to. Rychle jsem se otočila na patě a vyšla ven na vzduch.

Posadila jsem se a rukama obejmula kolena. Propukla jsem v tichý pláč. Už jsem si v hlavě skládala ty nejhorší scénáře. Co když umře? Co když bude mít poškozené hlasivky na celý život? Co když bude muset být už celý život na přístrojích? Musím se uklidnit ale co když..... Nestihla jsem si domyslet protože mě Pětka chytnul za ruku s přemlouváním, abych spolupracovala a šla s ním do auta.

Až teď jsem si všimla že Luther nese Alison v náruči.

Nastoupila jsem rychle do auta, opět na sedadlo spolujezdce a zůstala jen zadumaně koukat dopředu. Pětka mě rychle připoutal a šlápnul na plyn. Určitě jsme jeli větší rychlostí než cestou sem. Zatřepala jsem hlavou, musela jsem se vrátit zpět do reality. Snažila jsem se být optimistická, ale vzhledem k mým spoceným dlaním mi to nějak nešlo. Netrpělivě jsem poklepávala nohou s pohledem na zatemnětou cestu před náma.

Pětka prudce šlápl na brzdu. Luther ihned vystartoval s Alison ven z auta směrem ke dveřím. Chtěla jsem jejich akci zopakovat ale zabránil mi v tom ten spropadený pás. Sedla jsem si zase zpět, odpoutala se, a vyběhla si to za nima. Asi ty pásy brzo odstřihnu nůžkama na keře.

,,Mami!" Zavolal Luther když položil Alison na lůžko. Pětka se mezitím snažil zpomalit její krvácení.

Grace vyběhla z chodby. Jako vždy měla na tváři úsměv, avšak jí pomalu pominul když uviděla Alison. Během chvíle si nasadila rukavice a už věděla co dělat. Pětka hned na to odstoupil a postavil se vedle mě.

,,Má vážné poranění hltanu. Jeden z vás musí darovat krev" Promluvila když jí prohlédla a píchla do ní malou hadičku.

,,Já" Řekli jsme téměř všichni naráz ,,Já to udělám" Vyhrnul si Luther okamžitě rukáv a nastavil svou ruku.

,,To bohužel není možné chlapče..." Objevil se Pogo ,,Vaše krev se více podobá mé" Poukázal tak na jistý fakt. Všichni jsme se podívali z Poga na Luthera, který vypadal dost zoufale až bezmocně.

,,Buď v poho chlape, já to udělám" Ozval se Klaus ,,Přímo miluju jehli" Řekl né příliš přesvědčivě s pohledem na onu jehlu. Nastavil ruku a připravil se na odběr načemž do toho Pogo opět vstoupil.

,,Pane Klausi, jak bych to řekl...." Hledal Pogo vhodná slova ,,Vaše krev je...." Přemýšlel jaké slovo zvolit ,,Znečištěná" Pronesl opatrně. Na Klausovi bylo vidět že se ho to trochu dotklo.

,,Udělám to" Řekla jsem rozhodnutě. Vykročila jsem si to k mamce načež mě zastavila něčí ruka. Otočila jsem se.

,,Je to velká dávka krve" Trochu se zamračil.

,,To je mi úplně fuk" Přimhouřila jsem na něj oči ,,Klidně umřu, když bude třeba" Pětka nesouhlasně zavrtěl hlavou a tlak okolo zápěstí se zvýšil.

Už jsem se mu chystala vyškubnout ale v tom, mě přerušil Diego ,,Uhněte, Já to udělám" Vykročil k Pogovi.