Life Goes On [taekook]

57. Kapitola

Jungkook

Again Jungkook :)

Doktor mi udělal všechna vyšetření a je všechno v pořádku, mám dokonce i fotku z ultrazvuku. Je tam taková malička skvrna, která je divná, ale je to první měsíc, takže co jiného očekávat.

Fotku jsem si odložil abych mohl Taeho překvapit, ale ten ještě domů nedorazil.

Lehl jsem si na postel a trochu si odpočinul. Byl jsem unavený, nikdy na mě takhle únava nelezla jako teď. Spal bych klidně všude. Nevadí mi ani nějaký zvuk, který je rušivý a moc hlasitý. Usnu bez problémů, kdekoliv.

Pořád jsem musel přemýšlet nad tím jak to chce Tae vyřešit. Jeho otec je mocný a mohl by ho klidně vyhodit a zůstal by tak Taehyung bez peněz a to nechci aby riskoval až takhle.

Říkal, že jemu to vadit nebude. Klidně by pracoval i jako číšník jen aby nás zabezpečil a nezáleží mu na tom. Ale je těžké se postavit na své nohy bez ničeho.

Posadil jsem se na parapet ve svém pokoji a nadechl se čerstvého vzduchu.

Ještě mě štvala, že zítra musí jít někam ven s Jennie, aby na něj zase nekřičel jeho otec.

„Kookie? Jsi tady?" dveře se otevřely a v nich stál Taehyung. Radostně jsem ho objal. On se usmál a pohladil mě po zádech.

Ze šuplíku jsem vytáhl tu fotku z ultrazvuku a dal ji Taemu aby se na to podíval

„Ta skvrna je miminko?" zamračil se a ukázal na maličkou skvrnu. Přikývl jsem.

„Asi se nabude podobat na mě." řekl vtipně. Jen jsem protočil očima a vzal si nazpět fotku.

„Aish, raději ti ukážu až bude větší, teď se ještě moc nepodobá na nic.. Až bude větší, tak to už bude vidět." řekl jsem. Taehyung se usmál a políbil mě na rty, pohladil mě po bříšku.

„Pořád nevěřím, že budu tatínek.."

Kéžby jen věděli, že Jennie za dveřmi poslouchala a všechno slyšela.

I smell drama :))...