Life Goes On [taekook]

50. Kapitola

„Taehyungu, jak si to sakra představuješ! Jennie na tebe čekala hodinu a ty jsi nepřišel!" zvýšil na mě otec hlas hned jak jsem přišel domů.

Venku už byla tma jak jsem s Jungkookem přišel domů a úplně jsem zapomněl na to, že jsem dnes měl jít s Jennie ku jejím kamarádkám. Měl jsem hrozný vztek, ale ne na sebe nebo na Jungkooka, ale na svého otce, který mě pořád kontroloval.

Když jsem udělal sebemenší chybu hned se na mě nakřičel a byl jsem ten nejhorší.

Jakoby on vůbec nezapomínal a nedělal žádné chyby, prostě dokonalý člověk.

Vždy mi říkal co mám dělat a co ne, jakoby bych byl malý děcko.

„No tak jsem zapomněl, měl jsem spousta práce a ztratil jsem pojem o čase.. " prskl jsem nepříjemně, už jsem taky ztrácel trpělivost.

„Jasně jsem ti říkal, že si uděláš čas a práci necháš být!" řekl a bouchl do stolu. Polekal jsem se a ustoupil dál.

„Na týden si uděláš čas jen na Jennie a vezmeš ji kam bude chtít.. Teď vypadni.." dořekl to a otočil se mi zády, opustil jsem jeho pracovnu a šel do svého pokoje.

Něčí ruka mě chytila za zápěstí a vtáhla mě do pokoje. Jungkook se na mě smutně usmál a objal mě. Objetí jsem právě potřeboval a hlavně od osoby, kterou mám nadevše rád.

„J-Já.."

„Klid, Tae.. Všechno bylo slyšet. Netrap se s tím.." pohladil mě po vlasech. Stiskl jsem ho v objetí a zabořil mu tvář do krku.

„Přidělal jsem si problémy, kdybych nebyl s tebou a nepřišel k tobě, tak bys nezapomněl.. Omlouvám se. " sklopil pohled. Byl jsem teď neskutečně naštvaný.

„Zlato, není to tvoje chyba. Měl jsem s tebou nejhezčí den a klidně bych to udělal znovu a stokrát. Jen abych byl s tebou.." chytil jsem ho za ruku a políbil na  kloubky. Jungkook mě druhou rukou pohladil po tváři a usmál se.

„Musím se mu konečně postavit." řekl jsem rozhodně. Teď když mám důvod k tomu se mu postavit, tak to udělám.

Jungkook byl ten důvod a nemíním ho ztratit kvůli otci.

Dúfam, že tam nieje veľa chýb a preklepov. Písala som to dosť rýchlo, takže... 😁🖤🖤

Luv you.. 🌺❤️💗