42. Kapitola

805 71 20
                                    


Nakonec jsem Jungkooka nechal u sebe. Ležel na gauči a poklidně spal. Naštěstí mám velký, pohodlný gauč na kterém se dá odpočívat.

„Děkuju." poděkoval jsem Seon, která mi donesla deku abych mohl Jungkooka zakrýt. Příkývla a odešla.

Vzal jsem si všechny papíry a posadil se do křesla abych na Jungkooka viděl. Nelíbil se mi jeho stav. Jen jsem zakroutil hlavou a začal zase pracovat.

Nechtěl jsem být ve firmě do večera. Hlavně jsem nechtěl aby tady se mnou byl i Jungkook.

...

Konečně jsem všechno udělal. Ponatahoval jsem si svaly na rukou a koukl na Jungkooka, který pořád spal akorát v jiné poloze. Odložil jsem papíry a sedl si vedle něj.

„Kookie, vstávej.." nežně jsem řekl a odhrnul mu pramínky vlasů z očí. Pomalu se probudil, roztomile si zívl a prohrábl blond vlasy.

„Spal jsem dlouho?" zeptal se, když viděl z okna, že se venku pomalu stmívá.

„Celý den, pojď půjdeme už domů. " řekl jsem a pomohl se mu postavit. Určitě se o něj doma báli, nepřišel ze školy domů.

„Je ti lépe? Chceš abych zastavil někde u lékárny a koupil nějaké prášky?" zeptal jsem se ho, když se posadil do auta.

„Už mi je lépe.. Jen trochu unavený." usmál se. Přikývl jsem a nastartoval auto. Snažil jsem se jít pomalu aby se mu neudělalo náhodou zase špatně. Bledá barva mu už z tváře zmizela.

„Nechceš něco k jídlu? Nebo pití? Nejedl jsi ani nepil celý den." řekl jsem a vytáhl láhev vody a něco k jídlu, které jsem si po cestě do firmy koupil, ale nesnědl jsem to.

„Jsi starostlivý, děkuju." usmál se a otevřel si láhev. Napil se a odložil ji. Jen jsem se usmál a pohladil ho po noze.

„Pro tebe všechno.. "







































Som si pred chvíľou dávala takú čiernu masku na tvár. Skoro som si pri tom vypichla oči :ddd.. S mojimi pol metrovými nechtami 😂😂

Dobrú noc prajem.. 💞😊

Life Goes On  [taekook] Där berättelser lever. Upptäck nu