Life Goes On [taekook]

49. Kapitola

Objímal jsem Jungkooka kolem ramen a on spokojeně oddechoval na mém hrudníku.Tlačili jsme se na mém luxusním gauči, tělo na tělu, ale ani jednomu to nevadilo. Víc jsem ho zakryl dekou, kterou mi minule přinesla sekretářka, když tu byl a bylo mu špatně. .

V mé kanceláři už nebylo takové světlo jako před tím, sluníčko už zašlo a pomalu se stmívalo.

Jungkook se trošku pohnul a pohladil mě po nahém hrudníku. Hladil jsem ho jemně ve vlasech, podíval se na mě a s úsměvem mě políbil na rty.

„Příjemná chvíle, kéžby neskončila." usmál jsem se a věnoval mu polibek do vlasů. Přitiskl jsem si ho k sobě a hladil ho po stehnu, které vystrčil ven a dal mi ho na rozkrok.

„Přemýšlel jsem, že by bylo hezké se takhle probouzet každé ráno. Umím si představit budoucnost s tebou.." vypustil jsem myšlenku, která mi bloudila v mysli. Jungkook se zapřel loktem a opřel si ruku o dlaň. Prsty mi kroužil po hrudníku a hezky se usmíval.

„Taky, ale zřejmě to potrvá chvíli, ale není to ztracené." řekl. Cítil jsem neuvěřitelný pocit štěstí, že to řekl. Že taky plánuje být semnou a nejsem tupec, který na to myslí sám.

Ještě jsem ležel, ale Jungkook se zvedl a tělo si zamotal do deky a sbíral své oblečení. Oblékl se a deku hodil mě. Oblékl jsem si boxerky a natáhl se pro tričko.

„Proboha. " uslyšel jsem. Podíval jsem se Jungkookovým směrem a uviděl jak se dívá na velkou skleněnou stěnu.

„Co když nás někdo uviděl.. Vždyť nás mohl vidět celý Seoul!" nechápal jsem o čem mluví, ale hned mi to došlo. Začal jsem se smát a objal ho kolem pasu.

„Mám kancelář na nejvyšším patře, viděli nás tak akurát ptáci, zlato. Tuhle zeď tady mám už několik let a ty sis to všiml až teď?" řekl jsem a políbil ho na krk. Několikrát byl v mé kanceláři a rozhodně není tahle zeď přehlédnutelná.

„Zakryj se!" řekl když uviděl, že mám na sobě jen boxerky. Hodil na mě deku a zahalil mě. Zasmál jsem a  pomalu na sebe dal zbytek oblečení.

Mám 3 kapitoly v Danger Love.. 😏❤️

Ako sa máte, zlatíčka? 😁❤️