Italy and Portugal

21. Itálie

Týden uběhl jako voda. Každý den za mnou chodila Lucka, za což jsem ji byla vděčná, protože zády byla nuda, pokud jsem momentálně neměla návštěvu. Mí Rosice dojeli hned na druhý den, co jsem se probudila, dokonce dojeli i s bratry a holkami. Všichni se rozbrečeli štěstím a já též. Všechno jsem jim řekla. Ohledně Floriána a mého odjezdu. Nejdřív nesouhlasili, jak jinak. Ale po chvíli přemlouvání na to přistoupili. Věděli, že mě to zasáhlo a potřebuju odreagovat a to od všechno. To ze pojedu do Itálie a ne do nějakého jinčího státu se jim líbilo. Opět navštívit zemi, kde jsem se narodila. Samozřejmě taky jsem jim musela slíbit, že jim každý den budu volat, jak mi je a tak dále. A to musím volat všem. Lucii, Pablovi, Marcovi, tátovi, mámě i Verči a Nelči. Myslím, že tím závěru tak půlku dne.

Vystoupila jsem z taxíku přímo před svým momentálním útočištěm, když jsem si všimla mě známého kluka před domem, který stál vedle mého. Riccardo.

Z malého klučíka se stal pohledný Ital.
Naposledy jsem ho viděla před dvanácti lety.

Všiml si mě, zaměřil se na mě a ohromeně otevřel pusu. Zíral na mě stejně jako já na něj.
Rozešel se a zastavil a kousíček od mě.
„Dom?" Zašeptal překvapeně.
„Rico," usmála jsem se.
Hned mě vtáhl do objetí.
„Dio mio! Cosa stai facendo qui?!" Vyjekl.
/O můj bože! Co tady děláš?!/
Spolu jsme se přesunuli ke mně, k domu který vlastní má rodina.

Vlastně tady jsem vyrůstala do doby než jsme se odstěhovali. Dům jsme neprodali, rodiče na to neměli odvahu. Jsem rada, že si ten dům nechali.

Rico zavolal své rodiče a sestru, aby přišli k domu vedle. Nechápali proč, ale přišli. Jakmile mě uviděli, začali mě neskutečně vnímat. Jeho mama se s tou mou zná velmi dobře. Byli nadšeni, že po tolika letech jsem se vrátila. S jeho sestrou jsme byli celkem dobré kámošky. Sice ne tak velké jak já s Ricem, ale byli.

Pozvala jsem je dovnitř a uvařila jim českou kávu. A jelikož byli všichni zvědaví na můj život v Česku, povykládala jsem jim úplně vše. Od mého dětství až po autonehodu, nezapomněla jsem zmínit rodiče, Marca, Pabla, jejich holky, Floriána, Tomáše, Lucku no prostě všechny.

Bylo to úžasný být zase doma. I když v Česku jsem též doma, ale chybělo mi moře i lidi tady.
Jejich styl života a všechno co se týkalo Itálie mi chybělo.