Italy and Portugal

16. Jizvy

S Florim jsme se okolo jedenácté odebrali do pokoje. „Kdy vůbec přijel Adam?" Zeptala jsem se. „Stejně jako já, celou dobu jel za mnou,"
„Takže se dostal k Lucii?" „Jo," „Zítra mám naplánovány sraz s Luckou a ještě pár lidma, půjdeš s námi?" Zeptala jsem se ho. „Jo," koukla jsem se na něj a zjistila, že jde na balkón s krabičkou cigaret. Převlékla jsem se do volného trička a kalhotek, chtěla jít za ním, ale to už šel zase zpátky.

Lehl si na postel, tak jsem na něj skočila a sedla si na něho obkročmo. Lehce se usmál a koukal na mě. Daněmi jsem vklouzla pod jeho černé tričko a jela s nimi až na místo, kde mu leží srdíčko. Zběsile tlouklo a já se musela usmát. Tluče přesně tak rychle, jako mé srdce, když se ocitnu ve Floriánově blízkosti. Těšilo mě, že s ním dělám to, co on se mnou. Náhle mě přepadla hravá nálada, tak jsem se daněmi zapřela o jeho hruď a otřela se o něj svým rozkrokem. Přivřel oči, vydechl a sevřel svými prsty mé boky. Opakovalo se to, co u něho doma. Až na to, že nás Florián překulil, takže se skláněl nad mnou. Levým loktem se podepřel vedle mě a pravou rukou mi vjel pod tričko, jako já mu předtím. „Dneska já," zamrčel mi do krku. Vím, co tím myslel. Když jsme byli u něho, dělala jsem si s ním, co jsem jen chtěla. Dnes chce převzít velení on, a tak se i stalo. Svýma rukama začal zkoumat můj hrudník a svým jazykem zkoumal má ústa.
Jakmile ho můj hrudník omrzel sjel rukou níž na břicho. Prsty po něm předjížděl, tak lehce a jemně, že to u mě vyvolalo husí kůži po celém těle, a jelikož mě to i lechtalo, začala jsem se tiše chechtat do polibků. Taky se usmál, jeho ruka se objevila na lemu kalhotek, v tu ránu už byly dva prsty ve mně. Začal s nimi pohybovat a tím odstartoval mé vzdychaní. Nemohla jsem udržet své hlasivky, prostě to nešlo. Začal zrychlovat až se celé mé tělo stáhlo do příjemné křeče se zakřičením jeho jména. Jeho prsty ze mě vyklouzly a se pokoušela uklidnit své dýchání. Když jsem se nějak uklidnila, všimla jsem si Floriána, který se nad mnou skláněl. S polibkem si mě vzal. Začal tvrdě přirážet a tím odstartoval novou várku vzdychání jak u mě tak i u něho. Sténal mi přímo do ouška, byl to tak nádherný zvuk.
Zarýval své prsty do prostěradla vedle mě,
kde se podpíral. Já prsty zarývala do jeho vlasů, tahala jsem ho za ně a tím vzdychal dvakrát víc. S hlasitým zasténáním ve mě opět vybouchl ten ohňostroj. Jeho tělo se stáhlo
v křeči chvíli po mě a s výkřikem mého jména
se na mě svalil celou váhou. A tohle se zopakovalo ještě dvakrát, až jsme
vyčerpáním usnuli v objetí. Miluju jeho objetí, vlastně všechny jeho dotyky. Miluju, když se na mě smívá s těmi dolíčky, i jeho vůni, oči. Miluju ho celého. Pane bože na ho fakt miluju.

Koukala jsem se na Floriánovu spící tvář, kterou ozařovaly ranní paprsky slunce a přemýšlela, co vlastně máme za vztah. Jsme kamarádi? Kamarádi s výhodami? Nebo něco víc. Netušila jsem, ale rozhodla jsem se, že si to musíme ujasnit.

„Nedívej se na mě, když spím," zachraptěl Flo se zavřenýma očima. „Nedívám," řekla jsem.
„Vážně?" Pootevřela jedno oko. „Já věděl, že kecáš, čumíš na mě," otočil se s úsměvem na záda. Zavřel oči a asi se pokoušel znovu usnout. „Prosím nedělej to," Zaškemral.
„Proč ne?" Zeptala jsem se nevinně.
„Protože nemám rád, když mě někdo důkladně pozoruje, pak by si totiž všiml mých nedokonalostí," šeptal. „Ty nějaké máš?" Zeptala jsem se nevěřícně a tomu se on zachichotal. Byla jsem ráda, že jsem ho rozesmála. „Nedělej, že sis nevšimla těch hrozných jizev od akné," pořád mluvil se zavřenými očima. A tady jde vidět, že se mnou tak sebevědomý není.

Všimla jsem si jich, ale úplně se mu tam ztrácí v jeho teď už dokonalé pleti. Dřív měl možná akné, ale teď už mu na památku zůstali jen malinké jizvičky na líčkách. Není jich tam moc.
Možná tak osm i míň. A navíc člověk si jich všimne, jen když ho pozoruje zblízka.

„Myslíš tady ty tři malé tečky?" Usmála jsem se, vyhoupla se na něho a prsty přejela po jizvičkách. Kromě těch malinkých jizev je jeho pleť dokonalá, musím se ho zeptat, co na ni používá. Ty jizvy ho dělají krásnějším a to on očividně nechápe.

Pootevřel své zelené očka a pozoroval mě, když jsem prsty lehce jezdila po jeho jizvách na obou stranách tváře.

„Ty jsi vážně myslel ty pidi jizvičky, viď?" Zakroutila jsem nad tím hlavou, podívala jsem se mu do očí a hned pokračovala. „Jsi fakt trdlo, protože tyhle jizvy tě dělají krásnějším a ojedinělým, ale to ty očividně nevíš. Já i ostatní holky, ano. Takže nemel hovadiny," políbila jsem ho na obě strany tváře, kde se na líčkách nacházeli zmiňované jizvy.

Celou dobu mě důkladně poslouchal a já doufala, že jsem mu alepoň trochu zvedla ego skrz ty jeho jizvy.

Přitáhl si mě za tričko k sobě a spojil naše rty.
S mlasknutím se od mě odtáhl a objal mě.