Italy and Portugal

25. Večírek/ples

Dozvěděla jsem se, že kluci mají jít na nějakou akci. Prostě takové ty akce, kde slavné osoby chodí před fotografy a novináři po červeném koberci. Je to nějaký večírek a já jsem byla též pozvána, akorát jsem neměla v plánu tam jít. Na tyhle akce moc nechodím, ale když už jsem tady, tak tam půjdu.

Byl večer a já na sobě měla červené šaty, červené lodičky. Lucka má modré šaty a
modré lodičky.

Vešly jsme do obýváku, kde měli čekat kluci.
Otočili se na nás a oči jim malém vypadli.
Slušelo jim to a hodně. Nám zřejmě taky, když všichni ztuhli a vyjeveně koukali.
Adam mohl nechat oči na Lucii a na mně zase Flori, vždyť o tohle se připravil sám. Viktor a Radim skákali očima z jedné na druhou.

„Taky vám to sluší," ušklíbla jsem se, když už asi pět mi už nikdo nic neříkal. Lucka vedle mě se zasmála a přešla k Adamovi. S úsměvem jsem sledovala, jak Adam něco šeptá Lucii a za hned zčervenala. Ke mně přešel Radim s Viktorem „Měli bychom vám dělat bodyguardy,"
Radim se otočil na Adama s Lucií. „No spíš tobě, Adam to zřejmě zvládne. Nenechal by, aby se na Lucku někdo jen sáhl," dořekl.
„Já se o sebe umím postarat," zakroutila jsem hlavou a po očku se koukla má Flo, který stál kousek od nás a zřejmě nás poslouchal.
„No já nevim. Viděla ses vůbec?" Viktor rukama ukázal na můj hrudník. „Ježiš, tobě povyrostly kozy, že?" Zaměřil se na ně Radim.
„Jsi blbej," stačila jsem do něho a všichni tři jsme se zasmáli. „Ale fakt! Hej Florine!" Houkl na něj Ráďa. „Že má větší prsa," Ukázal na můj hrudník. Kousla jsem se do rtu, abych se nerozesmála, ale stejně jsem se usmívala od ucha k uchu. Flori se úplně viditelně zastavil očima na mém hrudníku a já uviděla, jak zaťal čelisti. „Můžete mi přestat všichni tři čumět na prsa?!" Řekla jsem vážně, ale pobaveně. Samozřejmě, že nepřestali.
„Má no," Zašeptal Flori Radimovi a Viktorovi, ale i tak jsem to slyšela. „Jdeme?" Houkla jsem na všechny, aby i Adam s Luckou konečně šli.

Vystoupili jsme z limuzíny přímo na červený koberec, který vedl až do obrovské budovy.
Po boku širokého koberce byly za páskou fotografové a novináři. Rozešli jsme se pomalu k hlavním dveřím budovy před námi a poslouchali to cvakání foťáků.

Před námi šla Lucka s Adam a za námi Viktor a Radim. Mimochodem šla jsem vedle Floriána.
Zastavili jsme se až v budově, před spousty novináři a moderátory. Všichni jsme se postavili vedle sebe s usmívali se do fotoaparátů. Kluci jim začali odpovídat na otázky, když jsem uslyšela ženský nadšený hlas „Dominique Bianchi? Dominique?!!" Pohledem jsem vyhledala ženu okolo třiceti.
„Nakonec jste přijela? Měli jsme informace, že jste neměla v plánu dojet," odstoupila jsem od Floriho a Viktora, který byli vedle mě a přešla blíž k ženě. „Ano, nakonec jsem se rozhodla zúčasnit," usmála jsem se. „Znáte se se Stereos?" Zmínila kapelu z jež pochází kluci.
Otočila jsem se za sebe, abych se koukla na kluky a Lucku, kteří se na mě culili. Florián měl jen jemně nadzvedlé koutky úst a očima jakoby se mi díval přímo do duše. Usmála jsem se a otočila zpátky. Všimla jsem si, že moderátorka, s kterou jsem mluvila následovala můj pohled.
„Ano znám se s nimi," „Z kama? A dojedete na svatbu Adama?" Zeptala se. „Ze střední a ano, půjdu na jejich svatbu. Právě proto jsem se vrátila na chvíli do Česka," odpověděla jsem. „Kolik máte tetování?" „Promiňte, ale budu vám ji muset ukrást," ušklíbl se Florián, který se objevil vedle mě. „Ještě odpovím na otázku," řekla jsem mu. „Mám šest tetování," usmála jsem se. „Děkujeme Dominique," usmála se na mě moderátorka a já odešla společně s Florim.
„Udělala sis další tetování?" Zašeptal Flo.
„Ano, musel sis ho už všimnout," „Všiml jsem si jen tří tetování, pokud nepočítám na zádech. Kde máš ty další dvě?" Zeptal se. „Žebra a kotník," „Ukážeš mi je pak?" Nejspíš směřoval na všechny tetování, které přibyly. „A ty mi ukážeš ty tvoje?" Zeptala jsem se. Panebože, co to dělám. „Dobře," Zašeptal blízko mého ucha a já sebou ošila.

Společně s ostatními jsme si sedli ke stolu.
V průběhu večera jsme se, ale začali pohybovat různě, ne jen u stolu.

„Dom, někoho bychom ti chtěli představit," ozval se Viktor. Radim, Viktor a Florián stali vedle nějakého muže okolo třiceti až čtyřiceti.
„Dom, tohle je Daniel Abrahám náš manažer, Dane tohle je Dominique Bianchi," seznámil nás Vikouš.

„Rád vás konečně poznávám, hodně jsem o vás slyšel," podal mi ruku a já ji přijmula.
„Já vás taky a doufám, že jen v tom dobrém," hodila jsem vražedný pohled na všechny tři kluky. „Ano, to se nemusíte bát. Kluci o vás mluvili velmi hezky," usmál se a já mu úsměv opětovala. „Mají štěstí," Zasmála jsem se a on se taky uchechtl. Chvíli jsme ještě klábosili, ale já se pak omluvila a šla si pro šáňo.

„Ahoj!" Ozval se hlásek vedle mě, když jsem si chtěla vzít skleničku. Otočila se a vedle mě stala usměvavá Kelly. Kelly je Američanka, která se přistěhovala do Česka a taky se vzdala za Čecha. Samozřejmě jsem ji ty šaty šila já. „No ahoj!" Objala jsem ji. „Tak jak dopadla svatba?" Ušklíbla jsem se.
„Skvěle! Ty šaty byly naprosto dokonalé," pohladila mě po tváři, ale najednou se zaměřila za mě. „To jsem rada, snažila jsem se, aby se to líbily," řekla jsem, než se otočila. Florián.