Italy and Portugal

33. Svatba

Probudily mě něčí rty na krku. Samozřejmě, že se jednalo o Floriána. Poznala jsem ho z jeho vůně, ale to, že je to on, jsem věděla i bez jeho vůně. Včera totiž přespal u mě. Chiara spala na druhé straně bytě, takže nás v noci neslyšela, snad.

Nechávala jsem zavřené oči a nechala se obklopovat jeho sladkými polibky. Dělal si vlhkou cestičku až k mému holému bříšku.
Tiše jsem zalapala po dechu, když prsty zavadil o okraj jediné látky, kterou jsem měla na sobě. Uchechtl se, on už dávno věděl, že nespím. I tak pokračoval dál. S polibkem na mé rty do mě prudce zasunul dva prsty. Tlumeně jsem mu vykřikla do úst.
„Dobré ráno," ušklíbl se, když se od mě odtáhl rty. Nadechla jsem se, že mu odpovím nějakou ironickou poznámkou, ale začal ve mně pohybovat prsty, takže jsem se zmohla jen na hekání. Přivřela jsem víčka a prohla v zádech.
Zrychloval svými prsty, že jsem nemohla popadnout dech. Už jsem byla skoro v té euforii, když ze mě vyndal prsty. Hlasitě a nespokojeně jsem zakňourala a koukla se na něho. Uchechtl se. Skláněl se nad mnou a s neskrytou touhou v očích mě pozoroval, jak predátor. Pomalu ho do mě vsunul, oba jsme najednou zasténali. Ruky jsem obmotala okolo jeho krku a přitiskla si ho víc k sobě. Nohy jsem si omotala okolo jeho pasu, tím do mě zajel hlouběji. Byly jsme na sobě přilepeni, jak nejvíce to šlo. Oba zakloněné hlavy, přivřené oči. Najednou jsem prudce otevřela oči a koukla se do těch jeho zelených, které se dychtivě leskly. Jakmile jsme si pohlédli do očí, s hlasitým zasténáním jsme se oba ponořili do té propasti, dokonalé propasti. Udýchaný Florián se mi svalil na hrudník. Začala jsem mu přejíždět prsty po zádech a též popadala dech.

Po hodině mazlení jsme se rozhodli konečně vylézt z postele. Lucka nám to určitě dá sežrat.
Dnes je její velký den a my se couráme. Už úplně slyším její slova.

„Kde jako vezíte? Lucka už je nervózní jak něco," první slova Adama, když jsme vstoupili k nim do domu. „Taky tě rádi vidíme, Adame," řekli jsme nastejno s Florim a následně se začali chlámat, i Adamovi zacukaly koutky.
„Jdu za ni," povzdechla jsem si, dala Florimu pusu na líčko. Ještě jsem se stavila v pokoji pro hosty, kde mám šaty pro družičku, oblékla si je a odešla do koupelny, kde měla být Lucka. A taky byla.

„No konečně! Kde jsi jako byla. Já tady v nervech a ty se určitě válíš doma v posteli. Anebo za to muže Florián?" Jak kdybych to neříkala. „Trochu jsme se zdrželi, no,"
Odfrkla si, ale já to nějak nevnímala a začala ji pomáhat s přípravami. Jakmile jsem ji učesala, došla za námi její máma. „Můj bože," měla na krajíčku. „Jsi nádherná," objala svou dceru, já se na ně jen s úsměvem dívala. Lucka byla nádherná i bez toho všeho. „Děkuju," otočila se na mě Lucka, její máma se na mě mile usmála.
„Tak šup! Šaty!" Popohnala jsem Lucku. Oblékla si je a já měla taky malém na krajíčku.
Byla opravdu nádherná. „Jsi krásná," usmála jsem se na ni. S úsměvem mi poděkovala a hned na to se v místnosti objevil tatínek Lucky.
„Kluci už odešli, vzduch j-" zasekl se, když uviděl svou dceru. „Je čistý," dořekl větu.
„Páni, jsi nádherná," Žasl. „Díky, tati," usmála se na něj. „Tak pojďte, ať nečekají dlouho," vyzvala nás její máma. Lucku jsme i s šaty nacpali do auta a jeli ke kostelu, kde vše začne.

Vše probíhalo tak, jak má. Já momentálně stála za Luckou a Flori za Adamem. Adam měl oči jen pro Lucku, což bylo hrozně krásný. Stejně tak Lucka měla oči jen pro něho, jemně se červenala a myslím, že nevnímali nikoho jiného, než toho druhého. Florián, který byl za Adamem se na mě culil, jak sluníčko. Ukázal mi ďolíčky a já se malém roztekla. Myslím, že jsem taky zčervenala.

„Vážení snoubenci!
Je pro mne potěšením přijmout manželský slib dvou mladých lidí, kteří v sobě před lety našli vzájemnou lásku a dnes chtějí svůj vztah rozvinout dále. Nyní a právě zde nastává okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. Léta, která jste spolu bok po boku strávili, jsou pro nás důkazem, že Vaše manželství bude stejně netradiční, aby přežilo nástrahy moderní doby, jako staromódní, aby mohlo ve Vašich srdcích trvat navždy.
Nepůjde v něm o to, mít někoho s kým můžete žít, ale někoho, bez něho žít nelze. V manželství Vás čekají stejně jako dosud chvíle radostí a strastí, ale hlavně naplnění vztahu v dětech, do kterých se vší láskou i příkladem můžete vložit to nejlepší z obou Vašich duší. Všechny ty dobré vlastnosti a hodnoty, které by člověk měl mít a jichž bývá tak málo. Přeji Vám, aby se Vám podařilo vychovat děti k lásce, toleranci, úctě ke všem lidem, abyste jim dokázali dodat pocit svobody i zodpovědnosti, aby Vaše děti nikdy nepoznaly jakýkoliv útlak a nesvobodu, aby vyrůstaly ve zdraví a štěstí.
Jistě v tuto slavnostní chvíli, pomýšlíte i na rodiče, kteří Vám dali život a zahrnovali Vás láskou. Pod jejich ochranou jste se narodili, vyrostli, dospěli a dnes jim odcházíte za vlastním cílem, za vlastním životem. Vaším jménem jim děkuji za veškerou péči, kterou Vám věnovali.
Od okamžiku, kdy jste se poprvé poznali, přes chvíli, kdy jste se rozhodli, že se vezmete až po Vaše dnešní ANO, jste dost zažili, slíbili si i naplánovali. Všechny ty prosté věci, které Vás dosud při společné cestě potkaly a ještě potkají, jsou plně ve Vašich rukou. Budou dále utvářet Vaši cestu životem, od dnešního dne skutečně společnou." dodávající vykládal nějakou řec, ale já byla až moc zabraná do Floriána. Myslím, že on na tom byl podobně.
Dodávající pořád něco mlel, vím, že mluvila i Lucka a Adam, ale já se prostě nemohla vynadívat na Floriho. Ten oblek mu tak slušel.
Všichni začali tleskat, když se Adam s Luckou políbili a já byla vytržena z myšlenek o Florim.