Italy and Portugal

37. Návštěva Italské rodinky

„Až dojedete na místo, napište nám," prohlídla si mě celou Lucka. „Neboj, ozvem se," usmála jsem se na ni, abych ji uklidnila. „Tak se mějte!" Křikla jsme na Adama, Lucku, Viktora a Radima, když jsem odcházela k autu, ve kterém byl už Flori. On se s nimi rozloučil chvilku před mnou.

Nasedla jsem na místo spolujezdce a připoutala se. „Můžem jet?" Otočil se na mě.
Usmála jsem se a pohladila ho po tváři.
„Jo, už můžeme," vzal mou ruku, kterou jsem ho hladila po líčku, jež na něm byly vzpomínky z puberty, o kterých jsem ho kdysi přesvědčovala, že k němu patří a je s nimi ještě hezčí. Políbil mi hřbet ruky a pak ji pustil.
Oba jsme ještě zamávali Lucii a klukům z kapely a vyjeli.

„Pustíme si písničky?" Zeptala jsem se ho dvě minuty potom, co jsme se ocitli na hlavní silnici. „Klidně, vyber něco," položil svou ruku na mé stehno. Projelo mnou zachvění, jako vždy když se mě dotkne, vždy když to nečekám nebo při intimních chvilkách.
Jak řekl, tak jsem udělala. Nakonec jsem tam vybrala stanici, kde zrovna hráli písničku od Why don't we - fallin' (adrenaline)

(Nahoře písnička)

Začala jsem si potichounku zpívat, ale Flori ten do toho šel na plno. Zpíval nádherně jako vždy.

Ooh, you are my muse (you are my muse)
I feel so reckless
Oh, you're makin' me, makin' me, makin' me give in

Flori pustil volant a rukama začal imitovat bubnování a doslova si to užíval.

Oh, baby, I can feel the rush of adrenaline
I'm not scared to jump if you want to
Let's just fall in love for the hell of it
Maybe, we'll just keep fallin'
I can feel the rush of adrenaline
I'm not scared to jump, 'cause I want you
Let's just fall in love for the hell of it
Maybe, we'll just keep fallin'

Fallin' (fallin', fallin', fallin', fallin')
Fallin' (fallin', fallin', fallin', fallin')
Fallin' (fallin', fallin', fallin', fallin')

Ooh, you are my muse
I feel so reckless
Oh, you're makin' me, makin' me
Makin' me, makin' me, makin' me
Makin' me, makin' me give in

Floris opět imitoval bubny a já se tomu musela uchechtnout. Měl přivřené oči a házel vlasama do stran. Ještěže jsme jeli na rovině. To bubnování si tak užíval. On si užíval celou tu písničku.

Oh, baby, I can feel the rush of adrenaline
I'm not scared to jump if you want to
Let's just fall in love for the hell of it
Maybe, we'll just keep fallin'

I can feel the rush of adrenaline
I'm not scared to jump, 'cause I want you
Let's just fall in love for the hell of it
Maybe, we'll just keep fallin'

A takhle jsme si užívali další písničky, dokud jsem neusnula. Byla jsem v polospánku, když jsem si uvědomila, že Flori ty písničky radši zeslábil.

„Zlato, vstávej," něčí prsty mě pohladili po tváři. „Dom, už jsme u vašich," něčí rty se dotkly mého čela. Otevřela jsem oči a zjistila, že se u mě naklání Flori. „Usnula jsem," konstatovala jsem. „Jo, ale to nevadí," usmál se. Protáhla jsem se a vystoupila z auta. Společně jsme došli až ke vchodu, kde jsme zazvonili a čekali, až nám někdo ráčí otevřít.

„Dom?!" Vydechla překvapeně mamka, když nás uviděla. Přesně tak, oni nevěděli, že přijedeme. „Ahoj mami," usmála jsem se na ni.
„Flori? Co tady probůh děláte?" Objala jak mě, tak i Floriána. „Přijela jsem ti něco oznámit," nasadila jsem vážnou tvář, jakmile ji uviděla z jejího šťastného výrazu se stal vyděšený a starostlivý. Pozvala nás dále, kde jsme se přivítali i s mým taťkou a domácími mazlíčky. Myslím tím Orea, Milku a Roxy.

Posadili jsme se na gauč, moje máma nám dala občerstvení a pak jsme v tichosti seděli a koukali na sebe. Já i Flori jsme měli vážnou tvář a šlo vidět, že se bojí, co na ně vyvalíme, když jsme jeli takovou dálku, jen abychom jim to řekli.

„Nebudu to zdržovat," prolomila jsem ticho a vytáhla ultrazvuk, který jsem jim dala s italskými slovy.
„sono incinta,"
/Jsem těhotná/

Oba rodiče na nás koukali jak na duchy, než si uvědomili, co jsem jim vlastně řekla. Mamce se spustili slzy štěstí a táta hned vyskočil na nohy a začal se radovat. Heh. Podobná reakce jako rodičů od Floriho. „O můj bože! Tak my budeme babča s dědou!" Jásala moje mamka.
Vtáhla mě do objetí a Floriho zase objímal můj táta, pak se to vyměnilo.

„Musíme to oznámit i tvým bratrům!" Vykřikla hned. „Já bych jim to ráda řekla osobně, nemůžeš jim zavolat, ať přijedou?" Zeptala jsem se. „Ano! Jo! Zavolám jim," začala horlivě kývat hlavou. „Ale neříkej jim, že jsme tady! Pozvi je třeba na oběd, ale neříkej, že tu jsme," prosila jsem ji. „Až takový překvapení, jo?" Usmála se a já kývla. Budou překvapeni jak z mého příjezdu, tak z mého těhotenství.

Ani jsem si nevšimla, že táta někam odběhl.
To až potom, co položil štamprle na stůl a s nimi i slivovici. Jaj, tak to Flori ještě nepil.
To bude teprve sranda. Začal nalévat všem kromě mě, takže moji mamce, jemu i Florimu.
„Se to mosí zapit!" Flori se zasmál i s mým tátou a mamka nad nimi jen kroutila hlavou.
Šakt počkej Florisi, za chvíli se smát nebudeš.
Hodil to do sebe ve stejnou chvíli jako moje máma s tátou. Jen co to polkl se rozkašlal.
Vždyť to říkám, kdo se směje teď. Ha!
„Do hajzlu, to se silný," zašklebil se.
„To víš, jsi na Moravě," plácal ho přátelsky po zádech můj táta.

Mezitím co to pořád zapíjeli dalšími panáky, já napsala Lucii rychlou zprávu, že jsme dojeli v pohodě, že je vlastně všechno v pohodě a rodiče jsou z toho nadšení.