1. Kapitola

1.9K 99 59
                                    

„Taehyungu, ti kupci nás odmítli. " vrthl mi do kanceláře Jin a hodil mi papíry na můj pracovní stůl, kde byl už beztak mega bordel.

Otočil jsem se svým křeslem ke stolu a vzal si ty papíry do rukou. Naštvaně jsem se stiskl v dlaních a následně odhodil někam do strany.

„Co se stalo?" zeptal jsem se i když mi byla už odpověď jasná, ale stejně jsem ji chtěl slyšet.

„Našli si jinou firmu, která jim nabídne toho víc než my." odpověděl mi Jin. Frustrovaně jsem se opřel o křeslo a zavřel oči.

„Co budeme dělat? Už i bez toho hodně bankrotujeme.. Potřebujeme okamžitě nějakýho kupce. Jinak bude konec." řekl Jin a já si povzdechl. Nemám vůbec tušení co mám dělat.

Vedu tuhle firmu necelý rok a už je mega problém, který mi samozřejmě zanechal můj otec a to jen proto aby věděl jestli si s tím dokážu poradit.

Popravdě?

Ne, nedokážu. Nemám vůbec ponětí jak to mám spravit. Byl jsem posazený na čelo téhle firmy nedobrovolně. Nikdy mě otcova firma nezajímala.

Jenže můj starší bratr Jimin dal jasně najevo, že nechce s ní mít nic společného a jeho slovo samozřejmě respektovali. Mé ne.

„Nějak to vyřeším, jen nech se nedozví otec, že to zase nevyšlo." odpověděl jsem a Jin přikývl a následně odešel.

Celou cestou v autě domů jsem byl mírně nervózní z toho co bude doma. Jestli se to otec nějak zázračně nedozvěděl. Modlil jsem se aby ne, jinak by mi dal zase přednášku jak jsem neschopný a že se za takovéhlo syna stydí.

Zaparkoval jsem před domem a vystoupil z auta, které jsem následně zamkl a vešel do domu. Odložil jsem klíčky a sundal si sako.

„Taehyungu, potřebuji si s tebou promluvit. Přijeď do mé pracovny. " ozval se otec. Jen jsem vydechl a přikývl.

Zaklepal jsem na dveře a potom vešel do pracovny. Otec mi pokynul abych si sedl, tak jsem tak udělal. Posadil jsem se do koženého křesla a čekal co mi řekne.

„Slyšel jsem o dalším problému, který jsi nedokázal vyřešit. Naštěstí jsem našel způsob. " hned jsem zvedl překvapivě hlavu. Můj otec není typ, který by jen tak pomáhal.

„Jaký?" zeptal jsem jednoduše.

„Oženíš se."





































Vitajte pri ďalšom novom príbehu!

Neviem ako bude tento príbeh dlhý, keďže nikdy neodhadnem presne počet kapitol.. 🥰 Ale určite bude mať do 100 kapitol..🥰✨

V tomto príbehu sa objaví podľa mojich plánov mpreg. Takže pokiaľ sa niekomu nepáči, hnusí sa mu to alebo niečo iné, tak tento príbeh čítať nemusí 🥰❤️

Nikoho do čítania nenútim a chápem, že nie každému sa toto páči.. 😊💕💞

Budem rada za podporu pri tomto príbehu.. A dúfam, že sa vám zapáči.. :) ❤️

LUV YA~~~~💞✨🔥

Life Goes On  [taekook] Where stories live. Discover now