Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

22

,,But it might just have been you
Passing by unbeknownst to me"
-Snow On The Beach, Taylor Swift (feat. Lana Del Rey)

[- - - - - - - - - -]

Překvapení jsem na závěrečném meetingu na konci února vůbec nečekala. Přicházela jsem tam s tím, že si od Nicholase poslechnu shrnutí posledního měsíce a načrtnutí toho, co ode mě a mých kolegů bude očekávat pro měsíc březen. Jakou práci od nás bude chtít a jaké má vize. Tak jako obvykle jsem si sedla vedle Andrého, který měl před sebou sešitek a v ruce propisku, aby si mohl dělat poznámky. Já naproti toho měla notebook a byla připravena na to, abych si mohla cokoliv zapsat.

Netrpělivě jsme s dalšími devíti kolegy čekali na našeho hlavního redaktora. Už z e-mailu, který nám posílal byla patrné, že na měsíc březen plánuje něco, co nám vytře zrak. Ale já doufala v to, že to pouze zveličoval. Jakmile jsem ho spatřila přes průhledné sklo dveří s úsměvem na tváři a přiléhavým oblek, věděla jsem, že nelhal.

Jakmile si sedl do popředí stolu a začal se shrnováním toho, jak jsme si jako noviny vedli, měl dobré zprávy. V prvních dvou měsících se nám postupně zvyšovala čtenost, stejný trend pokračoval už od září minulého roku, což potěšilo jak Nicholase samotného, tak investory, kteří nás chtěli více podpořit v naší činnosti.

Nicholas semknul ruce a podíval se najednou s potměšilým úsměvem směrem, kde jsem seděla já s Andrém.

,,Vy dva," ukázal na nás, ,,Andé a Rio, investoři i já sám jsem musím potvrdit, že Vaše články z okruhu motorsportu jsou bomba, kterou mají rádi čtenáři. A většinu čísel, kde se o tom mluví kupují jak šílení. Proto mi byla povolena jedna cesta do zahraničí mimo hranice Evropy." V jeho očích se objevily jiskřičky, v mých šok.

,,Mimo Evropu? Kde konkrétně?" zeptal se André a opřel se o opěrku své židle.

,,Do Bahrajnu. Austrálie i Čína jsou hodně lákavé, ale ty letenky a dálka... Takže Vaše první pracovní cesta bude v Bahrajnu a to nějak od dvacátého sedmého března do třicátého. Dalo by se říct, že to je taková odměna za práci obou dvou."

Podívala jsem se na Andrého, který semknul rty. Taky se na mě podíval s pohledem, kterým se mi omlouval. Mírně jsem nakrčila obočí.

,,Nebudu moct jet," vyšlo z něj najednou.

,,Proč ne?" zeptala jsem se. V mé hrudi se mi cosi sevřelo, i když jen mírně. Já sama a do Bahrajnu? Mnohokrát jsem za těch několik měsíců přemýšlela nad tím, jak budu na jakékoliv velké ceně, jak moc se vehementně budu snažit vyhnout s mužem s číslem šestnáct. A to jsem neměla nejmenší tušení, jestli se mi to vůbec povede. Panebože, já tam nemohla jet sama. André mě v tom nemohl nechat samotnou, na něco takového jsem ještě nebyla připravena. On byl takový můj mentor, který mi pomáhal a radil, co si počnu bez něj? Musel jet se mnou za jakýchkoliv okolností.

,,Kluci mají v tu dobu narozeniny, nemůžu jen tak odjet."

A do prdele.

,,Nicholasi, nemusím vůbec jezdit,-" začala jsem, ale on mě nastavenou rukou přerušil v půli věty.

Zakýval hlavou. ,,Pojedeš, ať se ti to líbí nebo ne. Já na tom trvám."

,,Nemůžu tam jet sama, André je můj kolega, jsme dobré duo. Oba si vzájemně pomáháme."

Na to jen Nicholas mykl rameny. ,,Několik let jezdil sám a pokaždé to zvládl. A když pro jednou pojedeš sama, ničemu to neuškodí. Potřebuješ nějak využít zkušeností, které ti André předal." Několikrát jsem na něj zamrkala. Použil neprůstřelný argument, na který jsem neznala nic, čím bych mu mohla odvětil.