Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

7

,,Because I dropped your hand while dancing
Left you out there standing,,
-champagne problems, Taylor Swift

[- - - - - - - - - -]

Bylo již po třetím tréninku dalšího dne a to pro mě a Andrého znamenlo jedno; hodina, kdy máme čas na své záležitosti. Přes noc začalo v Hockenheimu pršet a na kluzké a nevypočitatelné trati se sice objevily všechny monoposty, ale své rychle časy dokončila jen polovina z nich. Déšť, ale nezabránil, aby bylo okolo všech lidí dusno a neskutečné horko.

Ještě před chvílí mé oči hleděly na smršť vodní tříště, která se valila za každou projíždějící formulí. Šla vidět jen zadní červeně blikající světla. Deštník jsem měla nad hlavou, ale protivný vítr mi mnohdy natlačil déšť do tváře. Díky bohu, žádný ze závodníků nenabroual, což se v tomhle počasí dalo počítat za obrovský úspěch. Mnoho z nich, ale dostalo nebezpečné hodiny v částech trati, kde voda zůstávala nehybně na místě.

Podle mého mělo být první místo jasné. Sebastian Vettel měl na pneumatikách do mokra nejlepší čas. Domácího hrdinu, ale vzápětí předběhli dva jezdci Sauberu; Markus Errikson a jeho týmový kolega Charles Leclerc. S překvapenou tváří jsem hleděla na trať, když okolo hlavní tribuny projíždel šedý Sauber s číslem 16. Vítěz třetího tréninku a po Helen, nejotravnější člověk, který nejspíš nechápe, když se řekne ne.

V paddocku jsem se již trochu vyznala a tak jsem se rozhodla se jít trochu projít. Neměla jsem chuť si jít sednout do bufetu, nebo následovat Andrého jako stín. A tak jsem se při té příležitosti rozhodla napsat Gabrielovi. Dívala jsem se sice do mobilu, ale většina mého soustředění směřovala k lidem okolo mě. Mé tělo uhýbalo a kličkovalo v tlačenici lidí a různých mechaniků. Prsty mi, ale jely automaticky. V druhé ruce jsem nešikovně držela deštník a na rameni nesla kabelku. Musel na mě být velice zajímavý pohled.

Napsala jsem mu, jak se mi dařilo a co jsem zažila a zeptala se ho, jak si to tam prozatím užívá. Ale raději jsem si mobil strčila do kabelky a hleděla na dění okolo, abych do sebe nasála hustou a hlavně napjatou atmosféru před kvalifikací.

V dešti nezáleželo na tom jestli jste jezdec Mercedesu, Red Bullu či McLarenu. Záleželo hlavně na dovednostech a šikovnosti daného řidiče, protože i jediná chyba je může stát drahé desetiny a dobré místo k tomu.

Všechna pozornost se náhle přesunula k červené moderní budově Ferrari, kudy právě procházela Německá hvězda a čtyřnásobný mistr světa. Za ním spěchal jeho týmový kolega Kimi Raikkonen, který naposledy v roce 2007 vyhrál poslední titul pro Ferrari.

Oba to byly jedni z nejzkušenějších jezdců, co se na startovní gridu nacházeli. Společně měli pět titulů mistra světa. A právě druhého zmiňovaného měl v dalším roce zastoupit Charles.

Když se vlna lidí ptající se na možnou strategii v kvalifikaci obou jezdců a převalila přese mě, já se procházela dál a při tom mi konečně zabzučel mobil. Díky bohu, tentokrát to nebyl Charles, ale Gabriel, který si horký a slunečný den na jihu Francie neskutečně užíval. Psal mi, že je doopravdy škoda, že jsem tam nejela s nimi. Snažil se mě i přesvědčit o tom, abych za nimi hned jela, když budu opět doma. Což mělo být v až pondělí večer a za nimi jsem měla, podle jeho plánu, vyjet ihned v úterní ráno. Prosil mě tak ustavičně až jsem nakonec řekla ano. Ale s tím, že uvidím, jelikož jsem neměla tušení jestli mi to Nicholas povolí, či nikoliv.

Mé prsty mu chtěly napsat, že nejspíš ne, ale nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem sobecká. I když vím, že by mi to nikdy neřekl.

Moc mě však mrzelo, že nikterak nereagoval na mé zážitky. Na to, co jsem právě prožívala, protože já mu odpověděla na ty všechny blbiny, které vymyslel společně s dalšími. Jen mému prvnímu odstavci dal srdíčko, ale nezabýval se tím. Bodnutí u srdce jsem, ale ignorovala, dala opět mobil do tašky a dělala, že to nic nebylo.