Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

38

,,This is the end
Hold your breath and count to ten"
-Skyfall, Adele

[- - - - - - - - - -]

Leželi jsme naproti sobě a oba dva jsme zarputile mlčeli. Nebylo to však mlčení, které by mě nějak trápilo, byla to chvíle, při které mi spokojeně bouchalo srdce v hrudi, protože jsem měla Charlese hned před sebou. Hleděla jsem na naše spojené ruce, na propletené prsty a neuměla ve své hrudi utišit radostné emoce. Přesto jsem si vzpomněla na nevydařený závod, na Gabriela, který byl opět v mojí hlavě a nechtěl jen tak zmizet.

Sjela jsem pohledem z našich propletených dlaní do jeho očí. Chtěla jsem se na něj usmát, říct mu o všem, co mě zase trápilo. Ale úsměv nepřišel.

,,Charlesi?" začala jsem s vážným hlasem prosyceným bezradností. Měl zavřené víčka, bála jsem se, že už usnul. Pokud bych mu o tom neřekla hned v ten moment, ráno bych na to buď zapomněla, nebo se o tom raději nechtěla bavit. A já před ním nechtěla mít žádné tajemství, chtěla jsem být k němu otevřená.

Ulevilo se mi, když pohladil bříškem palce moji dlaň, když nadzvedl ospale koutek svých úst a otevřel oči, byla jsem za to ráda. ,,Ano?"

,,Musím ti něco říct." A ani seriózní výraz v mé tváři mu nesebral úsměv. Rozpojil s uchvácením naše ruce a s potměšilým úsměvem si umanul, že přejede jemně bříšky svých prstů od mojí dlaně, až k mojí tváři. Vypadal při tom tak užasle, jako by pro něj byl drahý každý centimetr mojí kůže. Neuměla jsem se kvůli toho soustředit.

,,Čekám," zašeptal, zatímco sledoval své prsty, kterými mi přejel klíční kost. Zalapala jsem po dechu.

Co jsem to vlastně chtěla říct?

,,Jde..." vydechla jsem, protože se od mojí klíční kosti začal dostávat více dolů. Má reakce ho viditelně potěšila. ,,Jde o Gabriela."

Hned v tu chvíli zvednul svůj pohled k mým očím, zastavil se pohybem u mého břicha. Mírně svraštil obočí. ,,Co zase udělal? Neříkej mi, že tě pořád otravuje."

,,Dokola mi píše, jak je na tom Isa špatně, že nechce být sám, nic jsem mu zatím neodepsala, ale... Chtěla bych to s ním úplně skončit. Říct mu, že jsem jenom tvoje," smutně jsem se mu podívala do očí, ,,že není žádná šance na to, aby jsme se on a já dali zase dohromady."

,,Klidně pojedu zítra s tebou, řekneme mu to společně."

Na jeho nabídku jsem zakývala hlavou, i když mě jeho nabídka více než potěšila. Každá vteřina, ve které byl se mnou se mi zamlouvala. ,,Nezapomeň, že jeho matka, je v nemocnici a Gabriel tam je taky. Potřebuje to říct jemněji. A pokud bys tam přišel se mnou, asi by si ho taky rovnou nechali v nemocnici."

Když se Charles zatvářil ublíženě a vyřkl: ,,Rio, ty víš, že bych mu nikdy neublížil, já - "

,,Ne, takhle jsem to nemyslela. Trefil by ho šlak, kdyby mě a tebe viděl společně. Pořád o nás měl nějaké teorie a měl někdy hodně blbé kecy. A v tom stavu, ve kterém si myslím, že je, by to nepřineslo žádnou dobrotu." Malinko jsem se na něj usmála a Charles má slova pochopil, za což jsem byla neskutečně ráda. Mírně se uchechtl.

,,Byl bych tam raději s tebou, ale jak si přeješ, mia cara. Dáš mi doufám potom vědět, že jo?" Sladce se na mě usmál a přitáhl si mě za mé boky blíže k němu. ,,Celou dobu budu čekat netrpělivě u mobilu na jakoukoliv tvojí zprávu."

Natáhla jsem se jeho obličeji, abych mu dala rychlou pusu na rty. ,,Budu tě o všem informovat, o to se neboj."

Charles si povzdechl a smutně se usmál. ,,I tak bych tam chtěl být s tebou, po tom všem, co ti Gabriel provedl, tě s ním nechci nechávat samotnou. Tak dlouho jsem tě v tom všem nechal..."