Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

30

,,Horrified looks from everyone in the room
But I'm only looking at you"
-Speak Now, Taylor Swift

[- - - - - - - - - -]

To odpoledne jsem raději strávila sama a navíc se ukázalo, že Charles neměl tolik volného času, jak by si přál on i já. Sice prý měl nějaký plán, jak mě i jeho zabavit, ale čas mu zabralo natáčení nějaké reklamy, ve které spolupracoval i s Vettelem. Vlastně, i když se mé odpoledne mohlo nést v jiném duchu, byla jsem za to ráda.

Od chvíle, co mě konfrontoval André jsem se cítila odhaleně. Jako by každý věděl o mém malém tajemství, o tom, co jsme s Charlesem prováděli. Každý letmý pohled od člověka, kterého jsem v životě nepotkala, všechno mě nenechávalo klidnou. Před očima jsem měla výjev toho, že zbývá několik momentů do toho, kdy mi Gabriel napíše, že o všem ví a hned by mi v afektu zavolal a já bych to nezvedla.

Mé přemýšlení dosáhlo až takové paranoie, že mi mé srdce vystřelilo až do krku, když mi zacinkal mobil. Byl to Gabriel. Pro tentokrát se náš rozhovor nesl v klidném nádechu, tedy do chvíle, než jsem několika slovy narazila na téma: přijedu domů až v pondělí, Nicholas mi mojí brzkou cestu nedovolil.

,,Rio, já tě tady ale potřebuju. Počítal jsem s tím, že tady už budeš a pomůžeš mi s mojí matkou-." Jeho hlas se zlomil na jeho straně zavládlo ticho.

,,Snažila jsem se ho přesvědčit, ale letenka je už koupená. Prý by to taky narušilo moje po závodní rozhovory." Lhala jsem jak tiskne. Do svého hlasu jsem přidávala lítost a smutek, který jsem hrát nemusela, Gabriel ve mně ty pocity už dávno vyvolal.

,,André! Je tam ten idiot André! To to nemůže udělat sám?!"

,,Gabrieli, on za nic nemůže, jak já tak ani André, Nicholas to po nás striktně požaduje." Snažila jsem se mluvit klidně, jen abych ho nevyprovokovala ještě víc, než by bylo dobré.

,,Kecy, kecy a další kecy! Pořád se jen vymlouváš a nic neděláš, už mě to všechno doopravdy unavuje. Nevím, Rio. Snažím se, aby to fungovalo, vážně, ale s tvým přístupem to děláš složité..." Zadrhl se mi dech v plicích. Jeho slova mě bodly přímo do srdce.

,,Ale já se snažím, Gab-"

,,Ne, to vážně ne. Miluju tě Rio, celým svým srdcem, ale připadám si, jako bych ve vztahu byl sám, jako bys byla někde pryč a mě opustila. To bych ti já nikdy neudělal." Slzy se mi zaleskly v očích, dělala jsem toho pro něj víc než dost. Nebo snad ne?

,,To jsem nikdy nechtěla, nechci, aby ses tak cítil." Bylo pro něj příliš snadné, aby mě donutil se cítit tak mizerně, jak to jen bylo možné. Mohl prakticky říct cokoliv a já pro něj udělala všechno, co chtěl. Dokonce i to, co mi nebylo dvakrát příjemné.

,,Tak proč mi to děláš?"

Odložila jsem svůj mobil od ucha a položila mobil vedle mě na postel. Když po mých tvářích začaly téct slzy, už jsem ho nadále nemohla poslouchat.

,,Ty brečíš? Panebože, neřekl jsem nic tak strašného, abys hned začala brečet," šramotil jeho hlas v dáli.

,,Je mi to líto," zaskřehotala jsem se vzlykem a dotkla se prstem červeného kolečka. Nenechala jsem ho říct ani půl slova, jelikož by mi to ublížilo ještě víc. Lehla jsem si na postel a přikryla se dekou. Hleděla jsem do blba, zatímco mi můj přítel posílal milion zpráv, ve kterých nepsal zrovna ty nejlepší věci. Nic z toho jsem si nepřečetla, jediné, co jsem věděla bylo, jak frekventovaně mi bzučel mobil a neschopnost zastavit potůčky slz, které mi pořád dokola tekly z očí.