Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

28

,,Bud what would you do
If I went touch ya now?"
-I Can See You (Taylor's Version), Taylor Swift

[- - - - - - - - - -]

Slzy mi z očí vyšly z nenadání. V půlce vyprávění se mi zadrhl hlas. Ale já věděla, že jí další podrobnosti líčit nemusím. Mohla si je představit až moc živě sama. V jejím obličeji se mísilo hned několik emocí; hněv, lítost a obavy.

,,Nevím, co si s tím počít," zavzlykala jsem a hned se natahovala pro ubrousek, abych se do něj vysmrkala.

Scarlet si ke mně přitáhla blíž židli, nejen proto, aby mi poskytla podporu a objala mě, ale i kvůli tomu, co mi hned poté řekla.

,,Měla by ses na něj hned vykašlat. Nechat ho být a nejlépe tak, aby shnil v pekle," kladla mi na srdce, když mě objala. ,,Jsi úžasná a on si nezaslouží ani kousek toho, co pro něj děláš."

,,Nemůžu ho nechat jen tak být..." Jakmile se ode mě odtáhla podívala se na mě se smrtelnou vážností ve tváři.

Zakývala hlavou, zmáčkla mi rukou rameno. ,,Proč bys nemohla? Vždyť za celou dobu, co spolu bydlíte tě jen vysává, jak fyzicky, tak psychicky."

,,Měl to prostě těžké, to je celé. Kdybych to měla podobně, taky by mi tak pomohl."

,,Rio..."

,,Ne, Scarlet, vím, že to zní strašně, ale není tak špatný, fakt. Někdy je romantický a trpělivý, snaží se. Pozívá mě hodně na večeře, kde je neuvěřitelně šarmantní." Možná jsem se svými slovy nesnažila pouze přesvědčit Scarlet, ale i samu sebe. Ona mému pokusu nevěřila, stejně jako já.

Má dobrá kamarádka se na mě podívala se znepokojením v očích. ,,To, ale neomlouvá jeho činy. I kdyby byl sebevíc úžasný, tohle, co udělal, není v pohodě."

Protřela jsem si prsty uslzené oči. ,,Já vím, ale nemám nejmenší tušení, jak mu to říct. Pořád dokola má špatnou náladu a já se s ním zase nechci hádat. Chci mít jen klid, to je všechno."

,,Vůbec na něj nehleď, tvoje pocity jsou důležité. Není to tak, že je ve vztahu pouze on a může si s tebou dělat, co chce." Její hlas se ztišil, i když měl pořád v sobě naléhavý tón. Sklonila se více ke mně, aby to nikdo nezaslechl. ,,Vždyť tě prakticky znásilnil, Rio. Tohle mu musíš říct."

,,Zní to strašně, když to tak řekneš."

,,Je to, ale tak. Nebo za ním přijedu, kopnu ho do rozkroku a bude po všem. Už ti nebude dělat peklo, nic." Sice jen žertovala, ale sama až moc dobře věděla, že by se tím absolutně nic nevyřešilo.

,,Víš, co je na tom nejhorší?" zašeptala jsem se smutkem v hlase. Scarlet zakývala hlavou. Podívala jsem se na ní s bolestí v hrudi a mírně zvedla koutky úst do ironického úsměvu. ,,Že k němu přesto něco cítím."

Scarlet odložila své brýle na stůl a frustrovaně si oddechla. Odklonila se ode mě a plácla sebou zpět na židli. ,,Myslíš si, že má váš vztah nějakou budoucnost? Jste spolu skoro rok, co budete dělat za pět?" Sklopila jsem zrak, jak moc jsem netušila, co na to odpovědět. Kousla jsem se do tváře, abych se přiměla přemýšlet nad tím, co jsme společně s Gabrielem plánovali.

Oba dva jsme chtěli dokončit vysokou školu, to bylo naše priorita číslo jedna. Párkrát jsem se s ním bavila o jeho názoru na děti a zjistila jsem podstatnou informaci-Gabriel děti neměl moc v lásce. Podle jeho slov mu stačila jen návštěva jeho ročního bratrance, o kterého se musel starat na pár hodin a už to mu dalo zabrat. Já naopak, někdy děti mít chtěla, nebyl to sice můj hlavní cíl, chtěla jsem toho ještě hodně stihnout, ale ve skrytu duše jsem po nich toužila. A už od mala věděla, že s tím správným člověkem by to bylo nejlepší.