Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

8

,,The way you make me feel inside
It's in your smile
It's in your eyes"
-Daydreamin', Ariana Grande

[- - - - - - - - - -]

Probudila jsem se do poklidného rána. Slunce svítilo oknem do místnosti a pěkně ozařovalo všechno v prázdné místnosti. Deka na mě, mě příjemně hřála a byla heboučká jako peříčko. Stejně jako vše okolo mě. Polštář pode mnou byl měkký tak akorát a já se cítila jako na obláčku. Vůně okolo mě byla naprosto ohromující. Míchanicí mandlí, které hladily mo holém rameni a tvrdší vůní. Ale netušila jsem jestli to byla jen aviváž, či něco jiného.

Lehla jsem si na břicho a s protažením zasténala, jak jsem měl ztuhlé svaly. Natáhla jsem své nohy i ruce a opět se zabořila do hebkého polštáře. Vlasy mi tím padly do obličeje a já si je honem přehodila přes hlavu. Usmívala jsem se od ucha k uchu jak mi bylo příjemně.

Vše bylo krásné až do chvíle, než jsem poprvé otevřela oči a já si uvědomila, co jsem včera dělala. A jak mě vlastně bolí hlava a to všudypřítomné světlo mi nedělalo vůbec dobře. I když jsem plno z mých vzpomínek měla v mlze. Kde jsem to vůbec byla?

Zmocnila se mě najednou panika. Ve chvíli, kdy jsem ještě neměla tolik vypito, jsem rozhodně nenarazila na nějakého muže. Najednou mě trklo do hlavy, že bych mohla být u Scarlet.

Jenomže se mi matně vyjasnila situace, kdy náhle zmizela a já ji bezmocně hledala.

Rychle jsem se vyšvihla do sedu, což byla obrovská chyba. V hlavě mě tupě zabolelo a má hlava se mi podivně zatočila. Připadala jsem si náhle jako na horské dráze. Hlava se mi točila, a proto jsem nevytušila, od koho na pokoji se právě nacházím.

Dala jsem si ledovou ruku na čelo a opět zasténala pod tím, jak ulevující pocit to byl. Zavřela jsem raději oči, abych se nemusela dívat na točící se místnost. V hlavě jsem horlivě přemýšlela nad tím, kde jsem a co se to sakra stalo. Věděla jsem, ale jedno, pekelně jsem to přehnala s alkoholem.

Vystrašeně jsem se podívala na to, co mám na sobě a málem vykřikl zděšením. Měla jsem na sobě velice příjemné a dlouhé tričko mužské velikosti. A pod tím; díky bohu, mé černé spodní prádlo.

Spadl mi takový kámen ze srdce až jsem sebou opět žuchla do matrace a na polštář, o kterém jsem přemýšlela, jako suvenýru z Německa, který si sprostě vezmu a bude mi jedno, že to někomu bude chybět.

Mé srdce náhle začalo panikařit, když jsem zaslechla, jak se odemykají dveře. Zatajila jsem dech a nechala zavřené oči, aby si daný člověk myslel, že ještě spím. To mi připomnělo mé dětské léta, kdy jsem odmítala jít spát brzo a četla jsem do noci dobrodružné knížky, kdy už to mému otci tak vadilo, že mě začal kontrolovat. A já pokaždé dělala jedno a to samé. Zavřela jsem oči a dělala jsem, že spím. Nikdy mi to, ale nevydrželo dlouho, protože jsem se pokaždé začala usmívat. Netušila jsem proč, ale já se usmála jako naprostý idiot a tím se prozradila.

Ani toto nebyla výjimka. Díky bohu, jsem si tvář zakryla dekou, a proto daný člověk neviděl, jestli se směju, či ně. Srdce mi tlouklo, jako pominuté, když jsem slyšela jeho kroky po místnosti. Něco dal v dálce na stůl a co nejpotišeji se přesunul k jedné části postele. Bylo tam takové hrobové ticho až jsem slyšela jeho mělké dýchání. Mé uši náhle zaslechly, jak něco zvedl ze stolku u postele. Zvuk mi připomínal zvedání hodinek. A poté jen lupnutí, když byly okolo jeho ruky.

Kdo to jen mohl být? Bezmyšlenkovitě jsem mírně otevřela oči a udělala, že se ve spánku přemísťuji. Opatrně, tak aby si dotyčný myslel, že pořád spím.