STELLA:
Rty se mi chvěly strachem a vzrušením dohromady. Tak strašně moc ráda bych byla, aby tady na tomto místě místo Perrie seděl právě teď Louis. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem cítila. Bylo to sice jenom něco, co připomínalo skoro slabounké polechtání v bříšku a nebo dokonce jenom vstoupání bublinek v perlivé matonce, ale zároveň mi to přišlo jako něco strašně moc výjimečného. Mé prsty se slabě třásly, když se dotkly látky, pod kterou se v mém bříšku nacházel náš malý drobeček. Srdce mi vynechalo několik ran, ale pak se rozběhlo ještě rychleji. Adrenalin mi koloval v žilách od posleních článků prstů na mých nohách, až k těm na rukách. Ve velkých a náhlých vlnách se vracel zpátky do centra v mém srdci a to se pod tou tíhou málem zhroutilo. Nakonec se můj dech pokusil vzchopit a donutil zbytek mého těla pracovat opět klidněji. V žaludku mi nepříjemně zakručelo a v puse mi dočista vyschlo. Podívala jsem se přes sklo do ulice velkoměsta a jediné, k čemu můj zrak zklouzl, byla kopa novinářů, kteří se se svými fotoaparáty, které směřovaly jenom na mě, lepily na sklo. Pomalu nikomu nedovolili vejít a ani odejít. Úsměv se mi okamžitě z tváře vytratil a já se opět otočila na Perrie, která mě stále bedlivě sledovala, s jednou rukou položenou na mém bříšku.
"Zatracení novináři," ulevila jsem si šeptem a hlavu sklopila na své propletené prsty. Pravidelně se zvedaly úměrně tomu, jak rychle a těžce se mi dýchalo. Pousmála jsem se opět pro sebe jako idiot a nahlédla do nabídky dne. "Dám si klasickou horkou čokoládu, prosím," poprosila jsem servírku, když přišla k našemu stolu a čekala, co si objednáme. Teprve teď se mi podařilo pořádně nadechnout a úplně se uklidnit. Sice jsem věděla, že tím houfem novinářů budu muset, chtě nechtě, projít, ale... teď jsem se na to snažila nemyslet. Nebudu si kazit náladu. Byla jsem tak zažraná do přemýšlení, že jsem ani nepostřehla, že přede mě položili mou objednávku a dokonce i Perriinu. Nevím, co si dala, ale cítila jsem z toho dost velké množství kávy. Je pravda, že tohle si teď musím odepřít. A - až mě to docela překvapuje - vůbec mi to nechybí. S požitkem jsem se napila a své ruce nechala volně obmotané kolem sklenice. Lenošně jsem si vyzula černé lodičky a unavené nohy si natáhla pod stolem.
"Všechno v pořádku?," zeptala se Perrie zamyšleně do ticha a její tvář ozdobil úsměv. Přikývla jsem němě místo odpovědi a se zamyšlením si kousala spodní ret. "To je dobře. Víš, Stello, vlastně jsem strašně moc ráda, že jsem tě dneska takhle potkala. Chtěla bych tě totiž o něco poprosit," usmála se tajemně a tím ve mně vzbudila dost velkou zvědavost.
"Dobře... povídej, já tě poslouchám. A slibuju, že pokud to bude jenom trošku v mý moci, tak ti to i splním," usmála jsem se na ní a čekala, co z ní vypadne. Perrie si s potutelným úsměvem prsty hrála s hrnečkem se svým nápojem a dokonce si i několikrát nenuceně prohrábla už docela dlouhé, rovné a světle blonďaté vlasy. "Pezz! Tak už mě nenapínej! Stalo se snad něco?," škemrala jsem, protože mě zevnitř rozežírala neskutečně velká zvědavost.
"Víš... My jsme se se Zaynem rozhodli, že se vezmeme asi v půlce října, a proto bych byla strašně moc ráda, kdyby jsi mi šla za svědkyni," usmála se na mě zářivě a tím mě trochu polekala. Horká čokoláda, kterou jsem měla v puse, mi trošku zaskočila a já si několikrát překvapeně zakašlala do dlaně.
"Ty chceš, abych ti svědčila? Já? To myslíš vážně?," dostala jsem ze sebe překvapeně a moc dobře si uvědomovala, že na ní zírám jako na největší zjevení na světě. Naprázdno a velmi hlasitě jsem polkla a pokusila se opět nadechnout. Byla jsem opravdu polichocena tím, že ve mně vkládá až takovoutu důvěru, ale zároveň jsem si na to vůbec nevěřila. Necítila jsem se na to, dělat ji svědka, když sama budu muset hlídat nejenom sebe, ale i moje bříško.
"Samozřejmě, že to myslím vážně. Já se nejprve nemohla rozhodnout, jestli mám říct holkám, ale nemohla jsem se rozhodnout, které, aby se to těch dalších dvou nedotklo. A tak mě napadlo, že... že bych mohla říct tobě," usmála se od ucha k uchu a podívala se na mě vřelým pohledem přes sv dlouhé řasy, aby mě obměkčila. "Stello, prosím, můžu tě o to požádat? Udělala by jsi mi ohromnou radost. Strašně moc tě prosím," prosila dál a stále zesilovala tu intenzitu, kterou na mě tlačila.
"Pokud mi věříš až takhle moc," pokrčila jsem nakonec rameny a sama zůstala překvapená nad tím, co jsem právě teď vypustila z pusy. To snad ani není možné, co se mnou dělají všechny ty zesílený emoce a hormony štěstí. Zavrtěla jsem nad tím překvapeně hlavou a opět se pro sebe usmála. Začínalo mi být docela teplo, měla bych se vydat domů a ještě předtím, než se připojím k internetu, si pořádně odpočinout. Nerada si to přiznávám i sama sobě, ale začínala jsem být po několika hodinách chození i dost unavená. Kdyby to zjistil Louis, tak by to bylo jako ve škole. Musela bych mu říkat snad úplně všechno. Uchechtla jsem se pro sebe. A pak těch řečí, kdybych se nestihla včas nahlásit!
"Tobě? Samozřejmě, že ti s tím věřím," přikyvovala s úsměvem horlivě a - nyní už spokojeně - se napila ze svého vytouženého nápoje. Vždycky - a obzvlášť právě teď - mě strašně moc fascinovalo, jak při pití a zároveň držení drobného ouška hrnečku zvedá malíček. To mně takhle vůbec nejde, ale je pravda, že to naštěstí, nikdy nepotřebuju. Jenom mě to vždycky dokázalo zaujmout.
"No... tak pak už asi nemám na výběr, že?," vzdychla jsem si jen tak na očko a pak se usmála. Perrie jenom prudce vrtěla hlavou ze strany na stranu a na její tváři tancoval pobavený, velký a pořádně zářivý úsměv.
"Ne, to opravdu nemáš," zasmála se hlasitě a objala mě kolem krku. Páni... takže Perrie a Zayn se opravdu budou brát. A už za necelé dva měsíce! To je ale nádherné...
LOUIS:
"Ne, ne, ne, ne," bránil jsem se rázně a svou chůzi ve stejném okamžiku zastavil, když už jsem konečně pochopil, kam mě Harry vede, "ani na to nemysli. Mě tam nedostaneš! Slíbil jsi mi, že se dneska budeme bavit a o tomhle," mávl jsem rukou směrem k budově, ke které jsme se už jisto jistě blížili, "jsi neřekl ani slovo."
"Ale no tak, bude se ti to líbit. Samozřejmě, že se budeme bavit," usmál se a jednu ruku mi položil na ramena, aby mě "uklidnil". Hodil jsem po něm takový ten pohled "na to ani nemysli" a ucukl před ním. Jeho tvář ozdobil pobavený výraz a jeho oči se protočily v sloup.
"Harry, jestli sis toho ještě pořád nevšiml, tak mám přítelkyni. A ještě k tomu spolu čekáme dítě. Vážně si myslíš, že mě dostaneš do...," nedopověděl jsem, protože jsem se - stále nevěřícně - podíval na velký červený nápis nade dveřmi, "do..."
"Pššš!," utišil mě rychle, ani mě nenechal dokončit větu, a podezíravě se podíval kolem dokola, "neříkej to slovo nahlas." Překvapeně jsem na něj vykulil oči a pusa se mi okamžitě otevřela. Teď jsem nechápal už opravdu nic. Na jednu stranu mě tam očividně chce dostat, ale na stranu druhou to slovo ani nemůžu říct nahlas.
"Co je špatného na slově Strip bar? Obzvlášť tobě nemůže vadit, když tam máš očividně namířeno," vyhrkl jsem na něj podrážděně a ani si nevšiml, že se naše kroky začaly pomalu ubírat tím směrem, o kterém se mluvilo.
"No tak vidíš," usmál se. "Právě, že nic. Tak mi vysvětli, co je na tom špatného. Zajdeme tam a trochu se pobavíme. Stelle by to určitě nevadilo," usmál se a uvolněně hodil rukou.
"Jak si tím můžeš bejt tak jistej?," zeptal jsem se pochybovačně. Jsem si totiž určitě jistý tí, že nadšená by tím určitě nebyla. Kdo taky jo, že? "Čekáme spolu dítě a... a i já bych to bral tak, že ji podvádím. Dokážeš mě pochopit?," zeptal jsem a hodil po něm hnusný pohled, když mě vzal za ruku a tahal mě za ruku do zcela specifického baru.
"Prostě to vím. V ženách se vyznám," pokrčil rameny a ještě k tomu se drze zasmál. "Jestli tě to uklidní, tak Stella se to ani dozvědět nemusí," mrkl na mě, "a i kdyby ses jí to rozhodl říct, tak jí to vadit určitě neboj. Takže pohni zadkem a už se nenechej déle přemlouvat."
"Ty seš neuvěřitelnej," zavrtěl jsem pobaveně hlavou a nakonec se nechal přemluvit. Vešel jsem do baru, kde pohrávala červená a bílá světýlka. Všichni - ať už tanečníci a nebo lidi za barem - se schovávali v lehké černé mlze a směsi různých vůní. Přes cigaretový kouř, pánské kolínské až po smyslně silné a vášnivě ženské parfémy. Právě teď musel být Harry ve svým živlu. Uchechtl jsem se svým myšlenkám a tím si vysloužil zmatený pohled od Harryho. Kolem tyčí, které trčely nejenom z barového pultu, ale i z různých koutů celé místnosti, se svůdně kroutily polonahé dívky, ženy - těžko říct kvůli tmě - a vášnivě se natahovaly po všem, co se jenom trochu hýbalo. Posadil jsem se s Harrym na jednu z barových židliček a objednal si dvojitého panáka vodky.
----------------
"Přiznej, že - že se dobře bavíš," šťouchl mě do paže Harry podnapilým tónem a přiblble se usmíval, když jsem své rty, po dlouhé výměně polibků, konečně odlepil od rtů jedné ze smyslných brunetek. Seděla obkročmo na mém klíně a rukama se opírala za mou hlavou o velké křeslo, kde seděli samí "VIP" hosté, kteří nepřišli jenom na show a drink. V koutku duše jsem viděl své ruce, jak se nadrženě plazí po stehnech polonahé tanečnice, které zakrývaly pouze punčochy s velkými oky. Nepatrně posunula svou pánev k mým bokům a přitom si pohodila rozcuchanými vlasy. Přiblble jsem se usmál jejímu "sexy výrazu" a pak pohled věnoval Harrymu.
"Nic nezapírám," usmál jsem se. Nic jsem si plně neuvědomoval. Snad jenom to hnědovlasý stvoření, které mi rukama přejíždělo po pasu a hrudi. Harryho zezadu objímala dlouhovlasá blondýnka, která mu obsypávala krk polibky. Měla toho na sobě snad ještě méně než ta, která se věnovala mně. Harry se jenom uchechtl mé odpovědi, ale to já se už pohledem vrátil k dívce na mém klíně. Prsty mi hrubě zajela do vlasů a přinutila mé rty opět spolupracovat. Svůj jazyk mi hrubě strčila do pusy a vášnivě mi s ním kroutila v puse. Vlastně jsme si neměli co vyčítat, protože ten můj ji dost napodoboval. Cítil jsem na svém klíně, jak se ke mně tulí víc a víc. Jen matně jsem si vzpomínal na to, jak jsme spolu ještě před chvilku pili za barem. To už bylo minulostí... Její rozcuchané vlasy mě šimraly ve tváři, ale neměl jsem čas a ani chuť na to, abych si je z tváře odsunul. Její ruce se z mých vlasů přesunuly přes hruď, která se mi mimochodem zvedala a klesala jako o závod, břicho a boky až k mému pasu, kde mi začala rozepínat pásek od kalhot. Obratně jsem ji chytl zápěstí pevně do rukou a odtáhl si ji od sebe.
"Ne tady...," zamumlal jsem, když mi věnovala nechápavý pohled, a věnoval ji ještě jeden vášnivý polibek. Neochotně se ze mě zvedla a za ruku mě tahala ke dveřím. Slyšel jsem sice za sebou, že na mě Harry volal, ale odmítal jsem se na něj i otočit. Teď ne... řekl jsem mu v duchu a tahal ji ven. Cestou jsem zaplatil ještě flašku vodky, aby jsme měli něco do taxíka, a pak už jenom venku stopoval.
---------------------------
"Ty seš ale divoká," usmál jsem se nadrženě pro sebe, když svými rty mapovala můj krk. Na své kůži jsem cítil, jak se slabě usmála, ale nepřestávala ve své práci. Já ovšem nějak ztrácel chuť. Byl jsem unavený. Velmi unavený... Brunetka, která momentálně svýma šikovnýma rukama zkoušela rozepínat mé kalhoty, si toho nejspíš všimla, protože své rty opět přitiskla na ty mé.
"Za to ty ztrácíš jiskru!," uchechtla se mrzutě, když cítila, jak mé rty přestávají opětovat její polibky. Její slova mě "nakopla" a já se opět zapojil. Z nohou mi spadly džíny ve stejnou chvíli, kdy jsem ji přes hlavu přetáhl top s hlubokým, smyslným výstřihem...
Já vím, já vím, já vím. Až teď, ale já se opravdu strašně moc snažila napsat to co nejdříve :/ Doufám, že se líbí a taky doufám, že budete aspoň trochu napnuté na další díl :). Každopádně, už teď se omlouvám za to, že další díl bude až v pondělí :( Věřte, že mě to mrzí víc, než Vás, ale od pátku do neděle budu na brigádě každý den od devíti ráno do jedenácti večer, takže... :( No, každopádně, strašně moc všem děkuju. Za všechno. Od přečtení, votes, až po komentáře. Samozřejmě,... moře díků a taky věnování této části patří MiaKlekov a Kamilka_3 :D a nesmím zapomenout ani na LibueBukov... strašně moc ti děkuju za to, že mi tak ochotně napíšeš to, co jsem tam blbě napsala :) opravdu, moc si toho vážím :))
Lucka :)