Severus vletěl na ošetřovnu jako velká voda, u Harryho postele stáli snad všichni Weasleovi, Black a Lupin.
„Á Severusi, konečně jsi tady," promluvila Poppy, která stála opodál.
„Jak jsou na tom?" zeptal se Severus chladně, ale Poppy věděla, že za tou chladnou maskou se skrývá strach a obavy.
„Je to vážné, Severusi, ta rána na boku je hluboká, teprve před chvíli se mi podařilo krvácení zastavit, ale oba bojují..." Poppy chtěla ještě něco dodat, ale promluvil Black.
„Proč mu to říkáš, Poppy? Jemu do toho nic není."
Severus mu chtěl na to něco říct, ale Poppy byla rychlejší. „Siriusi, mohl by sis své poznámky nechat na později? Teď jde o Harryho a o to malé." Sirius vypadal, že na to chce něco namítnout, ale pak si to rozmyslel. Severus si v duchu oddechl, opravdu neměl náladu se s Blackem hádat. Severus se otočil znovu na Poppy, chtěl vědět, co se stalo, ale k tomu se nedostal, protože se ozval tichý hlas Harryho.
„Severusi, Severusi..." Black a Remus i ostatní kolem postele tiše zalapali po dechu a podívali se na mistra lektvarů a jejich tváře a výraz byl plný překvapení. Black odešel k oknu a vrtěl hlavou, jakoby tomu nemohl uvěřit. Severus si ale jeho řečí nevšímal a rychle přišel na místo, kde ještě před chvílí stál Black a vzal chlapce za ruku a sklonil se k němu a tiše zašeptal: „Jsem tady, Harry, jsem tu."
Harry se těžce nadechl a namáhavě promluvil. „Severusi... naše...dítě..."
Severus nevnímal zalapání po dechu a sprosté nadávky Blacka, který by se na něj nejspíše vrhnul, kdyby ho Lupin nedržel a tiše k němu nepromlouval. Severusovu plnou pozornost měl Harry.
„Ššš, Harry, naše dítě je v pořádku, ty teď musíš odpočívat." Harry jen lehce přikývnul a olíznul si suché rty. Severus se narovnal a pustil Harryho ruku, ale jen proto, aby nalil do skleničky vodu.
„Napij se," řekl Severus jemným hlasem a nadzvedl chlapci hlavu a skleničku mu dal k ústům. Harry se opatrně napil.
„Děkuji," řekl tiše, když mu Severus položil hlavu zpátky na polštář. Položil skleničku zpátky na noční stolek.
„Jak se cítíš, Harry?" zeptala se Poppy, ale Harry na to nedopověděl, protože znovu usnul, alespoň to tak vypadalo.
„Takže ty jsi ten parchant, který ublížil Harrymu!" rozkřičel se Sirius na celou ošetřovnu a snažil se vykroutit z Lupinova sevření.
„Tak aby bylo jasno pro vás všechny, Severus by mi nikdy neublížil," promluvil Harry chladně, až všem přejel mráz po zádech a všichni kromě Severuse udělali pár kroku dozadu. Severus naopak vzal Harryho znovu za ruku. Chtěl všem něco od plic říct, ale předběhla ho jiná osoba, která přišla na ošetřovnu zcela tiše, že si jí doteďka nikdo nevšiml.
„Harry má naprostou pravdu. Severus by Harrymu nikdy neublížil, právě naopak, chrání ho a stojí při něm i v těch nejhorších chvílích. To se o vás říci nedá, vy Harryho vidíte stále jako hrdinu, který musí spasit svět, ale zeptali jste se ho někdy, co chce on? Ne, a když se najde člověk, který v něm nevidí hrdinu světa... Ano možná ho Severus nenáviděl, ale časem to bylo úplně jinak."
„S tím souhlasím tady s profesorem. Severus tady pro Harryho byl vždy, vzpomeňte na dobu, kdy Severus Harryho pořád hledal. Zatímco jsme my ztratili naději," promluvila po chvíli Poppy. Když nikdo nepromluvil, tak pokračovala dál. „A teď všichni ven, Harry potřebuje klid a hlavně odpočinek." Severus se ale vyhnat rozhodně nenechal. Poppy kupodivu neměla nic proti.
Severus počkal, až se za ostatními zavřou dveře a lékouzelnice odejde do své kanceláře. Teprve potom se znovu otočil k Harrymu, který měl otevřené oči a v nich smutek.
„Proč mi už všichni nedají pokoj? Proč si všichni myslí, že bys mi zrovna ty ublížil?!" promluvil chlapec po chvíli unaveným hlasem. Severus, aniž by pustil jeho ruku, si sedl na okraj postele a promluvil: „Harry, mě je úplně jedno, co si o mně ostatní myslí, pro mě jsou na světě nejdůležitější dvě věci, ty a naše děti, až doděláš školu a naše dítě se narodí, tak jsem se rozhodl, tedy pokud s tím budeš souhlasit, že všichni odejdeme do mudlovského světa."
„To myslíš vážně, Severusi?"
„A co tvůj manžel?" zeptal se Harry, jen co se vzpamatoval ze svého šoku. Severus se jeho výrazu musel lehce usmát a potom promluvil: „Můj manžel je minulost. Zítra máme rozvodové stání." Harry vykulil oči a řekl tak rychle: „A ví o tom tvůj syn?" Severus jen zavrtěl hlavou. „Ne, ale řeknu mu to dnes večer a teď bys měl spát, potřebuješ to." Severus se k Harrymu sklonil a políbil ho lehce na rty, přikryl ho až po bradu. Docela ho překvapilo, že Harry nic nenamítal, zavřel oči a za chvíli usnul. Severus ho ještě chvíli pozoroval, ale potom se zvedl a šel si promluvit s Poppy, aby se konečně dozvěděl, co se vlastně stalo.
**
Harryho probudil dotek na ruce. Zprudka otevřel oči a otočil hlavu na pravou stranu, aby se mohl podívat na osobu, která ho hladila po ruce.
„Šmudlo, co ty tady?" Malý se rychle podíval na Harryho. Harry se trochu zamračil, když uviděl dětskou tvář uplakanou. Chtěl se zeptat, co se stalo, ale než to stačil udělat, promluvil malý chlapec. „Hayi, já se moc omlouvám za to, co jsem ti tenklát pověděl, já to tak nemyslel. Mám tě moc lát."
Harry už podruhé za tento den byl docela v šoku, aby pravdu řekl, tohle opravdu nečekal. Koukal na malého chlapce, který seděl na jeho posteli jako hromádka neštěstí, hlavičku skloněnou do klína.
Promluvil: „Já už na to dávno zapomněl, takže mám takový nápad, co kdybys na to zapomněl i ty? A oba bychom dělali, jako kdyby se nic nestalo?"
Chlapec zvedl hlavu a rukou si otřel slzy, šťastně se usmál a přikývl. Na chlapci bylo vidět, že by Harryho nejraději objal, ale držel se zpátky.
„Hayi, bolí tě to moc?" zeptal se po chvíli. Harry zavrtěl hlavou a usmál se. Nechtěl malému chlapci říkat pravdu, nemá smysl, aby se tím dítě trápilo, ale skutečnost byla úplně jiná. Ta rána na boku ho dost bolela a pálila zároveň.
„Táta mi pověděl, že blzo budu mít soulozence," zašeptal chlapec a šťastně se na Harryho usmál, než stačil Harry odpověďet, začal na něj malý šmudla chrlit jednu otázku za druhou. Otázky byly typu, proč miminko není, už na světě a jak se takové mimi dělá a tak dál. Mladý muž se mu to snažil nějakým způsobem vše vysvětlit. Nakonec ho Poppy vysvobodila tím, že mu přinesla večeři a malého šmudlu poslala také na večeři do velké síně. Malý Albus začal ihned protestovat, že chce zůstat s Harrym, ale ten mu řekl, že zítra muže také přijít. Tak chlapec nakonec odešel.
„Je vidět, že tě ten chlapec má moc rád," řekla Poppy s úsměvem. Harry se zvedl namáhavě do sedu a přitom se snažil nevnímat bolest v boku. Poppy mu položila podnos s jídlem na kolena a odešla, aby se v klidu mohl najíst. Harry se s chutí pustil do polévky a potom do třech palačinek s marmeládou.
„To je snad poprvé, kdy tě vidíme s prázdnými talíři. Za našich školních let si vždy něco nechal." Harry zvedl hlavu a podíval se do tváře dvou nejlepších přátel, tedy jestli je ještě stále má.
„Nech toho, Rone, okřikla ho Hermiona, a přitom přišla k Harrymu, aby ho objala.
„Ahoj, Harry, jak se cítíš? Odpoledne si vypadal opravdu hrozně."
„Ahoj, Hermiono, už je to lepší," lhal jí Harry, objal jí lehce nazpátek.
„To jsme rádi, strašně si nás vyděsil," řekla Hermiona, odtáhla se a sedla si na židli, která stála u levé strany postele. Ron se postavil za ní a položil jí ruce na ramena, poté začali oba vyprávět o jejich svatbě a o tom, jak jim bylo líto, že tam s nimi nebyl. Vlastně to vypadalo jako za starých časů a to Harryho více než překvapovalo. Čekal by, že se Hermi začne vyptávat, ale nestalo se tak. Zatímco poslouchal jejich vyprávění tak u toho jedl a pil mléko. Všechno se zdálo být naprosto v pohodě. Vše se zvrtlo, až když přišla řeč na Brumbála.
„Víš, že profesor Brumbál je v Azkabanu? Za čtyři dny bude mít soud," řekla Hermiona chvíli po té, co přestala mluvit o svatbě. Harry malém upustil skleničku, kterou se chystal dopít, najednou si vlastně uvědomil, proč je vlastně tady, nebo spíše kvůli komu, a že nebyl v ohrožení jenom on, ale i jeho dítě. V mysli se mu najednou objevila vzpomínka na to, jak se snažil bránit a utéct, ale stejně mu to bylo houby platné. Brumbál udělal pár kouzel, aby se Harry v tom křesle nemohl ani pohnout. Poslední věc, kterou si pamatoval, bylo, že než ho Brumbál zranil tím mečem, se mu nějakým zrakem podařilo otočit na bok, aby ochránil své dítě. Potom už ucítil strašnou bolest a uslyšel bolestné vysoké úpění.
Harry roztřesenou rukou položil skleničku na podnos.
„Promiň, to jsem neměla říkat," začala se ihned omlouvat Hermiona a vzala ho za ruku, kterou měl najednou studenou jako led. Hermiona něco říkala Ronovi, ale Harry nechtěl slyšet nic o tom dědkovi. Vyprostil svoji ruku z Hermionina sevření. Oba jeho přátelé se na něj dívali překvapeně.
„Jděte pryč, jsem už unavený," řekl pevným hlasem," Ron chtěl něco říct, ale najednou se otevřely dveře a dovnitř nakoukl malý špunt.
„Hayi? Můžu k tobě? Táta není ještě doma a Penelopa mě sem pustila pod podmínkou, ze tě nechám spát." Harry natáhl ruku a pokusil se usmát a očividně se mu to i povedlo, protože se k němu šťastně rozběhl a zastavil se až u Harryho postele a chytnul ho za pravou ruku a vypadalo to, že se jí jen tak nepustí.
**
Severus se právě vracel z ministerstva. Stále nemohl uvěřit tomu, že Brumbál tohle udělal, měl chuť ho za to zabít nebo ho mučit krutě a bolestivě. Zejména potom, co se dozvěděl, že Brumbál na to všechno nebyl sám, ale že měl dva komplice, můžete hádat kdo to je... Ano uhodli jste. Severusův manžel a ten pitomec Mora. Všichni tři se přiznali překvapivě snadno, stačilo jen říct jednu malou lež a ta byla, že je Harry mrtvý.
Na ministerstvu se Severus a Alex zdrželi skoro celý den, Alex totiž zařídil, aby ten dědek a ti dva dostali ihned mozkomorův polibek a Severus se chtěl ujistit, že se to opravdu stane a na celý ten proces se koukal. Někomu by se udělalo zle, ale Severusovi to udělalo obrovskou radost a pocítil velikou úlevu, když bylo po všem, než odešli z ministerstva, Alex mu řekl, že Harry je zase normální člověk a kouzelník, že tím, jak ho Brumbál poranil tím mečem, tak nejenže Harryho zbavil kousku duše pána zla, a tím pádem zničil i Baltazara, který se prostě rozplynul. Když se pom chvíli zeptal jak to, že Harry je normální, tak mu Alex řekl, že Harry byl démonem, protože všichni okolo přestali věřit v lásku a přemohl je strach a zoufalství, a co se týče Harryho schopností ovládání živlů, tak ty má stále, ale nemusí je používat, pokud nebude chtít.
Severus vešel do svého bytu ve sklepení. Panovalo zde ticho a tma.
**
Harry nemohl usnout, i když už bylo pozdě v noci. Stále se mu hlavou honily různé myšlenky. Jedna z nich byla, proč se jeho přátele chovali tak, jak se chovali i na malého Albuse byli celkem milí. Donce si všichni čtyři dokonce zahráli černého Petra a po hře pro malého chlapce přišla Penelopa a odvedla ho na kutě. Harryho přátelé odešli o chvíli později.
Harryho myšlenky přerušilo tiché otevírání dveří. Chlapec otočil hlavu ke dveřím, a i když byla tma, tak i přesto Harry poznal, kdo to je.
„Severusi," zašeptal tiše.
„Ano, Harry, jsem to já. Jak to, že nespíš?" zeptal se Severus.
„Nemůžu a taky čekám na tebe. Myslím, že si byl na ministerstvu..." Víc už Harry říkat nemusel, Severus mu odpověděl: „Je mrtvý, Harry, stejně tak i Baltazar." Přešel k Harryho posteli a hluboce ho políbil.
„Teď už nás čekají jen šťastné dny, Harry," zašeptal, a trochu se odtáhl.
Konec!
Tak a je tu konec, Asi jste to nečekali.
Chtěla bych vám všem moc poděkovat a věnovat vím tuhle poslední kapitolu. Za tolik hlasu i komentíku a před čtený, važně děkuji.
Moje velké díky také patří jedné dobré milé duší, která mi vždy opravila.