To ovšem mění situaci, pokud Harry ztratil svoji lidskou stránku, je pro nás hrozbou." Brumbál se podíval na lovce démonů, který nepatrně přikývl. Severusovi v té chvíli bylo jasné, že mají ti dva něco v plánu.
„Pane Snape mohu s vámi na chvíli mluvit?" zeptal se lovec, když odešli z ředitelny a Severus chtěl odejít do sklepení, připravit se na dnešní hodinu.
„Spěchám, pane kolego," řekl Severus chladným hlasem a chtěl pokračovat dál v cestě, ale hlas Alexandra ho zastavil. „Vím, kde se chlapec nachází." Severus se rychlostí blesku otočil na Alexandra, chvíli si ho měřil zlým pohledem a potom promluvil: „Kde je?" Alex mu na tu otázku neodpověděl, ale naznačil mu, ať ho následuje. Mistrovi lektvarů proběhla hlavou blesková myšlenka, „Co když je to past?!"
„Nebojte se, pane kolego, není to žádná past. Harry si přeje, abych vás přivedl." Severus ještě chvíli váhal a to nejen proto, že mu ten chlap čte myšlenky, i přesto že má mysl velmi dobře chráněnou. Alex znovu pokynul hlavou mistrovi lektvarů, aby ho následoval
*
Došli do komnat lovce, což Severuse trochu překvapilo, ale nedál to na sobě znát. Lovec otevřel dveře do obývacího pokoje a naznačil Severusovi, aby vešel jako první.
„Severusi," vydechl tiše chlapec. Mistr lektvarů musel párkrát zamrkat, aby se ujistil, že to není jen sen. Uprostřed pokoje opravdu stál Harry Potter tak, jak si ho Severus pamatoval. Měl černé, krátké, neposlušné vlasy a zelené smaragdové oči.
Nikdo z nich nevěděl, jak dlouho tam stojí a koukají se navzájem do očí, ve kterých byla bezhraničná láska k tomu druhému. Nakonec tu vzdálenost překonal Harry, který přešel pokoj rychlými kroky a zastavil se přesně před Severusem. Mistr lektvarů se konečně vzpamatoval, rychle si přitáhl chlapce do náruče a pevně ho objal. Stále nemohl uvěřit, že to je Harry. Chlapec, který přežil, se ho držel jako klíště a tvář měl položenou na Severusově rameni.
„Jak se to stalo? Jak to, že máš svojí skutečnou podobu zase zpátky?" zeptal se starší muž po neskutečně dlouhé době, která byla pro ně oba velice vzácná. Harry zvedl hlavu a lehce se usmál, teprve potom promluvil. „Neposadíme se na to?"
Severus si až teprve teď uvědomil, že Harry mluví normálním lidským hlasem jako dříve, což pro něj byla další záhada, ale doufal, že na ni dostane odpověď.
Když si sedli oba na bílou pohovku, tak si Harry přitáhl nohy k sobě a hlavu si položil na kolena, tvář měl otočenou na Severuse.
„Začalo to všechno tím, že jsem uslyšel, jak se se svým manžel hádáš, cítil jsem tvůj vztek a jeho zoufalství z toho, že ho chceš opustit a to bylo na mě trochu moc, a tak jsem se přemístil na pozemky Bradavic, abych nepřekážel, protože vím, jak tvůj syn touží mít druhého tátu u sebe. Tolik by si přál, abyste byli jako rodina. Tak jsem se tedy chtěl znovu vytratit, abych vám dál tu možnost, být jako rodina, i když mě ta představa neskutečně bolí a děsí zároveň."
Harry se zhluboka nadechl, aby mohl pokračovat. Severus se natáhl k němu, aby ho vzal za ruku, ale chlapec mu rukou cuknul a pokračoval.
„Na pozemcích bylo tolik studentu a hlavně tolik pocitů najednou, to moje štíty nevydržely a rozpadly se a já nad sebou ztratil kontrolu. Chtěl jsem zabít všechny studenty na nádvoří, ale naštěstí se tak nestalo. Zabránil mi v tom profesor Alex, který mě omráčil a potom odnesl sem, kde mě dal do stříbrné klece, kde jsem byl necelé dva dny, než jsem se probral a také jsem musel znovu nad sebou získat kontrolu a naučit se všechno, co se jen dá, abych mohl porazit Baltazara a vrátit se do Bradavic jako Harry Potter, což je ovšem také zařízené. Alex všem vymazal paměť a nahradil vzpomínky tak, že si myslí, že jsem se ztratil společně s Voldemortem."
Když Harry domluvil, Severus byl z toho všeho tak mimo, že promluvil, až po dlouhé době.
„Harry, není možné, aby ses toho naučil tolik, jak mi tady říkáš, byl si pryč jen několik dní."
Chlapec zavrtěl hlavou a promluvil: „Alex zastavil čas, nevím, jak to udělal, ale dal mi prostor, abych se to mohl všechno naučit."
Severus na něj nevěřícně koukal, až se teprve trochu vzpamatoval tak promluvil. Položil chlapci otázku, která ho v té chvíli zajímala ze všeho nejvíc. „A proč mi ten tvůj učitel nevymazal také paměť?"
Harry si dal nohy dolů a posadil se co nejblíže k Severusovi a položil mu hlavu na rameno a vzal ho za ruku, teprve potom tiše řekl: „Protože budu potřebovat tvoji pomocnou ruku, Severusi, a také proto, že jsem sobec, který tě nadevšechno miluje, i když by neměl. Ještě před chvílí jsem byl pevně rozhodnutý, že tě jen požádám o pomoc a potom ti řeknu, že by bylo nejlepší, kdybychom se k sobě chovali jako dřív, což budeme muset před ostatními, ale teď už vím, že to nezvládnu, alespoň ne teď a tady." Harry už dál nepromluvil¨, jen zvedl hlavu a chtěl ji otočit od mistra lektvarů, který mu v tom okamžitě zabránil.
Řekl tiché ne, chlapec se na něj jen díval. Tak Severus vzal jeho obličej do dlaní a díval se mu jen do těch zelených smaragdů, které mu tolik chyběly. Zrak mu sklouzl na červené, plné rty.
„Polib mě, vydechl tiše Harry a zavřel pomalu oči, hlavu o centimetr přiblížil k Severusovi, který ještě chvíli váhal, ale potom překonal tu malou mezeru mezi nimi a chlapce políbil.
**
Všechno šlo podle plánu, Harry už byl dva týdny ve škole a učil se jako normální student. Pro všechny okolo byl chlapec hrdinou a přitom se jenom vrátil ve své podobě, kterou mu pomohl získat Alex a Severusova láska.
Co se týče pocitů jiných lidí, tak tohle měl Harry už dávno vyřešené. Alex ho naučil tak silný štít živlů, že necítil skoro nic z cizích citů, a když ano, tak jen zcela nepatrně. Chlapec dokázal ovládat i tu malou část Voldemortovy duše, která v něm žije a která vždy dokázala probudit jeho démonickou stránku.
Harry každý večer chodil za Severusem do sklepení. Samozřejmě pod neviditelným kouzlem.
V Severusově malé laboratoři pracovali společně na jednom lektvaru, který má zabít Baltazara jednou provždy. S tímto lektvarem jim zase pomohl Alex, který jim sehnal ingredience, protože jsou velmi vzácné. Příprava lektvaru by měla trvat dva měsíce.
Postavit se proti stínu musí tím pádem všichni tři.Harry, Severus i Alex, aby lektvar měl svoji plnou moc.