Jednou jsme šly s Miko z nákupu, když někdo zavolal: "Luno!" Otočily jsme se a k nám přišel nějaký muž. Prohlédl si nás a pak se zeptal: "ty mě nepoznáváš?"
S Miko jsme zakroutily hlavami, pak ten muž vytáhl fotku a ukázal nám ji. Miko zřejmě nevěděla o co jde, ale jakmile uviděla ten obrázek, podívala se na mne a ukázala mi tu fotku.
Když jsem ji vydělala, došlo mi, co jí tak překvapilo. Byla na ní blondýnka s modrýma očima. Vypadala úplně stejně jako já, a to mě zaskočilo, protože jsem byla podobná jedině svojí matce.
Vrátila jsem tu fotku a řekla jsem, že tomu nerozumím. A nebyla jsem jediná, kdo to nechápal. Tak jsem se zeptala: "jak se Luna jmenovala celým jménem?" "Luna Volfira," odpověděl mi, to mě vyděsilo.
Řekla jsem: "Luna Volfira? Jsem její dcera Kvena Volfira." To toho muže zaskočilo, řekl mi: "jsem Lunin kamarád, Josh Williams." To jméno mi bylo povědomé, už jsem ho slyšela, ale matka přeci nikdy neopustila planetu.
Byla jsem tak překvapená, že jsem nepostřehla, že přijel Bulkhead. Miko mě probrala a rozloučily jsme se s Joshem a odjely.
Na základně jsem šla do pokoje, ale všimla jsem si, že všichni postřehli, že jsme se nebavily. V pokoji jsem vyndala starou rodinou fotku a řekla jsem si: "co jsi dělala na Zemi? Proč jsi nám nikdy nic neřekla?"
Seděla jsem na posteli a uvažovala nad matkou, když mě napadlo, že musím zjistit pravdu. Poprosila jsem Jacka a Arcee, jestli by mě hodili do města.
Souhlasili, a tak když měli jet, vzali mě s sebou. Hledala jsem toho muže, ale nikde nebyl. V devět jsem to vzdala a nečekaně jsem potkala Optima.
Když jsme přijeli na základnu, chtěl vědět, co jsem dělala tak pozdě ve městě. Neodpověděla jsem mu a odešla jsem.
Druhý den jsem chtěla jít zase hledat, ale Optimus mi to zakázal. Nechtěla jsem ho neuposlechnout, ale musela jsem zjistit něco víc o matce, tak jsem utekla. Ptala jsem se, až jsem našla knihkupectví, a tam jsem to chtěla vzdát, když jsem uslyšela: "hledáte mě?"
Otočila jsem se a stál tam Josh. "Ano," odpověděla jsem, "ráda bych věděla něco o mámě. A vy jste ji znal, tak jsem se chtěla zeptat, jestli by jste mi o ní něco neřekl?"
Souhlasil, a tak mne vzal k sobě na návštěvu. Byla tam jeho žena, akorát vařila, a když mě uviděla, řekla: "Luno! Co tady děláš?" Musela jsem se zasmát.
Josh Mary, tak se jmenuje jeho žena, řekl, že jsem Lunina dcera. Mary tomu nemohla uvěřit, hlavně se divila, že jsem mámě strašně podobná. Poděkovala jsem, a zeptala se, kde mámu poznali.
"Víš Kveno," řekla mi Mary, "Luna přijela do Nevady, když se pohádala se svým mužem a jednou přišla do knihkupectví, když jsem tam přinesla Joshovi oběd, seznámili jsme se a stali se z nás kamarádi. Šla mi i na svatbě za družičku a svědkyni. Byla moc hodná a pomohla nám zařídit si byt. Jednou se mi i svěřila, že by chtěla mít dvě dcery a teď vidím, že má aspoň jednu."
"To není pravda," řekla jsem, "mám ještě starší sestru Kirinu, ale nevím, kde teď je." Mary pokračovala: "páni, splnilo se jí přání, má dvě dcery. Naposled, když jsme ji viděli, řekla nám, že odjíždí domů, manžel se jí prý omluvil. Rozloučila se a odjela domů. Jak se vlastně má?"
"Víte," začala jsem, "Kirina a já jsme sirotci." Mary to zničilo, objala Joshe a začala plakat. Bylo mi jí líto, a tak, když si s Joshovou oporou došla pro kapesník vyndala jsem starou rodinou fotku a udělala jsem kopii.
A když jsem odcházela, dala jsem jim ji. Nejdřív ji nechtěli, ale pak si ji vzali. Poděkovala jsem a odešla.
Po cestě mě míjel kamión, zastavil se kousek přede mnou a otevřeli se dveře. Kdybych nevěděla, že je to Optimus, asi bych se vylekala.
Na základně mi vynadal, a tak jsem mu řekla důvod, proč jsem utekla. Nebyl nadšený, že jsem porušila jeho zákaz, ale byl rád, že jsem zjistila něco o mámě.