Severus chvíli přemýšlel, co má vlastně říci. Zelené oči na něj koukaly s nadějí a láskou. Otočil hlavu na druhou stranu, aby se do těch očí nemusel dívat, protože kdyby se tam dále díval, jeho chování vůči tomu chlapci by se sesypalo jako domeček z karet. Stačí, že už se mu povedlo šlápnout vedle. Dal tím chlapci nemalou naději, že mu na něm zaleží a to byla ta chyba. On přeci nemá žádné city. Podle toho by se k němu měl také chovat.
„Jsi jen otrok a ten by se měl chovat tak, jak si pán přeje, rozumíš mi?" promluvil na něj chladně, až člověku přeběhl mráz po zádech. Pak se prostě zvednul a odešel. Vůbec ho nezajímalo, co se s chlapcem stane dál. Severus prostě dostal strach si chlapce pustit příliš blízko.
Ano, sice si už dávno sám sobě přiznal, že ho má moc rád, ale za těch pár dní, co měl hádě u sebe, jeho láska ještě více vzrostla, pokud to tedy bylo ještě více možné.
Možná, kdyby neviděl tu lásku v jeho očích, tak by ho zase vzal k sobě, ale tohle všechno mění situaci. Tím, že se k chlapci choval mile, docílil akorát toho, že se do něj chlapec zamiloval a to je právě to, co nechtěl. Nechtěl zažít tu bolest, kterou zažil, když ztratil, Lily.
Uběhl týden, Seveus dělal, jakoby se nic nestalo. Tvářil se stále chladně, jako kdyby Harry vůbec neexistoval. Albus se po celou tu dobu tvářil smutně, ale nesnažil se Severuse nějak přesvědčovat či na něj tlačit, protože moc dobře věděl, že kdyby na něj tlačil, tak by se jeho mistr lektvarů ještě více zatvrdil.
V pátek probíhala poslední hodina lektvarů pro šesté ročníky.
„Dejte mi na stůl vaše vzorky a zmizte," zavrčel Severus vztekle. Studenti rychle udělali, co jím bylo nakázáno.
„To samé platí i pro tebe, Draco," řekl Severus chladně mezitím, co si bral testy na opravování, které dnes psali studenti.
„Musím s tebou mluvit o Harrym, Severusi, Harry je na tom velmi špatně. Něco mu provedl Temný pán. Brumbál říká, že Harryho mysl je plná temnoty, že je to hotové bludiště plné nástrah. Brumbál byl sice jen na kraji jeho mysli, ale oba jsme pochopili, že ho má v rukách temnota, která se ho za každou cenu nechce vzdát. Ředitel tu temnotu viděl a já jí cítím kdykoli Harryho přijdu navštívit do Brumbálových komnat. Někdy má sice ještě světlé chvilky, ve kterých tě volá a prosí o prominutí, ale ty světlé chvilky se pomalu, ale jistě ztrácejí," Draco mluvil chladně, ale kdo se dobře podíval do jeho očí, viděl by tam strach a velký smutek.
„A co já s tím, Draco? Ten kluk mě, už vůbec nezajímá," promluvil Severus hlasem, který byl ostrý jako nůž.
„Lžeš, Severusi! Protože kdyby to tak bylo, Harry by se už dávno rozpadl v prach." Severus zprudka zvedl hlavu, až mu ruplo za krkem a v očích se mu mihl strach.
„Ano, slyšíš velmi dobře, Severusi. Velmi dobře víš, co to znamená i kdyby ne, tak ti to milerád povím a připomenu! Stal ses Harryho druhým pánem a myslím, že asi jediným, protože můj otec se ho vzdal, takže jsem se stal jeho pánem já a já chci, aby byl Harry šťastný s tebou, a abyste konečně porazili ten hadí ksicht," Severus přímo žasnul, Draco teď mluvil jako dospělý muž a ne jako rozmazlený fracek jak se vždy jevil.
„Draco, ty sám moc dobře víš, že tohle není možné. Nemůžu se stát druhým pánem toho kluka, a navíc si se musel zmýlit, já toho kluka nemám vůbec rád. A to, že se do mě otrok zamiloval, není moje starost."
„Severusi, ty lžeš sám sobě. Konečně si nahlas přiznej, že Harryho miluješ, protože já to vím a víš proč! Stačilo se podívat, jak se na něj díváš. Ostatní si možná oklamal tou svojí chladnou maskou. Troufám si říct, že i Brumbála, ale mě ne. Uvědom si, co vlastně chceš, protože ta tvoje nerozhodnost ničí tebe, tak i Harryho." Než stačil Severus něco říct, Draco odešel. Nechal ho svým myšlenkám, které ho pak pronásledovaly celé dopoledne. Ano, Draco má v něčem pravdu. Harry trpí kvůli němu. A co dělá on?! Sedí tu a myslí jen sám na sebe, ale s tím je konec.
Severus se rychle zvednul a vyběhl z učebny. Běžel do ředitelny. Všichni studenti mu ze strachu uhýbali z cesty. Dokonce i chrlič mu uhnul z cesty bez hesla.
Vešel bez zaklepání do ředitelny a mířil si to rovnou do soukromých komnat ředitele.
„Ty tady nemáš co dělat!" vykřikl na něj Sirius Black, který se okamžitě postavil s hůlkou v ruce. Severus mávnul rukou a Blackem hodil přes celou místnost. Pak rychle přišel k posteli, kde ležel Harry. Všichni, co byli v místnosti, zatajili dech. Což byl ředitel, Draco a Poppy, ale Severuse zajímal jen chlapec, který měl oči otevřené, ale nic kolem sebe nevnímal, ale to nebylo nic proti tomu, co měl chlapec s očima. Ony už nebyly vůbec zelené, ale černé a k tomu všemu ještě neměly bělmo, takže to vypadalo opravdu strašidelně.