Ahoj, je tu další kapitola. Tentokrát opravená. Chtěla bych za to poděkovat dívce @Lexi-Neta Moc ti za to děkuju, že ses mě ujala.
„Harry, kde jsi byl? Všude jsme tě hledali, a proč máš na hlavě ten šátek, a kde máš brýle?" pokládal mu Brumbál jednu otázku za druhou, ale stále ho pevně držel. Nevypadal, že by ho chtěl pustit. Harry ho nikdy neviděl chovat se takhle.
Položil si hlavu na ředitelovo rameno, zavřel oči a tiše řekl: „Byl jsem v nemocnici a musím se tam vrátit."
Chvíli bylo jen ticho, a pak Brumbál promluvil: „Co se děje, Harry?" Harry zvedl hlavu a podíval se řediteli do očí.
„Mám nádor na mozku, který se musí co nedříve vyoperovat," řekl Harry. Jeho hlas zněl najednou tak unaveně. Brumbál mu na to nic neřekl místo toho ho znovu objal.
„Pojď si sednout, Harry, a řekneš mi všechno," promluvil po nějaké chvíli. Harry jen přikývl a šel si sednout do jednoho z křesel, které stály u krbu.
Brumbál si sednul naproti němu a mávnul hůlkou. Na malém stolku, který se nacházel mezi nimi, se objevil čajový servis. Brumbál do dvou šálků nalil ovocný čaj a jeden z nich podal Harrymu, který poděkoval a napil se. Brumbál stále nemohl uvěřit tomu, co mu Harry před chvíli řekl. ,Copak ten chlapec nemůže mít ani na chvíli klid? '
Brumbál se na Harry smutně usmál a odložil šálek na stolek. Chlapec ho napodobil.
„Kdy jsi to zjistil, Harry?" zeptal se ho.
„Minulý rok po Turnaji tří kouzelníků. Vlastně to zjistila madam Pomfreyová a mě to řekla o tři dny později, když si tím byla na sto procent jistá."
*
Než mu Harry všechno řekl, uběhly asi dvě hodiny.
„Pomůžu ti se vším, jak budu moci, můj chlapče, a o to uvolnění ze školy se neboj. Jen se obávám, že tady v Bradavicích budeš muset zůstat a jít do nemocnice den předtím než podstoupíš tu operaci. Voldemort by mohl zjistit, že nejsi v Bradavicích a mohl by podniknout tvůj únos."
Harry mu na tohle odpověděl: „Tušili jsme to. Filip mi řekl, že by se s vámi o tomhle rád poradil a případně i domluvil."
„Vidím, že jste mysleli na všechno," řekl Brumbál a díval se na Harryho se smutkem v očích. Harry se na něj naopak usmál a řekl: „Nebojte se, pane řediteli, já to zvládnu."
Na důkaz těch slov se předklonil a vzal Brumbála za ruku a lehce mu ji stiskl. Bělovousý muž chtěl něco říct, ale už to nestihl, protože se ozvalo razné zaklepání na dveře. Než Brumbál stačil něco říct, vtrhla do ředitelny jako velká voda Hermiona. Držela v ruce dopis.
„Pane řediteli, našli jsme ten dopis od Harryho, jak jste chtěl. Ron si konečně vzpomněl, kam ho dal..."
Harry viděl dnes už podruhé celou rodinu Weasleyových. „Promiňte, pane řediteli," začala se rychle omlouvat Hermiona, když si uvědomila, co vlastně udělala.
„To je v pořádku, slečno," řekl Brumbál a pustil Harryho ruku. Ještě chvíli si navzájem hleděli do očí. Vypadalo to, že si rozumí i beze slov. Poté se ředitel zvedl a šel ke stolu. Ostatní ho následovali. Tedy, až na Harryho, který zůstal sedět. Bylo mu trochu líto, že ho jeho kamarádi nepoznali, ale zase na jednu stranu je to asi lepší. Nechtěl, aby si ho pamatovali takhle. Věděl, že operace mozku je hodně náročná, a že by nemusela také dobře dopadnout.
Znovu se ozvalo zaklepání na dveře. „Dále!" křikl Brumbál a přitom si sedl na křeslo za svým pracovním stolem.
„Dobrý den, pane řediteli, ale můj bratr Daniel potřebuje léky," Harry se tomu musel usmát. Někdy doslova žasnul, jak dokázal být Filip přesvědčivý. To on ho vlastně přesvědčil, aby se nechal operovat.
Filip věděl, že to Harry nechce nikomu říct, kromě Brumbála. Nejspíš to pochopil i on, protože řekl: „Ale jistě, pane Blacku, pojďte dál."
Harry se pomalu zvednul ze svého křesla a šel si stoupnout vedle Filipa.
**
„Je ti dobře, Danieli?" zeptal se ho Filip se starostí v hlase. Harry jen přikývnul. Všichni na ty dva koukali překvapeně. Tedy až na ředitele, ten se naopak usmíval jako sluníčko.
„Danieli, pane Blacku, můžete použít moje komnaty," promluvil Brumbál a ukázal na schodiště nahoru. Filip na to jen přikývnul a vydal se s Harrym nahoru. Poznal na něm, že se sotva drží na nohou. Sice Harry říká, něco jiného, ale on věděl své.
**
„Albusi, co je s tím chlapcem?" zeptal se ředitele Molly Weasleyová a pořád koukala na dveře, za kterými ti dva zmizeli.
„Daniel je velmi nemocný, Molly." Všichni se na Brumbála podívali a zatvářili se smutně. Na víc se ředitele neptali, protože na něm viděli, že o tom nechce mluvit. Nikdo však netušil, že před dveřmi ředitelny někdo stojí a celé to poslouchá.