Vzala jsem mobil do rukou a rozsvítila jsem ho. Měla jsem zprávu z Twitteru od Louise proto jsem najela na ikonku a otevřela jsem tak naše zprávy.
Louis:
Tak na to neměj. Čau
Lehce mě to zarazilo. Co to má znamenat?
Já:
Ty jsi se naštval?
Louisi ?
O chvíli později mi přišla odpověď, kterou jsem nečekala.
Louis:
Neřeš to. Máš pravdu, neměl bych na tebe čas. Mé dítě je mé dítě a rodina by měla být pohromadě. Je konec sbohem.
Mé slzy si vedli cestičky po tvářích. Myslí to vážně. Je konec? Ten pocit úzkosti, samoty byl opět tady. Nesnáším ho. Je jak bestie, která požírá mé tělo ze vnitř. Zrychleně jsem dýchala. Z lehkého pláče se stala histerie a ostré nadávání. Vzala jsem první věc do ruky a třískla jsem s ní o zeď. Byl to hrníček. Roztříštil se o zeď na několik kousků. Z hrníčku se stalo několik střepů, které nejsou po hromadě. Přesně teď je mé srdce jako tento hrníček. Je zničené, roztříštěné na milión kousků a nejde to jen tak opravit. Hrníček zametete a hodíte do koše, ale co se zlomeným srdcem?
"Nesnáším tě." řvala jsem z plných plic. "Nesnáším tě." můj hlas už přestával být silný. "Nenávidím tě." šeptla jsem. Sesunula jsem se na zem, kde jsem si lehla a plakala jsem dokuď jsem vyčerpáním neusnula...
Z lásky najednou není nic.
________________________
Ani nevím co bych na to napsala.
Čekají nás ještě asi tři díly ❤
Hlasujte, komentujte ❤
S láskou Kthxx❤