Štáb dorazil do studií v Torontu, která byla jedna z největších, se kterými se kdy dívky setkaly. Mon se jen rozhlížela kolem sebe, Miranda svou kamarádku neustále upozorňovala na různé zajímavosti. Vstoupili do jednoho ze sálů, spíš hal, kde stál obrovský dům. Všem se otevřela ústa. Vypadal tak opravdově, až se nechtělo věřit, že jsou uvnitř budovy.
„Vážení! Tak jsme konečně tady!" ozval se zvučný hlas menšího zavalitého chlapíka, jehož obličej byl plný optimismu a vřelosti. Rejža jak má být. „Tak vás tady vítám! Tady budeme trávit většinu dne. Doufám, že si svou práci užijeme a zároveň se pobavíme. Ovšem, nerad bych, aby se tady někdo ulejval. Berme svou práci zábavně, ale s dostatečnou zodpovědností. Já jsem Guillermo, říkejte mi Guill. Většina z vás se zná již z přednatáčecích setkání, ale jistě jsme ještě neviděli všechny. Krom našich skvělých herců, zvláště pak těch hlavních," usmála se Guill a podíval se na trojici po jeho levici. Thomas, jedna drobná blondýnka s krátkým sestřihem a krásným úsměvem a vyšší zrzka s tváří jako panenka. „Další, koho si velmi vážím, jsou mí věrní společníci. Přes asistenty, střihače, kameramany, zvukaře, architekty a osvětlovače. Pánové, již jsme spolu několikrát pracovali a znovu jsem si vás vybral proto, že jsem s vaší prací nesmírně spokojen," to se usmál na skupinku asi desítky lidí, která postávala kousek od děvčat. Monserat se kolem sebe nepřítomně rozhlížela a za každou cenu se vyhýbala očnímu kontaktu s Tomem. Miranda hltala každé Guillovo slovo. „A ještě tady máme pár nováčků, které jsem si vybral z řad čerstvě vystudovaných mladých lidí. Miranda Brook bude vypomáhat v maskérně. Věřím, že jste si už všimli té obrovské energie, která z ní doslova srší. Nejde ji přehlédnout," zasmál se Guill a mile se na Mirandu usmál. Ta mávla rukou po ostatních a vyčarovala si na tváři jeden z nejkouzelnějších úsměvu její škály. „A ještě bych chtěl mezi nás uvítat Monserrat Whitechapel. Můj přítel, jenž dívky učil, my ji doporučil. Sám jsem poznal, že Monserrat má skvělé nápady, je chytrá a její bujná fantazie nezná hranic. Monserrat, chci tě mít neustále u sebe při každé scéně, střihu a poznámce. Doufám, že načerpáš mnoho zkušeností a ty využiješ v další práci." Mon zrudla, jak jen to šlo, a podívala se po lidech kolem, kteří se dívali na ni. Byla středem pozornosti a hlavně vnímala ten pár uhrančivých modrých očí. „Děvčata a samozřejmě i vy další: Děkuji za vaši účast. Nechť nám pod rukama vyroste skvělé dílo. A ať z něj vypadne co nejvíce ocenění," usmál se nakonec Guillermo celým studiem se roznesl jásot a potlesk hordy lidí. Pak se štáb rozdělil dle práce a rozešli se studiem po skupinkách, tudíž se Mon a Miranda rozdělily.
„Monserrat!" ozval se kousek od ní zvučný režisérův hlas. Prudce se otočila a vyhledala jeho pohled.
„Ano?" optala se. Guillermo ji pokynul, ať k němu dojde. Monserrat vydechla a vydala se jeho směrem, přímo k onomu umělému domu. Udělala sotva pár kroků, když vedle něj zbystřila trojici herců. V duchu zakřičela a padla v mdlobách na podlahu, přičemž si dodávala odvahu. Pokusila se vyrovnat v zádech a dosáhnout alespoň poloviční elegance, jako ostatní. Když došla ke čtveřici, pousmála se na Guilla.
„Dobře, Mon, tohle jsou naše hlavní hvězdy... No, to jim sice zvedne ego, ale co už. Třeba už to výš ani nejde. Tak: Tohle je Mia," představil Guillermo drobnou blondýnku. Ta s úsměvem podala Monserrat ruku a pevně ji stiskla.
„Jsem Mia Wasikowska."
„Já jsem Monserrat Whitechapel, velmi mě těší," usmála se i ona, přestože velmi dobře věděla, kdo ony hvězdy jsou. Pak jí ruku podala krásná zrzka.
„Jessica Chastain," pousmála se i ona. Monserrat přikývla a usmála se. Tolikrát se připravovala na tu chvíli, kdy potká někoho, před kým by se za normálních okolností nejspíše složila, ale nyní byla pevně odhodlaná zůstat a čelit svým traumatům čelem, namísto toho aby se sebrala a utekla do tmy koutu. Přesto, že k někomu tak slavnému jako ty dvě cítila obrovský respekt a uznání, vnímala přátelskost, podobnou jako od Mirandy. Pak dámy odstoupily a nechaly jediného muže, aby se před rudovlásku postavil a zvedl k ní ruku. Připadala si před ním tak maličká, jak metaforicky, tak doslovně. Její čelo sahalo sotva k jeho rtům. Velmi nejistě a s obrovskými potížemi položila svou ruku do jeho velké hebké dlaně a mírně s ní potřásla.
„Monserrat Whitechapel," špitla a koukala mu do očí. On se svými modrými kukadly vpíjel do těch jejích, které nesly tolik a nelze jedním slovem vyjádřit, jakou mají její oči barvu.
„Thomas Hiddleston. Stačí Tom, Monserrat," pousmál se.
„Stačí Mon," špitla ona. „Já... Chci se ještě jednou omluvit za tu košili..."
„Mon, jestli se budete po celou dobu natáčení omlouvat, budu schválně kazit záběry," usmál se. „Nic se nestalo."
„Dobře," pousmála se téměř zoufale.