Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
„Krásko, bude ti vadit, když půjdu spát? Jsem unavená a potřebuju se vyspat," omlouvala se Miranda asi po dalších dvou hodinách, kdy střídavě tančily či seděly na baru spolu s Robem.
„Ne, v pořádku. Klidně běž," usmála se upřímně Mon.
„Díky, jsi zlatá," pousmála se Miranda, krátce ji objala a odešla. Mon spokojeně vydechla nad haldou kamení, jež jí spadla ze srdce kvůli hádce s ní. Chtěla se otočit a vrátit se k Robovi, ale opět jí cestu zatarasila mužská hruď.
„Děláš to schválně?" optala se a pousmála se.
„Ne," zasmál se Tom. „To ten osud," šeptl a zvedl jeden koutek.
„Děláš ten Lokiho úsměv," podotkla nervózně.
„Lokiho úsměv?" zeptal se nechápavě, ačkoliv věděl, o čem je řeč.
„Jo, ta věc s jedním koutkem úst a obočím," pousmála se a rukou mu mávla kolem obličeje.
„Tančíš?" optal se a nabídl jí ruku.
„Dnes kupodivu pořád," pousmála se a vložila svou ruku do té jeho. Od konečků prstů až po paty jí prošel záchvěv, jenž kupodivu nepovažovala za negativní, ale příjemný a svým způsobem cítila obrovskou radost. Tom si Monserrat odvedl na parket kousek stranou dál od lidí a chytil její druhou ruku, neboť vzít ji za pas považoval ještě za příliš velký risk. Mon v jeho rukách cítila oporu a věděla, že je u něj v bezpečí.
„Monserrat?" optal se šeptem.
„Ano?" šeptla a zhluboka se nadechla. Píseň byla už nějakou dobu pomalejší a rytmus houpavý. Tom ji občasně opatrně zatočil.
„Chtěl bych o tobě vědět víc," pousmál se a upřímně se jí zahleděl do očí.
„Co přesně?" zeptala se.
„Má ješitná stránka by odpověděla: Vše. Ale jako gentlemana by mě zajímalo kupříkladu, co ráda děláš," řekl a pousmál se.
„Zprvu bych ti ráda řekla, že je fajn, že toho ješitu potlačuješ," zasmála se a vydechla. „No s mými zájmy je to těžké... Nic konkrétního a zároveň je toho asi dost. Nevím... Jsem otevřená všemu?" usmála se.
„No tak, Mon, musí být něco, co tě opravdu baví," popoháněl ji Tom s úsměvem.
„Ehm... baví mě kreslení a to dost. Ráda si čtu, což mi připomíná, že Doriana mám přečteného jen půl. Baví mě má práce... Doufám, že to slyšel Guill. Na sporty jsem ale levá."
„A co ráda kreslíš?" Poznala, že se ptá se zájmem a nic nehraje, či se do konverzace nenutí. Měla neustálou potřebu hlídat si záda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jsem ulítlá na oči," přiznala a zvedla koutky úst.
„Oči jsou to nejdůležitější," přitakal Tom. „Máš pěkné oči," vypadlo z něj, možná aniž by to chtěl nebo si něco takového uvědomil. Tak se také tvářila Monserrat. Zvedla obočí a svraštila čelo.
