Při natáčení filmů se stává hodně. Lidé se seznamují, tvoří, poznávají druhé. I z těch nejzatvrzelejších samotářů se občas vyklube přátelská duše, jež jen touží po poznání, ale najít si důvěru, je stojí mnoho.
Monserrat je mladá dívka, je...
Druhý den se děvčata obě probudila na zazvonění budíku. Monserrat si protřela oči a zvedla se z postele.
„Dobré ráno," usmála se na ni Miranda, protahujíc si záda jako kočka.
„Dobré," pousmála se Mon, ačkoliv stále smutně. Miranda se starostlivě zamračila. „Jsem v pohodě, jen se co nejrychleji oblečme a pojďme a snídani. Mám celkem hlad," reagovala raději hned Monserrat.
„Rozkaz," řekla Miranda a zvedla se zpod peřiny, načež energicky ustlala svou postel. I Mon si uklidila, provedla svou ranní hygienu a převlékla se do džín a šedého trika s dlouhým rukávem. Vlasy si stáhla zeleným šátkem a vyšla na chodbu, velmi blízce následovaná Mirandou v červené halence a džínách.
„Dnes nám to šlo nějak rychle," podivila se Monserrat.
„Pracovní poměr zřejmě růže přináší," usmála se Mir a vydala se k výtahům. „Cos vůbec dělala včera?" Monserrat si v duchu stiskl pomyslnou spoušť u spánku.
„Četla jsem si v hale a pak jsem šla na čaj," řekla a čekala na reakci své kamarádky.
„Sama?" optala se.
„Jo, sama," zalhala. Co oči nevidí, to srdce nebolí.
„Dobře. No, každopádně už tě jen tak samotnou nechávat nebudu. Jsem hrozná, vůbec se ti nevěnuju."
„Mir, jsem ráda sama," pousmála se smutně Mon a chytila kamarádku za paži.
„Ale neprospívá ti to," oponovala s vážností v hlase.
„Já ale..."
„Žádné ALE, Monserrat Whitechapel!" řekla výhružně Miranda a nasadila svůj káravý tón, jenž Mon tolik připomínal její matku. Když Miranda zvedla upravené obočí a našpulila ústa, musela se Mon nahlas a od srdce zasmát. „No vidíš to, není ti tak lépe? Není tak lépe světu, když se nemusí dívat na nabručenou slečnu Whitechapel?"
„Asi jo. Pojď na to jídlo, nebo už sebou seknu hlady o zem," pousmála se. Děvčata došla do jídelny a usadila se u stolu u okna s miskami cereálií a bílým jogurtem. Miranda si dala kávu a Mon čaj. Povídaly si a jen spekulovaly o nastávajícím dni první klapky.
„Jak já se těším," spustila brunetka s plnou pusou snídaně.
„To ano. Jen mám trochu strach, že něco zkazím. Co když nebudu pracovat podle Guillermových představ?" zeptala se Mon, jakoby sama sebe.
„Vážně? Jsi ta nejlepší ve svém oboru, kterou znám. Mon, kdyby si na tebe někdo někdy stěžoval, dělal by chybu a Guillermo vypadá jako muž, který chyby nedělá. A neříkám to jen proto, že jsi moje přítelkyně," řekla vážně a zvedla koutky úst. Mon se usmála, nahnula se přes stůl a objala Mir kolem ramen.
„Děkuju ti," špitla do látky halenky. Miranda trochu zmateně omotala ruce kolem jejího pasu a pohladila ji po zádech.
„Není zač. Zasloužíš si to," pošeptala nazpět.
***
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Mir, já sebou seknu o zem," ohlásila Monserrat těsně před prvním úderem klapky. Scéna byla nachystaná, všichni byli na svém místě, včetně dokonalého pana Hiddlestona v bílé volné košili zastrčené v kalhotách s vlasy upravenými do stylu šlechtice baroneta Sharpa. I přes opětovné nesympatie musela uznat, že vypadal skvěle. Jessica měla bílou dlouhou košili a paruku černých vlasů, jež měla přehozené přes rameno. Monserrat krátce pohlédla na Guilla, který soustředěně kontroloval scénu, přičemž měl v očích malé jiskřičky dětské radosti. Nad tím se musela chtě nechtě pousmát.
„Dobře, jdu za Guillem," oznámila tiše Mirandě.
„Fajn, drž se," pousmála se Miranda a krátce jí stiskla ruku.
„Ty taky," pousmála se. Otočila se a pomalu procházela mezi kabely, kamerami a rekvizitami k režisérovi.
„Jsem tady," špitla ke Guillermovi. Ten se na ni usmál a přikývl. Nejlepší šéf pod sluncem, pomyslela si.
„Tak se posaď tady a kdykoliv tě něco napadne, hned se ozvi," řekl a mávl na židličku vedle sebe. Monserrat se zvesela posadila a založila si ruce v klíně. „Dobře! Tak začneme! Klapka! Kamera! Akce!"
V ten moment se vše před kamerami včetně nich dalo do pohybu a dění za nimi bylo jako zamrzlé. I Mon jen tiše seděla a pečlivě vnímala veškeré dění.
„Stop!" zvolal Guill a všichni se vrátili z transu, přičemž se zvědavě otočili na režiséra a čekali na jeho poznámku. „Jessico, zkus vypadat trochu více... naštvaně. Thomase, jako svého bratra, miluješ a Edith bys tudíž měla opravdu nenávidět. Zkus ale vypadat, jako bys to v sobě dusila. Jinak kamery dobrý, můžeme pokračovat." A opět na povel se všichni utišili a pokračovali v natáčení. Guillermo měl každou chvíli nějaký nápad a když se ozvala i Mon s návrhem úpravu stylu Edith, a to místo copu rozpuštěné vlasy k noční košili, mohl se Guill pýchou vynadívat, jak Monserrat vstala a sama Mie vlasy upravila, přičemž se na ni blondýnka usmála. Během natáčení ještě párkrát s režisérem probrala několik svých návrhů, které povětšinou uznal za skvělé a přistoupil na její plán. Byl rád, že má někoho, kdo mu s radostí pomáhá a jde na něm vidět, že ho svá práce baví a velmi si jí váží, tak jako Mon.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
***
Když se dotočila poslední scéna v hale domu, což zabralo víc než polovinu dne, přičemž už se zapojili všichni herci a dva z duchů, plánovala si Mon ještě obkouknout kostýmy ostatních duchů, jelikož ti ji opravdu zaujali, přestože ji děsili.
„Mon, počkej, půjdu s tebou a vezmu i maskéry. Jen chvíli vydrž," řekl jí Guill a pozastavil ji, sotva prošla studiem.
„Dobře, já půjdu napřed," pousmála se a se svolením rejži vyšla. Celým dnem byla nadšená. Všichni odváděli neskutečnou práci a být součástí tak dobře namazaného stroje jako štáb, byl zlatý důl. Nemohla se neusmívat i přes šok z noci, který se pokoušela neustále potlačovat a vyhánět z hlavy pryč. Prošla chodbou a mířila dál ke kostymérně a maskérně, kde byly uloženy masky duchů. Byla již vcelku myšlenkami někde jinde, tudíž si ani nevšimla absence světel v jedné části budovy, kde jen v dlouhé chodbě svítila záložní úniková světla. To si však uvědomila trochu později, až když byla před maskérnou. Otočila klíčkem ve dveřích a pomalu je otevřela. Automaticky cvakla po vypínači, ale nic.
„Sakra," zaklela si pro sebe a chystala se vytáhnout z kabelky mobil, čímž by si posvítila, ale vyrušily ji tiché kroky vycházející z místnosti. Ztuhla v pohybu a vystrašeně zírala do tmy.
