Já? (Tom Hiddleston FF)

Azyl

Spolu došli až na hotel. Ačkoliv se Tomovi nezdála zrovna v dobrém stavu, hlavně co se psychiky týče, viděl na ní, že bojuje a co nejméně dává najevo. Když přišli, byl vestibul prázdný a chodby na tom byly obdobně. Mlčky nastoupili do výtahu. Dále beze slov prošli chodbou až k jejímu pokoji. Mon z kabelky vyhrabala klíče, zatímco ji Tom pozoroval. Byla nervózní, v očích se jí občasně zaleskla slza zklamání a dech se jí třásl. V ruce již držela klíč, ale váhala.

"Chceš jít ke mně?" zeptal se, když zpozoroval bezmoc v jejích očích. Otočila na něj svou tvář a přikývla. Tom se pousmál, co jen to šlo, chytil ji za ruku a vyšel ke svému pokoji.

***

"Půjdeš do sprchy?" optal se hned, když vešli do místnosti.

"Jo, horká voda by přišla vhod. Na prstech mám asi omrzliny," řekla a mírně se pousmála.

"Dobře, já ti půjčím něco na spaní," řekl, načež se sehnul a líbl ji na čelo.

"Děkuju, Tome," vydechla vděčně a zavřela oči. Cítila se ublížená, zrazená, potopená v přetvářce, ale když se podívala do jeho očí, dobře veděla, že Tom je ten, který ji drží nad vodou. Cítila se u něj v bezpečí, chráněna ním.

"Neděkuj," šeptl jí do vlasů. Mon cukl jeden koutek úst. Dlouho nikomu nepropadla tolik, jako jemu.

"Tak fajn, kdeže je ta..."

"Tam," skočil jí do řeči a ukázal na dveře v rohu pokoje. Monserrat se pousmála a zalezla do koupelny. Vděčně ze sebe shodila oblečení a zalezla do sprchového koutu. Nechala horkou vodu smýt ze sebe všechny nepříjemnosti a strarosti a strach. Umyla si hlavu, vydrbala si kůži a opláchla si obličej. Podívala se na své pravé rameno, kde se jí na bílé kůži přilepily rudé vlasy a se stékajícími pramínky vody se pohybovaly a kroutily jako hadi. Chvíli je jen pozorovala, načež se probrala ze svého snění a otočila kohoutkem. Když se usušila, zabalená v osušce opatrně vyšla z koupelny. Tom seděl na posteli a hleděl do svého mobilu. Když ale koutkem oka zahlédl pohyb, přesunul svou pozornost k podnětu rušení. Mon stála s mokrými vlasy v ručníku kousek od něj, téměř zalapal po dechu.

"Promiň," začervenala se, "Ale neměla jsem si co obléct."

"Moje chyba," vyhrkl horlivě a vyskočil na nohy. Trochu neohrabaně prošel kolem ní a ze skříně vytáhl své modré triko a šedé tapláky, které jí podal. Mon se usmívala, jeho rozpaky jí přišly roztomilé. Začala chápat, jak se zřejmě cítí on ve většině případů rudých tváří.

"Díky," usmála se na něj.

"Jo... Tedy není zač," odpověděl. Musel zavřít oči a několikrát se zhluboka nadechnout.

"Aspoň víš, jaké to je pro mě," řekla a vrátila se do koupelny, aby se mohla obléct. S úsměvem ze sebe shodila osušku a oblékala se.

"Co myslíš?" zavolal za ní a usadil se v křesle. Bradu si opřel o dva prsty a s napětím čekal na další slova. Netušil, co má Mon na mysli.

"Tvé červené tváře!" zavolala ona. Tom se zasmál na uvědoměním se.

"Tak jako tak. Za ty tvé jsem mohl já a za ty mé můžeš ty! Jsme si kvit, krásko," ozval se a znovu čekal s vítězným úšklebkem na tváři. Nemusel vyčkávat dlouho. Nemusel ani poslouchat, neboť místo odpovědi mu stačil pohled na Mon v jeho tričku, které bylo roztomile velké, a její červený obličej. "Opět se červenáš?" zeptal se s širokým úsměvem.

"Těmi lichotkami si mě rozmazlíš," řekla a posadila se vedle něj.

"Trvalo by mi hodně dlouho, kdybych si rozmazlil zrovna tebe," šeptl a zvedl své oči k jejím. Musela se pousmát nad tím výrazem, který již několikrát viděla za kamerou. Dobře však věděla, že tenhle hraný není.