Já? (Tom Hiddleston FF)

Seznamujeme se

Po jídle přibrala knihu a odcházela se usadit zpět do vestibulu, když jí dohnal Tom a chystal se s ní pokračovat v rozhovoru, neboť hned po tom, co dorazili na hotel, se mu vypařila.

„Monserrat?" optal se a donutil ji se zastavit.

„Ano?" zeptala se a zvedla k němu tvář.

„Máte čas, nechcete si... já nevím, popovídat? Můžeme si dát kávu nebo čaj, co vy na to?" usmál se. Zoufale se pokoušela vymyslet výmluvu, cokoliv, jen aby nikam nemusela. Navíc s ním. Nemohla říct, že by jí vadil, že by se ho vyloženě chtěla stranit, ale cítila spíš obrovský respekt. A nevěřila, že by se s NÍ chtěl vůbec bavit.

„No..." Podívala se mu do očí. „Tak dobrá."

„Skvěle. Hned přes ulici je výborná kavárna a čajovna, můžeme se posadit tam?" optal se.

„Dobře, tak já se dojdu převléct," pokrčila rameny a krátce vyhlédla z velkých oken na ulici.

„Stačí deset minut? Sejdeme se tady dole," řekl a mírně zvedl jedno obočí do tázavé grimasy.

„Snad ano. Tak zatím," špitla a odešla bez dalších slov do pokoje.

Chvíli dumala nad tím, co by si oblékla. Nakonec si vybrala džíny, zelené tričko s dlouhým rukávem a černobílé pončo. Hodila na sebe kabát, přes rameno si dala kabelku a vyšla k vestibulu.

Tom už čekal v hale, když výtahem sjela dolů. Ladnými kroky došla až k němu a očekávaně se na něj podívala. Slušelo jí to.

„Můžeme vyrazit?" optal se.

„Je to jen přes ulici," řekla a pousmála se.

„Ano... Můžeme?" usmál se zeširoka.

„Tak dobře," pousmála se i ona a rozpustile vyšla ke dveřím. Nezapřel toho gentlemana a podržel jí dveře. Monserrat prošla kolem něj poněkud v rozpacích a venku se za ním otočila a počkala na něj.

„Je ještě větší zima, než v poledne," konstatovala a přitiskla si kabát blíž k tělu, přičemž se snažila vyhánět krev z tváří. I zarytá romantička jako ona nečekala od muže základní pravidla slušného chování, navíc na ně nebyla ani zvyklá. Nevěděla, jak má k nim přistupovat.

„To ano. Raději zalezeme do tepla, hm?" Všímal si jejího vnitřního boje.

„To by bylo fajn," špitla a spolu s Tomem přešli cestu ke kavárně.

Jakmile se usadili u jednoho stolu v rohu vedle krbu, objednali si a dali se do řeči.

„Monserrat, mohli bychom si tykat?" optal se zničehonic. Chvíli na něj zůstala zírat, ale pak přikývla.

„No, dva měsíce se budeme vídat prakticky denně, myslím, že by to bylo na místě," řekla.

„Výborně. Takže, Tom," pousmál se a natáhl k ní ruku. Nejistě do ní vložila svou a stiskla ji.

„Mon," řekla a zvedla obočí. Vnímala jen hebkou kůži jeho dlaní. I kdyby ho neznala, myslela by si, že žádnou těžkou práci dozajista nedělá. Tak hebkou ruku u muže nikdy nepocítila.

„Líbí se ti Toronto?" zeptal se hned ze startu.

„Toronto je krásné. Moc jsem toho nenacestovala, až na Paříž, Athény a jih Norska, ale tady je zase o něčem jiném. Je tu krásně, i v zimě," pousmála se.