Já? (Tom Hiddleston FF)

Cesta za snem

Druhý den ráno na letišti se sešla většina štábu, krom režiséra, hlavních herců a pár dalších pracovníků. Děvčata byla z toho všeho u vytržení, ačkoliv Monserrat to nedávala tolik najevo. Miranda si se všemi povídala, utvrzovala vztahy, které již začala budovat během schůzek před natáčením. Miranda si myslela, ba co věděla, že svou práci si zasloužila. Několik let spolu s Mon tvrdě dřely, aby se dostaly k filmu. Když se dozvěděly o natáčení Crimson Peak, hned sháněly kontakty k režisérovi, který si sám vybíral lidi z okruhů škol. Potřeboval mladé, chytré, nápadité lidi, kteří by mu práci usnadnili a zároveň zpříjemnili. Mezi scénáristy a asistenty si vybral Monserrat, která ho zaujala svými nápady a fantazií. Do kostymérny a maskérny nastrčil Mirandu, která již na první pohled slibovala skvělý vkus a energii.

Jen pár lidí si všimlo drobné slečny, která postávala kousek od skupinek lidí na letišti. Měla na sobě černý kabátek, džíny a zpod černé čepky jí trčely rudé vlasy. Zelenošedé oči zabodávala k oknům, tváře a trochu větší nos měla obsypané pihami a překrásně vykrojené rty měla zimou popraskané. Nebyla nalíčená, a přesto byla její tvář výrazná.

Oproti své přítelkyni, které bylo všude plno, ale nebyla vlezlá, byla jako měsíc vedle zářícího slunce. Přirovnat ty dvě ke slunci a měsíci bylo dokonale výstižné. Usměvavá a komunikativní, vysoká, štíhlá Miranda se rozhlížela svýma hnědýma očima kolem. Nakrátko ostříhané hnědé vlasy, které nosila vždy buďto precizně učesané a upravené, nebo rozcuchané a stále to vypadalo jako záměr, k ní perfektně seděly. Oblečená chodila v pestrých barvách. Ani ten den nezklamala a oblékla si červený kabát, světle hnědé kalhoty a černé kozačky. Působila spíš jako jedna z hereček, než jen maskérka.

„Mon!" zavolala ke své kamarádce. Monserrat se vzpamatovala a ze svého snění se vrátila zpět na zem na londýnské letiště mezi lidi. Párkrát zamrkala a vydala se davem k Mirandě.

„No?" optala se, když se konečně prodrala k ní. Stála uprostřed hloučku několika pánů, možná o pár let starší než ony dvě.

„Tohle jsou páni kameramani," usmála se Miranda a rozhlédla se po skupince. Muži nemohli z překrásné brunetky spustit oči a Monserrat se málem ani nevěnovali.

„Těší mě," špitlo pár z nich a letmo na Mon pohlédli. Nezbývalo jí nic jiného, než si pomyslet, že si oči vykroutí jejich neustálým protáčením.

„Jmenuje se Monserrat Whitechapel," řekla Miranda.

„Whitechapel? Jako ta slavná čtvrť, ve které vraždil Jack Rozparovač?" optal se jeden z kameramanů.

„Ano, jako ta čtvrť. Také dost často slýchávám poznámky typu: Hm, Monserrat, to už není příliš daleko od Nosferatu. S tvým jménem bychom si na tebe měli dávat pozor," pronesla téměř sarkasticky.

„Pánové, omluvte Mon, ona je občas dosti nepřístupná," pousmál se Miranda a pohledem svou malou rudovlasou přítelkyni probodávala.

„Lidi, letadlo máme tady! Vyrážíme!" zavolal hlavní asistent režiséra. Celý štáb se vydal ke gatu. Miranda a Mon pobraly své kufry, přičemž se pánové Mirandě velmi ochotně nabízeli s pomocí, ona je však odmítala. Monserrat se už těšila, až zaleze do letadla, vytáhne si knihu, bude v teple, dá si čaj a bud mít klid.

To ještě netušila, že do ní bude Miranda celý čtyřhodinový let hučet své poznatky, dojmy a kdeco.

„Mir, prosím tě, můžeš na chvíli přestat. Můj mozek tě přestává poslouchat. Dej si pět minut pauzu, trochu se prospím, ano?" pousmála se.

„Jasně, máš pravdu. Asi moc mluvím," omluvila se brunetka.

„Jo, asi jo. Díky," pousmála se. Monserrat se opřela o sedačku a zavřela oči.