Původně bylo v plánu, přidat v sobotu večer, ale pak se to trochu zvrtlo a já se k tomu dostala až v nedělu, ale to se zase můj milovaný notebooček rozhodl protestovat- jeeej. Takže proto kapitola až dneska:) Snad se bude líbit:)
Vote and koment potěší:)
Na tváři mě zašimraly sluneční paprsky prodírající se skrz zatažené závěsy, což mě donutilo nespokojeně zamrčet a přetočit se na druhý bok zády k nevítanému světlu. Rukou jsem zašmátrala po levé straně, snažíc se nalézt dokonalé tělo, které by tu mělo ležet, ale místo něj jsem se dotkla jen pomuchlaného hebkého povlečení a prostěradla.
Kvůli mému neúspěchu jsem otevřela oči a podívala se na prázdné místo vedle mě. Promnula jsem si rozespalé oči a zívla, rukou zajíždějíc do svých rozcuchaných vlasů, které by vážně potřebovaly umýt.
Chvíli jsem jen tak ležela a koukala před sebe, když v tom se mi v hlavě přehráli obrázky z předešlé noci, které pro mě byly něčím tak dokonalým, že to ani nejde slovy vyjádřit.
Najednou se otevřely dveře od ložnice, což mě donutilo k nim stočit pohled, načež jsem mohla spatřit Neymara oblečeného pouze v černým boxerkách, které mi dělaly těžké všímat si i jiných částí jeho těla, držíc v rukou tác.
,,Dobré ráno, sluníčko," řekl s milým a širokým úsměvem pomalými kroky míříc k posteli, na které jsem ležela, též se usmívajíc, protože při pohledu na něj to ani jinak nešlo. ,,Doufám, že ses dobře vyspala."
Pomocí dlaní jsem se posunula výš, abych se zády opírala o desku za postelí. ,,Naprosto výborně."
Ney položil tác na mé natažené nohy, schované pod bílou peřinou, stejně jako celý zbytek mého těla, a mě do nosu uhodila příjemná vůně lívanců s čokoládou a ovocem, které se na tácu nacházely pospolu s černou kávou, ze které stoupala pára. ,,To rád slyším." Sklonil se ke mně a přitiskl své dokonalé měkké polštářky na mé čelo, načež mi přejel hřbetem ukazováčku po linii levé líci. ,,Všechno nejlepší k narozeninám," zašeptal, jako by to byla ta nejtajnější slova, a podíval se ně mě svýma čokoládovýma knoflíkovýma očima, do kterých bych se vydržela dívat věčnost, načež se posadil vedle mě.
Můj úsměv se po tváři rozlil ještě víc, když tato slova vyslovil, a za dlouhý řetízek z chirurgické oceli s placatým přívěškem, který se mu pohupoval na opálené hrudi, si ho přitáhla k sobě ještě blíž, abych mohla spojit naše rty ve vášnivý polibek. Prsty jsem mu zajela do vlasů a mírně za ně zatahala. ,,Děkuju," vydechla jsem, když jsme se od sebe odtáhli, a nechala ho, aby si lehl vedle mě, ruku obmotávajíc kolem mých ramen.
,,Řekl jsem si, že by tě lívance mohli potěšit a tak jsem se o ně pokusil podle online receptu." Uchechtl se. ,,Vstával jsem kvůli tomu brzo, za jiných okolností, bych ještě spal a nevstával z postele. Tak snad ti budou chutnat." Znovu mě políbil na čelo, načež mi levou rukou pobídl, abych se do lívanců, které opravdu nádherně voněly, pustila.
,,Máš je výborné," ohodnotila jsem, jakmile jsem spolkla první sousto a věnovala mu mlaskavou a sladkou pusu na tvář, víc se hlavou tulíc k jeho hřejivé hrudi, která se pravidelně zvedala. ,,Myslím, že až budeš v důchodu, tak by ses mohl věnovat vaření." Šťouchla jsem do něj a nabodla na vidličku kousek lívance, který si přiložila k ústům.
,,Zase nepřehánějme" Zasmál se a uzobl mi jednu nakrájenou jahůdku, díky čemuž jsem ho obdarovala zamračeným pohledem, ale v mžiku, jakmile se na mě nevinně usmál, polevila. ,,Jak se nasnídáš, tak se obleč a někam zajedeme, jo?"
,,Kam?" zeptala jsem se zvědavě, odkládajíc vidličku na talířek, vyměňujíc ji za bílý hrníček kávy, ze kterého jsem opatrně usrkla, abych si nespálila jazyk.
,,Překvapení." Pokrčil rameny jako by nic, přejíždějíc mi dlaní pravé ruky, kterou měl stále obmotanou kolem mých ramen, po paži nahoru a dolů, čímž mi na její kůži vytvářel příjemně hřejivý pocit.
Vzhlédla jsem k němu a podívala se na něj nevinnýma psíma očima, doufajíc, že ho prolomím a on mi prozradí jeho plány, nebo spíš naše plány na dnešní dopoledne, protože jsem nevěděla, co od něj očekávat.
,,A nekoukej se na mě tak, neřeknu ti to," řekl frustrovaně s povzdechem a následně se usmál. ,,Ne!" zopakoval, když jsem se o to pokusila znovu.
,,Ale no tak, Ney." Nakrčila jsem spodní ret, stále přímo hledíc do jeho očí, jako bych se skrze ně chtěla dostat do jeho hlavy a nalézt v nich odpověď na mou otázku, kterou mi nehodná zodpovědět.
,,Kolem třetí přijedou Car s Axelem a Davim," změnil rychle téma, prohrabujíc si levačkou vyčesané vlasy.
,,Neymare, nezakecávej to jiným tématem!" napomenula jsem ho a pleskla rukou přes jeho holé stehno. Upřímně mě docela rozptylovalo, že je pouze v boxerkách, které mu perfektně sedli, vzhledem k tomu, když si vybavím, co se dělo včera. Nevím, kde se to ve mně najednou všechno brala, ale neodmítala bych opakování té úžasné scénky. Ale tak, tohle necháme na jindy, radši.
,,Taky tě miluju," škádlil mě dál a ignoroval moje namítání.
Nespokojeně jsem zamrčela a hodila po něm jeden z malých polštářků, který jsem měla po ruce, přičemž ho mé počínání rozesmálo, jako kdybych řekla nějaký vtip století a to já říkat vtipy neumím.
,,Jsi tak roztomilá, když se rozčiluješ." Znovu se zasmál a pohladil mě po tváři. ,,Nech se prostě překvapit, pak by to už nemělo takový efekt, jaký chci, aby to mělo," dodal vzápětí, zastrkujíc mi neposedný pramen vlasů za ucho, načež si povzdechl, jakmile se mu rozezvonil mobil, který měl položený na nočním stolku. Natáhl se pro něj a podíval se na displej. ,,Promiň, tohle musím vzít." Usmál se na mě, slezl z postele na podlahu a za odchodu z ložnice hovor přijal.
Pokroutila jsem hlavou a znovu se vrátila ke své snídani, kterou pro mě Ney připravil. Nelhala jsem o tom, že to měl dobré a musím přiznat, že mě tím příjemně překvapil. Takové ranní překvapení bych si nechala líbit pořád.
Neymar se vrátil po zhruba pěti minutách, co jsem měla půlku své naložené porce v sobě, tác odložený na nočním stolku a upíjela z hrníčku kávu, který jsem držela v obou rukách, jako bych si je chtěla ohřát. ,,Kdo to byl?" optala jsem se ho ze zvědavosti.
,,Nikdo." Ušklíbl se a otevřel velkou skříň, ve které měl své oblečení, načež se natáhl po tmavých džínových tříčtvrtečních kalhotách a bílém tričku s krátkým rukávem. ,,Pokud jsi dojedla, bylo by dobré, kdyby ses převlékla, protože bych vážně nestál o to, aby tě takto-" Poukázal na mé tělo, schované pod peřinou. ,,-viděl někdo jiný kromě mě." Mrkl na mě a začal si oblékat třičtvťáky, přičemž jsem ho sledovala jako svatý obrázek.
Odložila jsem hrníček se skoro vypitou kávou na tácek a natáhla se po tričku, které jsem měla původně na spaní, než mi ho někdo sundal, schoulené na kraji mé půlky postele. ,,No, ale já si chci jít ještě hodit sprchu a umýt si hlavu, protože s tímto nikam nejdu." Mrkla jsem na něj též a přetáhla si tričko přes hlavu, odkrývajíc ze sebe deku a děkujíc za to, že mi to tričku sahalo zhruba do půli stehen, což se však Neymarovi podle jeho náhlého pohledu na mé zakryté tělo, nezamlouvalo. ,,Takže mi dej tak půl hodiny, i když radši hodinu." Proběhla jsem kolem něj a vlepila mu rychlou pusu na tvář.
,,Hodinu? Děláš si srandu?" ozvalo se ze mnou. ,,Bože, kluci říkali, že já jsem horší jak baba, ale ty jsi ještě horší, Bruno." Uchechtl se.
Usmála jsem se nad jeho reakcí a zavřela se v koupelně, kde jsem si sundala tričko a okamžitě vlezla do sprchového kouty, spouštějíc na sebe příjemné kapky vody, které pomalu sklouzávali dolů po mém holém těle.
*****
,,Vážně nechápu, jak jsem dokázala přijmout fakt, že budeš řídit ty." Pokroutila jsem hlavou, hrajíc si mezi prsty s dlouhými třásněmi na mé bílé vestičce, které mě šimraly na odhalených stehnech pod hnědými kraťásky, zatímco jsme jeli v autě, já stále nevědíc kam.
,,Hele, nedej ze mě zas takového mrzáka, jo?" Podíval se na mě s úsměvem, otáčejíc volant doprava. ,,A navíc, jak bys chtěla řídit ty, když ti za nic neřeknu, kam jedeme, hm?" Šťouchl do mě, držíc volant jen v jedné ruce, načež svou dlaň pokládajíc na mé stehno, které mi jemně zmáčkl. ,,Buď trochu trpělivá a důvěřuj mi, sama jsi vždycky říkala, že důvěra je ve vztahu základem."
,,To nepopírám, ale prostě- agrrr." Prohrábnu si vlasy a zhluboka si povzdechujíc. ,,Jak to děláš, že si vždycky dokážeš prosadit svoje?"
,,Tak jako to umíš ty." Zasmál se a znovu mi zmáčkl stehnu, načež po něm začal přejíždět. ,,Uvidíš, že budeš příjemně překvapená a hned mi odpustíš, že jsem ti to neprozradil." Vrací pohled zpátky na vozovku před sebe.
Poraženecky si povzdechnu, pokládajíc svou dlaň jeho, která sídlila na mém stehnu, a začala si hrát s jeho prsty. ,,Víš, nad čím jsem přemýšlela?" řeknu najednou, pohled sklopený na naše dlaně. Nečekala jsem na jeho reakci, jelikož jsem cítila pohled jeho očí, které střídavě směřoval na cestu a pak zase na mou osobu. ,,Že když bych se měla poohlédnout po nějaké práci. Přeci jen nepředpokládám, že se vrátím do Santosu v brzké době, protože chci být tady s tebou, a cítím se strašně, když musím na nákupy používat část tvých peněz, které mi dáš. Je mi to takové nepříjemné, prostě- cítím se neschopně."
Chvíli bylo ticho, než Ney zastavil své, kvůli semaforu, jak jsem po chvilce zjistila. Sundal svou dlaň z mých stehen a chudil mezi dva prsty mou bradu, čímž mě donutil se mu podívat do očí. ,,Víš, že tohle vůbec nemusíš řešit? Mně to problém nedělá. Ty peníze ti nedávám, protože musím, ale protože chci. A to je sakra velký rozdíl:" Zformuloval své růžové rty do povzbudivého úsměvu. ,,Takže tohle téma bych prozatím nechal volné. Chci totiž, abych své volné dny, kterých teď mám nazbyt a mohl bych je v klidu rozdávat kolem, trávil především a hlavně s tebou. A nejsi ani zdaleka neschopná, takže se neciť nepříjemně, protože to nemáš zapotřebí." Nahnul se ke mně a věnoval mi rychlý polibek na rty. ,,Ale teď- otevři ten šuplík a vytáhni z něj šátek."
Nechápavě jsem se na něj podívala a zamrkala, čekajíc, kdy mi řekne, že si dělá srandu. Na co sakra šátek? Pořád sice lepší než kukla, jelikož to bych si začínala myslet, že se chystáme vykrást banku, což by mi vůbec nesedělo k jeho proslovu, který mi právě dal.
,,Nekoukej na mě tak a vytáhni ten šátek." Zasmál se a rozjel se za autem před sebou.
Udělala jsem tedy jak po mně chtěl a otevřela šuplík pod palubní deskou, ze kterého jsem vytáhla tmavě modrý bavlněný šátek. ,,Co s ním?" zeptala jsem se nechápavě s kapkou obav.
,,Zavaž si ho kolem očí, pokud to zvládneš sama," určil a já šátek začala skládat do trojúhelníčku, aby se mi líp sroloval do širšího pásku.
,,Můžu se tě zeptat, co se právě snažíme podniknout? Ten šátek mě začal mnohem víc znepokojovat." Řekla jsem s nepatrným pousmáním, čekajíc, zdali mi to konečně vysvětlí.
Ale to jsem se zdaleka mýlila, protože jen záporně zakroutil hlavou. ,,Zavaž si ty oči a nevyptávej se pořád, nedočkavče jeden."
Opět jsem si s pokroucením hlavy povzdechla a přiložila složený pásek šátku na oči, abych si je mohla zavázet. ,,Jestli mě zavedeš někam, kde moje překvapení nebude nacházet na stupnici od jedné do desíti, kde je desítka největší radosti, aspoň na osmé příčce, tak si mě nepřej," varovala jsem ho, utahujíc si uzel, který jsem si udělala z obou konců šátku.
,,Kolik ukazuju prstů?" zeptal se Ney, ale vzhledem černo černé tmy před sebou, jsem mu nedokázala odpovědět, což bylo pro něj určitě dobře, ovšem pro mě ani zdaleka.
,,Nevidím, spokojenej?" Uchechtla jsem se. ,,A pokud na mě ukazuješ prostředníčka, tak ti přísahám, že ti ten prst zlomím," varuji jej.
,,Hups," vypustí z úst, načež si ode mě, překvapivě přesně, vysloužil pěstí do ramene, což ho přimělo se rozesmát. ,,Jsme tady, tak si to nech zavázané, a nešvindluj, prosím."
Poslechla jsem ho, a i když mě mé podvědomí pokoušelo, abych se podívala, kde se nacházíme, tak jsem s rukama spojenýma v klíně čekala, až mi dá nějaký pokyn. Pokud tedy.
Zaslechla jsem, jak vytahuje klíčky ze zapalování a otevírá své dveře, které následně přibouchne a já se v autě ocitla sama, čekajíc, co se bude dít. Nebyl to nijak příjemný pocit, nevědět, co vás čeká, i když to má na svědomí váš přítel, jenže u něj opravdu člověk nikdy nemůže vědět, co očekávat.
Najednou se však otevřely dveře vedle mě a ucítila jsem Neymarovu dlaň na mých spojených rukou, které rozpojil a zatáhl za pravačku, čímž mě pobídl, abych vystoupila. ,,Dávej hlavně pozor na hlavu," řekl, a i když jsem ho neviděla, mohla jsem usoudit, že se usmívá.
,,Hlavě mě prosím tě veď dobře, nechci do něčeho narazit, nebo o něco zakopnout," upozorním ho.
Pomalými krůčky jsem šla před Neymarem, pevně ho držíc za ruku, protože jsem opravdu nestála o tom, abych si něco nešťastnou náhodou udělala. ,,Zvedni nohu, protože se před tebou nachází dva schody." Opatrně jsem tedy zvedla jednu nohu a pak druhou, načež jsem mohla poznat, že jdeme do domu, jelikož už na mě nesvítilo tolik hřejivé sluníčko.
,,Tak a teď zastav," řekl mi Ney po chvíli, načež jsem kolem sebe, mohla zaslechnout něčí tichý hlas.
Zastavila jsem, stále držíc jeho ruku v té své, kterou ovšem po chvilce vytáhl z mého sevření a položil mi ji na ramena. ,,Zavři oči, i když budeš mít ten šátek dole a nešvindluj," zašeptal mi do ucha, což mě donutila nepatrně nadskočit leknutím, jak jsem to nečekala. ,,Co se lekáš?" Uchechtl se a začal mi povolovat uzel, díky čemuž mi pomalu začal padat dolů.
,,Nemůžeš mi šeptat něco do ucha, když nevím, že to máš v plánu," informuji ho. ,,Už můžu?" zeptám se a tisknu k sobě víčka, když odtahuje šátek o oblasti mých očí, až můžu pocítit, že zmizel úplně. ,,Ney?" zeptala jsem se nejistě, když mi nějakou chvíli neodpovídal.
,,Ještě chvilku." Znovu položil své ruce na má ramena a popostrčil mě dopředu. Udělala jsem zhruba pět krok kroků, když mě zastavil. ,,Můžeš," řekl a já pomalu otevřela oči.
Přede mnou se nacházelo bílé plátno a kolem byly postaveny stojany se světly v různých polohách a úhlu, svítíc na ono bílé plátno. Hned jsem poznala, kde se nacházíme- ve fotostudiu. Otočila jsem se na Neymara, který se usmíval od ucha k uchu a skočila mu kolem krku, držíc jeho tvář v dlaních a tisknouc své rty k těm jeho ve vděčný polibek. ,,Jsi zlatíčko," řekla jsem mu, když jsem se od něj odtáhla.
,,Řekl jsem si, že by tě potěšilo, stát se na chvíli modelkou a udělat si pár profesionálních fotek. Tak jsem se domluvil tady s Marcem a Miou-" kývl hlavou za mě, a když jsem se otočila, tak spatřila mladého muže se ženou, sedíc opodál v černým točitých křeslech a mile se na nás usmívajíc. ,,-aby mi ti to pomohli splnit jako dárek k tvým úžasným kulatým narozeninám, protože tě moc miluji a chci abys byla šťastná." Nemohla jsem jinak, než se znovu přitisknout na jeho rty, obmotávajíc své ruce za jeho krkem, děkujíc mu za to, že to pro mě udělal.