Pohled Sama :
Prudce otevřu dveře od svého domu a vkročím do něj. Následně pořádně třísknu dveřmi a odhodím svou tašku někam do rohu chodby. Rozejdu se do kuchyně a na stole leží lísteček od mých rodičů.
„Samuely , jeli jsme na pár dní pryč. Nevíme, kdy se vrátíme" odfrknu si a lísteček hodím do koše. Takhle vypadají moji rodiče. Vždy se někam na pár dní zdejchnou a je jim u prdele, co bude dělat jejich syn, tudíž já.
Zapřu se rukami o linku a zrychleně dýchám. Následně se znovu postavím a začnu kopat nebo bouchat do všeho , co je kolem mě. Potřebuji si vylít svou zlost a věřte mi, že zlosti mám momentálně v sobě až moc.
Po chvíli, kdy už mi z ruky teče malý proud krve, se zastavím a dívám se na tu spoušť kolem mě samého. Vidím, že jsem dokonce urval dvířka od jedné u poliček, ale jinak to nejde až tak moc vidět.
Vytáhnu z tátovy skříňky láhev s obsahem nažloutlé tekutiny a ihned ji otevřu. Napiji se a cítím, jak mi teplá tekutina stéká krkem. Je to docela uvolňující pocit a já potřebuji aspoň na malý moment na všechno kolem mě zapomenout, jinak se z toho všeho zblázním.
******
@Sam_Hochlein : Promluvme si
@Amanda_Forbes : Dala jsem dost jasně najevo,že s tebou nechci mluvit, už nikdy
@Sam_Hochlein : Lžeš mě i sobě!
@Amanda_Forbes : Nelžu...
@Sam_Hochlein : Miluješ mě! Nemůžeš někoho přestat milovat lusknutím prstů!
@Amanda_Forbes : Máš pravdu, stále tě miluji
@Sam_Hochlein : Taky tě miluji
@Amanda_Forbes : Ale ublížil jsi mi, jako nikdy nikdo před tím.
@Sam_Hochlein : Dej mi šanci to napravit
@Amanda_Forbes : Nedávám druhé šance, nikdy
@Sam_Hochlein : Udělej jednu vyjímku
@Amanda_Forbes : Nechci, už jsem se posunula dál
@Sam_Hochlein : Zase kecy .....
@Amanda_Forbes : A ty by jsi se měl také posunout dál
@Sam_Hochlein : Nechci se posunout
@Amanda_Forbes : Jsme mladí, ani nevíme , co je to láska
********
Opírám se o rám dveří a zvoním asi už pět minut. Ani nevíte, jak se zrovna cítím. Cítím se naštvaně, kvůli Katherine. Znechuceně, také kvůli ní. Cítím smutek, díky Mandy. Nespravedlnost, vůči všem , kdo mi brání něco říct.
„Už jdu! Proboha, snad nehoří"" řekne otráveně Mandy a ve mě to hrkne. Tak strašně jsem si přál slyšet její hlas. Odstoupím ode dveří a ona s úsměvem na tváři otevře. Bohužel , jak mě spatří, zavře dveře. Podaří se mi jí zastavit tím, že svou nohu strčím mezi futra.
Otevře opět dveře a založí si ruce na prsou. Naštvaně mě pozoruje a to jí vytvoří malinkou vrásku na čele. Usměji se a ona se na mě ještě více zamračím. Jediné co udělám je, že ji ihned pevně natisknu na mě.
„Okamžitě ze mě sundej ty tvoje hnusný pracky" řekne znechuceně a odstrčí mě od sebe. Hladina alkoholu v mém těle způsobí to, že zavrávorám , ale naštěstí to ustojím a chytím se zábradlí. Postavím se opět na své nohy.
„Vyslechni mě" řeknu prosebně a ona se jenom uchechtne. Následně začne máchat rukami ze strany na stranu , ale nic neříká. Jenom kolem sebe máchá rukami a snaží se přijít na nějakou větu.
„ Ne, ty poslouchej mě! Kvůli tobě jsem probrečela tolik nocí. Nechci brečet. Proboha, jsem stále nezletilá a mám v plánu si to užít. Rozhodně se nechci válet doma jako nějaká nicka. Takže nemluv na mě, nekontaktuj mě , nedotýkej se mě a dělej, že neexistuji" plivne mi do obličeje.
Než stačím něco říct, tak mi zabouchne před nosem a nechá mě tady stát samotného na verandě. Asi by bylo málo, kdyby jsem řekl, že celý můj svět se zhroutil , protože on přímo explodoval. Musím se přichytit zábradlí, aby jsem neupadl.
Následně se narovnám a vím, co teď přesně udělám. Vytáhnu si mobil z kapsy od kalhot a najedu na své kontakty. Následně si vyhledám jeden jediný kontakt, u kterého mám napsanou i adresu.
******
„Ahoj, chlapče. potřebuješ něco?" zeptá se mě mile postarší pán a já jenom se zatnutými pěstmi se proderu kolem něj. Následně se rozejdu do schodů a nevšímám si nechápajícího pána za mnou.
„Ale, kdo se nám tu objevil?" řekne svým slizkým hlasem a já se celý napnu. Sedí na posteli a dívá se na mě s nechutným úšklebkem, ze kterého je mi na zvracení. Následně ji tvrdě chytnu pod krkem a přitlačím na zeď.
Mám zásadní pravidlo, nikdy neublížím holce. Ale přiznejme si to, ona holka není. A navíc, nemám co ztratit. Já už nic nemám.Visí nad zemí a snaží se nadechnout vzduchu, ale mé ruce jí to nedovolí.
Následně ji pustím a ona spadne na zem. Než se vzpamatuje , tak ji na tváři přistane má ruka a pak další z druhé strany. Vidím, že brečí a kryje si svůj obličej. Skloním se k ní a zvednu její hlavu, aby se na mě podívala.
V jejich očích je strach. Vidím, že má natržený ret a obočí. Pod okem se jí rýsuje pěkný monokl a tváře má zarudlé od mých ran. Dívám se na ni jako na kus odpadu, který tady jenom překáží. Což ona je....
„Vzala jsi mi všechno. A přísahám, že ti ze života udělám peklo. Mě je jedno, jestli teď půjdu do vězení nebo do děcáku. Já už nic nemám. Ale věř mi, já si tě najdu a udělám ti ze života něco horšího, jako peklo. Je mi jedno jestli teď, nebo za dvacet let. Ale vím, že budeš trpět"
♣ Nový díl je na světě ♥ Jenom jsem vám chtěla říct, že to je poslední díl, kde se objeví naše Katherine ♥
♣ Pusťte si rozhodně písničku v mediích ♥
♣ Jinak chci poděkovat téhle úžasné holčině na její recenzi @TamiSmiler doufám, že jsem snad něco zlepšila ♥
Love you Darlings ♥