Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

17. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Já taky rychle zmizela do naší ložnice, protože jsem byla neskutečně hladová, unavená, zmatená a hlavně jsem nutně potřebovala mluvit s Altair.

Z pohledu Magic:

Byla jsem naštvaná. A to pořádně. Dokonce tak, že moje vlasy zrudly. Mimochodem moje vlasy rudnou každou chvíli... A to není dobrý.

Představa, že Brumbál celou dobu věděl, že se snažíme zachytit sebemenší stopu, abysme se o sobě dozvěděly víc a přitom on věděl a stále ví nejspíš úplně všechno, co vědět chci a koneckonců potřebuju, mě neskutečně vytáčela.

Nakopla jsem Winteřinu přenosku a hned toho zalitovala, protože bolavej palec bylo teď tak to poslední, co jsem potřebovala. No dobře, úplně to nejposlednější bylo někde narazit na nějakýho pochybnýho stalkera, jak se snaží zjistit toho o mě co nejvíc a pak mi podle toho na to Přežití přiřadit dvojici. Ugh. I když předpokládám, že to maj stejnak zařízený jinak, ale člověk nikdy neví.

Na jedný noze jsem odskákala do koupelny, kde jsem se svlíkla (na jedný noze se to dělá fakt těžko) vlezla si do vany.

Po celým dni, kterej bohužel není ještě ani zdaleka u konce, jsem byla z famfrpálovýho tréninku zpocená a zaprášená a navíc jsem potřebovala chvíli klidu jenom pro sebe a samozřejmě přesně pro tuhle chvíli byla vana jako stvořená.

Merlinžel jsem neměla čas na nějakou dlouhou relaxační koupel, i když bych jí mileráda uvítala, ale jenom jsem na sebe v rychlosti napatlala šampon a hned ho smyla.

Bolest palce za tu dobu ani trochu nepolevila, spíš naopak (to v tý přenosce byly kameny nebo co?!) a tak jsem do síně na večeři skoro odskákala, ještě k tomu o dvacet minut pozdějc, než jsem měla původně v plánu. Takže jsem úspěšně začala nestíhat. Zase.

Rychle jsem spolykala svojí porci svíčkový a ještě na cestu popadla hrozno. Dneska jsem večeřela naprosto sama samotinká, protože zaprvý už bylo na večeři trochu pozdě a zadruhý, v pátek večer už má každej svoje plány. Včetně mě.

Já přesně před jedenácti minutama měla být v KNP a dodělávat můj, Hestiin a Siriusův projekt. Nikdo z nás neměl jinej den volno, takže jsme to přesunuli na páteční večer, i když bych si dokázala představit spoustu lepších věcí, co by se daly v pátek večer dělat... Ale jelikož jsme v mírným skluzu, nemůžeme to odkádat.

Proč jsem sakra musela tu debilní přenosku nakopávat?! Arghhh. Nasupeně jsem stoupala nahoru po schodech a s každým dalším jsem hlasitě sykla. Můj palec trpěl. Možná s ním potom zajdu za Poppy.

Za pět minut jsem už stála u KNP a za další minutu už vevnitř a svým omluvným úsměvem, který jsem měla určený výrazně pro Hestiu, jsem se usmála. Stávalo se totiž docela často, že jsem chodila na naše 'schůzky' pozdě... Ale to už není žádná novinka.

Vzápětí mi ale došlo, že se tam usmívám jen tak do blba, což znamenalo na Siriuse, protože Hestia tam nikde nebyla.

"No to je dobře, že se naše Kulhavá Královna uráčila přijít," ušklíbnul se na mě místo pozdravu.

Zamračila jsem se na něj a potom jen tak mimochodem nadhodila; "Kde je Hestia? Ta přece nikdy nechodí pozdě. A ještě jednou mi řekneš Kulhavá Královno tak... Ještě uvidíš," dokončila jsem trochu chabě a hned jak jsem dosedla do měkkýho křesla, naproti stolu, ještě jsem dodala: "To je to tak vidět?"

"Netuším, kde je a jo, je to vidět," Siriusův úšklebek se ještě prohloubil, když odpověděl na mojí poslední otázku přesně to, čeho jsem se nejvíc obávala.