Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

21. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

"Ty - tys mi řekla -" Lily se na mě ale nervózně pousmála, čímž mě přerušila. "Kamarádi si přece říkají jménem, ne?"

Z pohledu Tessy:

Nemůžu tomu uvěřit, ale už je to další rok. Přijdu si stará, už je mi osmnáct. Zvláštní. Je mi osmnáct. Fakt jsem stará.

Dneska je čtvrtého listopadu, den mých a Altaiřiných narozenin. Včera jsme měly takovou menší - no, trochu větší - oslavu ve společence.

Sice to byla spíš Siriusova oslava, protože včera měl narozeniny on, ale to vůbec nevadilo.

Od holek jsme dostaly dárky hned ráno a od Rema s Jamiem na snídani. Mimochodem - mám novinku!

Lily oslovuje Jamese jménem. Nejdřív jsem nemohla uvěřit vlastním uším, ale teď už jsem si docela zvykla. Taky už mu tak říká skoro týden.

Jsem za to ráda, myslím, že by se k sobě dokonale hodili. Což jsem si vlastně myslela vždycky, ale před Lily bych se o tom neopovážila zmínit.

Protože to bych taky nemusela přežít. A to by byla škoda, protože teď bych nemohla slavit svou mudlovskou plnoletost. A nemohla bych jít tam, kam se chystám.

S úsměvem jsem si natáhla mikinu a do ruky popadla hábit, abych venku nezmrzla, přece jenom, začínal listopad a s ním i období dešťů a větru.

Naposledy jsem si hřebenem pročísla vlasy a podívala se na sebe do zrcadla. Blonďaté lokny mi v malých vlnách splývaly na záda a rtěnka mi ladila s červenými pruhy na mé nebelvírské šále.

Nakonec jsem vykročila a nedošla jsem daleko, když jsem se skoro srazila s Tair, která taky scházela schody.

Nemusela se mě ani ptát, kam mířím a rovnou se mě rozhodla vyprovodit, samozřejmě jenom k bráně, protože prej nechce být kazišuk. Jako kdyby to snad hrozilo.

Dneska byla sobota, ve které se mohlo jít do Prasinek. Altair byla domluvená s Poberty a prej se k nim přidá i Lily s Dorou, zatímco mě pozval Regulus a toho jsem samozřejmě nemohla odmítnout.

U brány na mě už opravdu čekal a jak Tair slíbila, najednou se vypařila a nechala mě tam s tím zmijozelem samotnou. Ne, že by mi to vadilo.

Pozdravili jsme se krátkým obejmutím a vydali se známou cestou do oné kouzelné vesničky. Vzpomněla jsem si na předminulou sobotu, kdy jsme procházeli úplně stejnou cestou se stejným účelem, akorát s tím rozdílem, že se k nám přidala i Sam, protože prý neměla s kým jiným jít.

Nebudu lhát, trošku mě to naštvalo, měli jsme jít jenom my dva s Regulem, ale přece jsem jí nemohla říct, ať vypadne. I když je pravda, že Reg chvíli vypadal, že by byl schopný to udělat.

"Docela to tu klouže," poznamenal asi v půlce cesty zmijozel a já přikývla. "Jo, nejspíš to bláto přes noc namrz - aaa!"

Nedala jsem pozor a dřív, než jsem stihla cokoliv udělat, mi na zledovatělé zemi podklouzla noha a nechtěně jsem se zachytila za lem Regova kabátu, čímž jsem způsobila, že jsem ho stáhla s sebou na zem. Přesněji řečeno na mě. (P.a. klišé warning xD)

"Promiň!" Vyhrkla jsem hned a vzápětí si uvědomila, že se mi nějak špatně dýchá. Možná za to mohl právě zmijozelův obličej, nacházející se jen několik málo centimetrů od toho mého.

"Nic se nestalo," usmál se a ani v nejmenším nevypadal, že by se chtěl odsunout. Spíš naopak.

"Nejspíš bych si měla dávat větší pozor na to, kudy jdu, led je nevyzpytatelný. Tair se dokonce jednou, když nám bylo asi deset, propadla, když jsme bruslily na zamrzlém rybníku. Naštěstí se zachránila nejspíš díky jejím kouzelnickým schopnostem. Radši ani nebudu zmiňovat, jak vychovatelky hrozně šílely... I když teď si nejsem jistá, jestli šílely víc z jejích růžových vlasů, nebo toho, že se málem utopila. Merline, zase se omlouvám, já když jsem nervózní hrozně mluvím," konečně jsem skončila. Uh, co jsem to zase udělala.