Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

13. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Hlásal pergamen, kterej Moon, když se pozdě večer vrátila, schovala do šuplíku u svýho nočního stolku. Ostatně jako všechny dopisy od Reguluse Blacka.

"Ještě jednou moc díky za pozvání, Amosi. A vlastně děkuju i za ten lektvar, ale naštěstí asi nebude potřeba, tentokrát jsem se šetřila. Už nikdy nechci zažít to, co na začátku roku se Siriusem," ušklíbla jsem se a neobyčejně pohledný mrzimoráček se na mě přívětivě usmál.

"To chápu," zasmál se a prohrábnul si vlasy. "No nic, tak se potkáme asi... Na lektvarech?" Nadhodil a mrknul na Bonnie.

Já v duchu protočila oči. Bonnie byla vždycky oblíbená, ale co je moc, to je moc. A navíc já fandím někomu jinému, než Amosovi. Někomu jako Gideon, kupříkladu...

"No nejspíš jo... Tak čau." Objala jsem Bonn, kývla na Amose a rychlým krokem vyrazila z mrzimorský společenky do tý naší.

Amos měl osmnáctý narozeniny a měl nějakou oslavu či co a mě pozval, jako jednu z mála Nebelvírských. Vlastně doteď tak úplně nevím, proč mě pozval.

Nikdy jsme se nějak pořádně nebavili, a abych byla upřímná, občas mi Amos fakt leze na nervy. Ale kdoví, třeba se někdy můžeme skamarádit.

Mimochodem, tím lektvarem, kterej jsem Amosovi vracela, jsem myslela lektvar proti kocovině. Protože ta Amosova oslava byla něco jako naše nebelvírská párty.

Což znamená spoustu alkoholu a taky lektvarů proti kocovině. Ale tentokrát jsem se fakt šetřila! Nebyla jsem celej večer opilá, protože, jak už jsem říkala, nehodlám zas někde vinou opilosti lítat na koštěti, nebo - ještě hůř - hrát si na loď.

Přespala jsem u Bonnie na zemi, Elene Boorsová, její spolubydlící, se z toho málem zbláznila, ale tak co. Jednou to snad přežije. Teda přežila.

Na dneska mám jedinej plán a to, konečně se podívat na ten projekt. Jako předmět jsme si vylosovali Obranu proti černý magii - myslím, že jsme to vyhráli. Třeba Moon má dějiny. To bych fakt nechtěla.

Zadání jsme dostali tak před dvěma týdny a řekla bych, že jsme tak trochu ve skluzu... Podle toho, co říkala Lily, tak oni už maj hotovou skoro půlku. Ale zas to říkala ona, takže to musím brát s nadhledem. I když stejnak bysme se na to už podívat měli, protože trochu nestíháme.

Bylo docela těžký zkloubit čas, kdy budeme všichni tři moct, ale nakonec jsme se domluvili, že dneska od devíti hodin v Komnatě nejvyšší potřeby.

Dlouho jsme přemýšleli, kde by se nám scházelo nejlíp a nakonec jsme se shodli, že KNP je naprosto ideální! I když KNP je ideální na všechno... Třeba když se snažíte stát se zvěromágem.

Přidala jsem do kroku, protože jsem přesně za deset minut měla stepovat před onou Komnatou, což trochu nestíhám...

Zachvíli jsem už mířila přeplněnou společenskou místností do ložnice. U schodiště mě zastavil Matt a ušklíbnul se na mě.

"Kdes byla? Neptej se mě, jak to vím, ale vím, že ve tvý posteli jsi nebyla. Mimochodem fialový - koneckonců i oranžový - vlasy ti fakt sluší." Mrknul na mě a já si na prst překvapeně namotala pramínek fialovo - oranžových vlasů.

"Ehh ups, to bude tím, že spěchám..." Zamumlala jsem a Matt se usmál. "Neříkala jsi náhodou, že fialová značí rozpaky?"

"Um, jo to je sice pravda ale... Fajn. Zajímalo by mě, jak můžeš vědět, kdy spím a nespím ve svojí posteli? Z toho jsem malinko rozpačitá." Protočila jsem oči. Nemělo cenu to zakecávat, Matt by to stejnak zjistil.