Marauders legend 2/2 ✓ | KOREKCE

10. 𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

Tak tohle nedopadlo moc dobře... Podělala jsem to, ale něco vím. Co když Claire něco tají? Co když nám všem něco tají? A já možná vím co. Možná.

Z pohledu Siriuse:

"Víš, Dvanácteráku, nechci nic říkat, ale mám takovej pocit, žes to trochu posral," skepticky jsem si přeměřil svýho nejlepšího kámoše a dal mu ruku kolem ramen.

James si schoval hlavu do dlaní a zmučeně vzdychnul. "Ale já vždycky něco udělám špatně. Vždycky, když jde o ní."

Kdybych měl být úpřimnej, tak bych mu dal za pravdu, ale myslím, že moje úpřimnost je asi tak to poslední, co teď potřebuje.

Kdyby vás zajímalo, co se mu stalo - snažil se k Evansový chovat mile. Jako fakt mile. Ale ta ho seřvala ještě dřív, než stihnul otevřít pusu. Nemám jí rád a pořád nechápu, co na ní James vidí...

I když je pravda, že kdyby mi nezakázal na ní byť jenom sáhnout, asi bych si dal říct.

Zatřásl jsem hlavou a otočil se zpátky na Dvanácteráka. "Tak víš co? Můžu ti nějak ehhh poradit. Sice zrovna já s holkama nemám úplně nejlepší zkušenosti, ale možná něco vymyslím. A nebo se zeptej Remuse, ten vždycky ví, co dělat. A koneckonců Červíček se s holkama nebaví, ale zase pozoruje dění kolem a určitě ti taky rád pomůže," navrhnul jsem. Nějaká podpora musí být.

James chvíli nic neříkal, ale potom pomalu přikývnul. "Fajn, díky. Zkusím to, přece jenom nemám co zkazit, co?" Ušklíbnul se. Jo, tohle je zase náš starej Dvanácterák.

"Přesně tak, kámo. Jestli nemáš nic jinýho v plánu, navrhuju, abysme se šli podívat do společenky. Jinak asi pojdu z důvodu nedostatku kontaktu s ostatními lidmi a to nechceš. To nechce nikdo, kromě mojí 'milovaný' matky. Protože co by si svět počnul bez dokonalého, krásného, chytrého, okouzlujícího, nadaného, dechberoucího -"

"Ještě jsi zapomněl dodat nejegoističtějšího," ozval se odněkud z hodně vzdálený reality povědomej hlas. Protože já když se chválím, většinou nevnímám nic jinýho. Ale nejsem sebestřednej! To je jenom chválení mojí dokonalosti. A i kdyby, trocha sebestřednosti ještě nikdy nikomu neublížila.

S Jamesem jsme sešli do společenky a cestu nám zastoupila Lloy - Magic. Fajn, Magic.

"Když myslíš. Na svoje ego jsem pyšnej," mrknul jsem na ní a ona převrátila oči. Typický. "Pfff," odfrkla si ještě a otočila se na Dvanácteráka.

Začali spolu řešit něco k Famfrpálu, což mně zrovna dvakrát nezajímalo, takže jsem je opustil a místo toho jsem zamířil do jednoho z křesel za Červíčkem. Poslední dobou jsem ho vídal míň a míň. Divný.

Přisednul jsem si k němu a nabídnul jsem si čokoládovou sušenku. Péťa ani nezvednul pohled od krbu a vypadal, jako kdyby si vůbec nevšimnul, že jsem přišel.

"Petere?" Opatrně jsem mu zatřásl se zápěstím, ve kterým mačkal chudinku Čokoládovou žabku a on sebou zděšeně trhnul.

Úplně zblednul a rychle mi rukou vyškubnul. "Ehm Červíčku, jsi v pohodě?" Zmateně jsem se na něj podíval. Peter se odtáhnul a očividně se snažil uklidnit.

"Ani jsem si tě nevšimnul, S - Siriusi," vykoktal vykolejeně a rychle si žabku strčil do pusy.

Dřív, než jsem se ho stačil zeptat na něco dalšího, někdo mi zezadu poklepal na rameno. Otočil jsem se a za mnou nestál nikdo jiný, než Sam.

S oslnivým úsměvem si sedla vedle mě a hned mě v nose zaštípala ostrá vůně její voňavky.

"Ahoj, Siri! Víš, je mi to blbý... Ale nechceš se jít projít na pozemky? Třeba teď. Jen tak se ptám, chtěla bych se... Víc poznat, protože ty vypadáš jako fakt fajn kluk," zastrčila mi pramen vlasů za ucho a já okamžitě přikývnul, protože počítám, že s Péťou teď stejnak nebude žádná řeč... Není to poprvý, co za mnou takhle s něčím šla a stejnak jsem neměl moc co jinýho dělat.